Tunel

Finsku se říká země tisíce jezer a přesně tak by se Norsku mohlo říkat země tisíce tunelů ( respektive 1100 ) a občas tam dochází k nehodám, čímž je inspirovaný i tento katastrofický film. Uchvátil mne námět, norská zimní příroda, technický systém správy tunelů, ale ten film samotný zahynul na způsobu vyprávění. Čekal jsem něco strhujícího ale ne něco ve stylu leklé ryby. (28.01.2023)

Další katastrofický snímek o smrtelné pasti v silničním tunelu používající tradiční dějovou šablonu, tentokrát z norské kinematografie. Opět vše začíná představování postav a jejich rodinných problémů a následnou nehodou. Zpočátku se děj hodně přibližuje americkému snímku ´Denní světlo´(1996), čímž pozici Sylvestera Stallona jakoby přebírala Elise, kterou si zahrála Ylva Fuglerud, coby dcera jednoho ze záchranářů. Netrvá ale dlouho a nakonec si to jde svou cestou. O napětí není nouze, dojde i k emočním scénám a po vizuální stránce není co vytknout. Značně však skřípe scénář. Bylo by to sice na delší stopáž, ale spousta věci tu prostě chybí. Není pořádně rozvinuto dění v centrále operačního střediska. Jedna telefonující operátorka a její šéf, který se jen přijde podívat na situaci a jedna jeho tiskovka je prostě málo. Zuří vánice, takže některá auta mají problém se k tunelu dostat, ale je o tom pouze malinká zmínka. V tunelu je situace každou vteřinou horší, ale záchranné složky nic nedělají a jen na něco čekají. Důvod ale není řádně vysvětlen. Mezi záchranáři je jedna krapet zápornější postava,  s jehož charakterem se výrazněji nepracuje. Celý příběh o zachraňování? No, jak se to vezme. Do tunelu vjede pouze jeden záchranář a to ještě jenom proto, že je tam i jeho dcera. Ano, výše zmíněná Elise. Snaží se zachránit ji s dalšími lidmi kolem ní a dvě malé děti. A to je vše. Samotné zakončení je také poněkud podivné. Norští filmoví tvůrci tímto snímkem ukázali, že něco takového po vizuální stránce natočit umí také, čímž Hollywoodu mohou konkurovat bez mrknutí oka, ale bohužel za ne zcela povedeného scénáře. Protože se děj odehrává těsně před vánočními svátky, stejně jako ´Smrtonosná past´ (1988) by se i tento snímek mohl považovat za vánoční. Výrazným katastrofickým snímkem se však nestane. (29.12.2020)

Norská verze Denního světla moc nevyšla. První půlka kde je aspoň i nějaká ta jakž takž technicky dobře zpracovaná katastrofa by ještě ušla, ale časem se z toho stává čím dál tím víc uslzený uječený a nefunkční rodinný drama na pozadí katastrofy což je přesně ten typ filmu který nemusím a ke konci už jsem to měl skoro chuť vypnout takže nejslabší možný dvě hvězdice dávám spíš za svou náklonnost k žánru. Jako Norové co se těch klasických postupů týče se v tomhle žánru určitě snaží o tom žádná, ale něco jim pořád ještě chybí a tohle zatím v tomhle směru byla bohužel dosud nejslabší viděná záležitost.25% (22.11.2023)

V Norsku je 1100 tunelů. Pokud jsou všechny v takovém stavu, tak potěš Pánbůh. SPOILER: celý tunel řídí jediná operátorka ZTP/P. Spousty lidí uvězněných v tunelu zachraňuje jediný záchranář, ostatní stojí před tunelem a čekají. Když osamocenému záchranáři docházejí síly, jde ho zachránit jeho stará, servírka z místního bistra. Pokud by nebyla v tunelu dcera záchranáře i on by stál před tunelem a čekal, až vše přejde :-) :-) :-) Strašné. Do Norska nikdy nepojedu :-) (12.04.2020)

Pár těchhle dlouhých norských tunelů jsem projela a představa, že by se mi tam stalo něco podobného je vážně děsivá. Naštěstí v Norsku nebrázdí silnice takoví neotesanci jako u nás, takže jsem si mohla celkem v poklidu vychutnávat tu proměnu krajiny po výjezdu z tunelu, která byla mnohdy úplně neuvěřitelná... A teď ještě něco málo k obsahu filmu. Tvůrcům se povedlo velmi reálně vypodobnit celou havárii, což samozřejmě chválím. O něco horší už to bylo s příběhy zachráněných osob, v nichž se vyskytlo hned několik nelogických zádrhelů. Naštěstí nešlo o nic tak hrozného, aby mi to nějak zásadně pokazilo divácký zážitek. (65%) (08.01.2022)