Réžia:
Jiří MenzelScenár:
Zdeněk SvěrákKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrajú:
János Bán, Marián Labuda st., Rudolf Hrušínský, Rudolf Hrušínský ml., Rudolf Hrušínský nejml., Petr Čepek, Libuše Šafránková, Jan Hartl, Miloslav Štibich (viac)Obsahy(1)
Vodič družstevného nákladiaku Pávek sa k svojmu závozníkovi, mentálne zaostalému Otíkovi Rákosníkovi, správa ako k vlastnému synovi, aj keď mu Otík spôsobuje samé problémy. Aj keď s ním po mnohých nehodách odmietne ďalej jazdiť, nedokáže ostať bokom, keď vidí, ako sa chalupár Rumlena z Prahy snaží Otíka pripraviť o rodičovský dom... (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (985)
Neviem ale ceskoslovensku tvorbu moc nemusim. Ani neviem povedat cimto vlastne je.Akosi ma jednoducho nedokaze oslovit. Avsak...aj tu existuju vinimky a tou jej aj tato uzasna tragikomedia s krasnym koncom. Ten Oscar by bol namieste, ale nech sa amici aj so svojimi Cistymy dusami strcia do prdele. 10/10 ()
Vyvrcholení Menzelovy "české éry". Po momentkách z pivovaru a chatařské kolonie vykreslil Menzel na svou dobu hodně otevřený portrét "velkovesnice", který podobně jako předešlé filmy zdobí výborné vystižení atmosféry, nezapomenutelný humor a výborné herecké výkony. Přesto Vesničku řadím až za Postřižiny a Slavnosti sněženek, snad proto, že byla televizí příliš zprofanována, snad proto, že pro mne nemá kouzlo předchozích opusů. Snad proto, že spíš kritický podtext mám radši idylu Kerska a Nymburka... Velmi subjektivní. ()
Další z komedií, která patří mezi ty natočené v době, kdy bylo počasí řízeno mocným ÚV KSČ, a na které se rád podívám i dnes. Zdeněk Svěrák mě sice často štve svými politickými názory, ale jeho scénáře jsou podle mého názoru přímo geniální a u Vesničky se to jen potvrdilo. U filmu se může pobavit snad každý, jednodušší divák se hodně nasměje, ten bystřejší se kromě toho má i nad čím zamyslet, a hlavně je snímek, jak je to pro Zdeňka Svěráka typické, tak nějak lidský a laskavý. O tom kolik hlášek z něj mě provází životem ani nemluvě. ()
Na obci Křečovice, která je [ehm ehm, upravuje si kravatu] jednou z ústředních postav Vesničko, má středisková, lze ideálně zkoumat trauma české vesnice, jako obětního beránka iluzí a ambic čtyř období - ladovského, normalizačního, porevolučního kapitalismu a popkultuního pozdního kapitalismu. Křečovice si jako prostředí pro film vybral Menzel z důvodu jejich zachovalosti navzdory kolektivizační transformaci, kdy si ves zachovávala všechny ty vizální archetypy předválečné 'ladovské' obce s kostelem na kopci, stromovými alejemi a přívětivým světlem z oken skromných domků. V těchto kulisách natočil příběh o stmelené, zdánlivě až samosprávné komunitě, kdy se nejvíce postav schází mezi zdmi JZD či v betonové sokolovně. Samotné Křečovice po revoluci přežily bezpečně veškeré snahy o transormaci v devadesátkové éře hurá kapitalismu, což nejvíce symbolizuje vyklizená diskotéka U kohouta, která zde byla na místě právě oné bývalé sokolovny. V současné době se vedení města rozhodlo přilákat turisty mimo jiné tím, že znovu vztyčilo ikonickou železnou bránu s rudou hvězdou u vjezdu do místního zemědělského družstva a spíchlo dohromady expozici o natáčení filmu. Tahle ironie mě napadla právě při posledním sledováním tohohle filmu a zkoumáním jeho všeobecné obliby napříč režimy s vědomím toho, že na obou stranách politického spektra zněly tehdy a dnes hlasy o tom, že film je buď příliš kritický nebo naopak příliš benevolentní vůči tehdejší době a postavám. Kdo je s ním ale spokojený, je obecně střední třída, protože jeho výjevy a představy o komunitě postavené na sdílení klobás a piv ze sedmýho schodu, jsou jí vlastní napříč režimy, protože vyprávějí o slastném životě v nějaké malé izolované zahrádce, za jejíž hranicemi je to už stejně nějaký divný a nepravý. Na oblibě Vesničko, má středisková se pak dá studovat na jakých obrazech je postavená iluze české malebnosti a spokojené izolovanosti navzdory dějinám a zbytku světa (viz mimoděčné zmínky v televizi o katastrofě na belgickém fotbalovém utkání, na které kouká v hospodě jenom opožděný Rákosník), což vytváří nepohodlnou konstantu mezi normalizačním a současným individualizačním uvažováním. Přičemž se nad to sám nevyvyšuji, protože jsem si plně vědom, nakolik je ve mně obojí vepsáno a proto poetice spáleného listí, smradu letních rybníků a vesnických zábav nedokážu uniknout a objektivně nepodlehnout. Protože když po pohřbu popíjejí na hřbitovní zdi řidič náklaďáku, doktor a hrobník pivo k čerstvě vyuzeným klobásám a říkají si, jak je na tom světě krásně, musíte uznat jak do vás ta slastná pasivita nakrásně vstupuje. ()
Co tam máš dál? - Nesu pivo, někdo zavolá: PLATÍM! Já otočím hlavu a už ji nedám nazpátek. - A celý ce můžeš otočit??? - To ano, ale..........Tak neotáčej hlavu a otáčej se celej. Co dál Františku? - Klouby. Kolikrát nemůžu ani vstát. - Ale nakonec vstaneš? - Nakonec ano, páč musím. - Tak si nestěžuj, jsou lidi co nevstanou. ......... Prostě klasika mezi klasikami. :-) ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (116)
- Scénář k filmu vyšel v roce 2005 knižně pod stejným názvem, tedy „Vesničko má středisková“. (sator)
- Štefan (Július Satinský) létá letadlem Zlín Z-37 Čmelák. Jednalo se o československý jednomotorový dolnoplošník původně vyvinutý jako zemědělský letoun, který našel uplatnění i v řadě dalších oblastí. Vyráběl se v letech 1965–1987. Nachází se v Národním zemědělském muzeu v Ostravě – Dolních Vítkovicích. (sator)
- Když Otíkovi (János Bán) nalijí do piva kořalku, Pávek (Marián Labuda) přestane hrát na tubu a chrstne „vylepšené“ pivo z okna. Tuba je ale stále v pozadí slyšet. (sim96)
Reklama