Slavnosti sněženek

Mnozí mě budou nenávidět, ale já v tom nevidím to co ostatní. Ony za to také ve velké míře můžou upoutávky, které neustále melou dokola ty samé hlášky a situace, takže když se pak podíváte na film, tak už vám to nepřijde vtipné, ale spíš trapné, chladné, bez známky pohody. No a bez těchto hlášek to je vlastně průměrnější český film. (03.01.2016)

Specialista na Hrabalovské adaptace Jiří Menzel opět nezklamal. K takovému filmu, který viděl každý, snad ani netřeba nic dodávat. A tak jen snad upozornění na herecké kreace dvou režisérských velikánů - Františka Vláčila v roli senilního, rozklepaného starce a Jiřího Krejčíka v roli nenažrance, který sežere všechny klobásy. (03.05.2003)

Kurňa taky bych si dal nějakou tu lahodnou zvěřinu a masíčkem z divočáka bych určitě nepohrdl. Zvlášť když už jsem přežraný všeho toho cukroví, jednohubek a chlebíčků. Úplně se mi sbíhají sliny…Ale alespoň pár vět k samotnému filmu. Slavnosti sněženek rozhodně nejsou špatným filmem, ba právě naopak – ovšem přiznám se, že jsem si s nimi hned napoprvé moc nepotykal. Prostě mi nesedly. Odstupem času jsem však tento film viděl už několikrát a pořád baví. Handrkování dvou znesvářených spolků po lovu divočáka, vygraduje pořádnou žraní, spoustou nezapomenutelných hlášek a hlavně přehlídkou solidních hereckých výkonů většiny zúčastněných. Až mi toho Hanzlíka bylo i líto… (31.12.2018)

Mně tento film přišel vždycky nevyrovnaný, a to hlavně ve scénáři. Hrabalova předloha zde byla dost necitlivě převedena do filmové podoby a charakteristické prvky si zachovala jen aby se neřeklo. Ve slabším scénáři sice dominuji herci, jako Hrušínský, Hanzlík nebo Čepek, ale tohle je jedna z těch slabších adaptací slavného spisovatele. Film nesnese srovnání s Hrabalovou předlohou a nevyrovnal se jí. 40% (05.01.2011)

Hrabalovské pábení se stalo zhruba od poloviny šedesátých let fenomenem české - a možná nejen české - kultury a doslova životního stylu mladších generací té doby. Do jisté míry bylo únikem, do jisté přesahem doby, která je zrodila. Kersko a osobitost jeho obyvatel je ve SNĚŽENKÁCH povýšena na uměleckou a možná až estetickou kvalitu. Jinak totiž nelze přehršel svérázných postav, osobitých rčení a obratů interpretovat. Ústřední body této mozaiky příběhů jsou dva: spor o kance a Leliho tragický osud (v nezapomenutelném Hanzlíkově ztvárnění). Podobně jako v případě OSUDŮ DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ale i tady prosvítá skutečná podoba českého průměru, chcete-li české malosti. Scény se zasedacím pořádkem, několikerý vznět, hrozící rvačkou a uhašený náhodou, malost a provincialismus, které z toho čiší (až trapná školní scéna po zastřelení kance s učitelkou Šafránkové jako smiřovatelkou dubových hlav) této zdánlivé idyle propůjčuje až satirický "truchlosměšný" ráz. Schopnost - Hrabalova i Menzelova - vidět věci v souvislostech, poetizovat, ale nikoliv idylizovat nebo vědomě lhát, tvoří monumentální typy a znamená skutečné velké umění. A nadčasové - chcete-li i klasické - hodnoty. (02.12.2007)