Skřivánci na niti

Nekonečná poetika zasazená mezi rezivějící kladenský šrot, připravený na přetavení. A s tím také přetavení několika postav na "nové" lidské ingoty se vší absurditou takového konání. Vlajkonoše této bizarní myšlenky geniálně ztvárnil Rudolf Hrušnský, který zcela podlehl rozsahu propagandy a jal se zalévat válečné chřtány naší mírovou ocelí. Ovšem místy působil až jako Bůh, rozhodující, co je a není v naší zemi možné a zároveň jako zvrhlík, kážící "evangelium o hygieně". Právě tyto jednotlivé paradoxy postav složených do celistvého příběhu ukazují zvrhlou dobu padesátých let, ale také to, že sny a ideje nelze přetavit ve jménu jakékoliv diktatury. Krásný film! (07.04.2012)

„….Už abych se dočkal tý doby, až budou burziáni v Paříži zametat ulice a pracující lid je bude kopat do prdele….“___Pro mě jeden z nejlepších filmů (společně s Kachyňovým ´Uchem´), pojednávající o morálně pokřivené době 50.let, plné ideologických žvástů, strachu z represe, udavačů, a nadšených budovatelů, žadonících v dopisech o nejpřísnější trest pro Miladu Horákovou. A Jiří Menzel, ruku v ruce s Hrabalovou předlohou, je unikát. Zatímco většina našich nedávných porevolučních filmů se neblahou dobu 50.let snažily přiblížit prostřednictvím „velkých osudových“ dramat, kde se mocně tlačí na pilu, aby snad i balvan slzu uronil, Menzel si vystačí s krásným poetickým vyprávěním, kde si pro vykreslení tíživé atmosféry té doby vytačí i s náznaky, lehkou melancholií, rádoby lidumilskými kecy politruka (geniální Hrušinský) a pouhým záběrem na auto Státní bezpečnosti, čekající na svou „kořist“ před vchodem do fabriky. A ty záběry na nekonečné řady ingotů a hromady plechů a železného haraburdí tomu dodávají šmrncovní dobovou atmosféru. (12.04.2008)

95% - Poezie, humor, prvotřídní herectví, Menzel... Neumím správně popsat, co jsem cítil při sledování tohoto filmu. Kdybych se o to pokusil, užíval bych výrazy typu "unešenost, pobavenost, nostalgie, sympatie, touha", rozepisoval se tady o švejkovské filosofii, aneb "kterak ten náš národ všechna svinstva s vtipem přežije", citoval bych Kurase i Heydricha, co kdy o nás napsali, a na závěr bych dodal, že přes to všechno věta "Kam zmizel Mlíkař?" spolu s posledním záběrem kamery tento film symbolizuje. Já se o to ale radši ani nepokusím :o) (20.03.2006)

Intelektuálové, živnostníci a všichni ostatní političtí provinilci jsou nasazeni na práce v kovošrotu za „lepší zítřky naší milované socialistické vlasti“. Hrušínský jako zapálený straník je skvělý. Ale ta jeho úchylka: snažit se umýt romské dívky. No já nevím. Filozofující Brodský působí krásně kontrastně s tunami zrezivělého železa. Místy je na tomto místě tak neuvěřitelný, až mi připomíná anděly z Nebe nad Berlínem (film Wima Wenderse). Na co určitě ještě jen tak nezapomenu je paní učitelka vedoucí pionýry a rozdávající rudé šátky. Ta je jak vystřižená z Rudého práva. Tady ale pozitiva končí. Celý film působí mírně nudně a jako celek mě vlastně ani nezaujal. Kam se poděla Menzelova virtuozita z Ostře sledovaných vlaků? A kde je ta živelnost typická pro Postřižiny a Slavnosti sněženek? (26.02.2008)

„Jen si je prohlédněte, ty hnusné, imperialismem nasáklé tváře“. Jiří Menzel opět podle Bohumila Hrabala vypráví o pestrém zástupu pábitelů, kteří by chtěli žít, leč doba jim to nedovoluje. Skupina „buržoazních živlů“ odklizených k „převýchově“ do kladenských oceláren nepřestává snít své sny a doufat v důstojnější podmínky pro život. Vždyť na nimi bdí sám strážný Anděl. Menzel režíruje přímo rozkošnicky, podobně jako později Postřižiny, což však nemůže dát zapomenout na dusnou politickou atmosféru doby (pravda, jak pro koho), čímž snímek zase připomíná Ostře sledované vlaky, rovněž s Neckářem v hlavní roli. Škoda jisté nedotaženosti příběhů postav vedlejších, které se omezují na jednoduché figurkaření, při delší stopáži by se možná jednalo o dílo komplexnější. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, gudaulin (02.01.2007)