Americká krása

Nestandardní tragikomedie ze současnosti, kritizující citovou pustinu středostavovské rodiny, osciluje mezi parodií, satirou a realismem. Silné tragické okamžiky se střídají s čirou komikou. Mendesova invenční režie, ve které jsou cítit silné divadelní kořeny, velmi obratně kritizuje typická americká témata. Témata, ve které Američané trvale věří a které věrně ctí, jsou neměnné a nedotknutelné. Jejich velký „americký sen“ ale v rukou britského debutanta znovu pociťuje citelné trhliny. Ukazuje tak po svém některá zásadní témata, především pak americkou posedlost po úspěchu, která dokáže zničit „všechno lidské“. Ale i řadu dalších. Nenávist. Jane svoji matku nenávidí z jejího načrtnutého, do strany nevybočujícího života, otce z jeho pasivity a chování v přítomnosti její kamarádky. Mendes nám zároveň naznačuje, že si dříve byli blízcí a obnovení tohoto vztahu je nyní jeden z Lesterových „nových“ cílů. Homosexualita. Otec, milující svého jediného syna, je schopný jej okamžitě zavrhnout kvůli jeho možné homosexualitě. Úpadek rodinného života. V případě obou rodin. Carolyn se snaží urovnat vztah mezi dcerou a manželem a o to víc propast prohlubuje. Lež. Ze strany Rickyho k vlastnímu otci (ohledně drog), ze strany Angely, která se snaží upoutat veškerou pozornost i za cenu lhaní. Ambice. Nekontrolovatelná honba za úspěchem a zároveň i s chamtivostí. Naprogramované přání, které má většina z našich hrdinů. Závist. Ta je pro změnu vyjádřením touhy lidského ega být tím, čím není. Závist také přiživuje nepřátelství (Angela v závěru může závidět Jane, byť celý film fungoval naopak. I Carolyn pociťuje ke svému vzoru Buddymu závist). Neschopnost komunikace. Ta vede k tomu, že dochází k tragickým nedorozuměním. Nejsmutnější na tom z pohledu postav může být fakt, že všichni do jednoho rozprašují své nepravdy, promlouvají k nám opravdově a jejich pravdivá vyznání pomáhají k odstranění masek, které je tak dlouho tížily. Odcizenost. Pocit, že žijeme životy, nad nimiž nemáme absolutní kontrolu, a veškeré snahy omezit náhodnost výsledků našeho počínání vedou k ještě větším katastrofám. I na pošesté absolutních 100%. (15.12.2007)

Osobně si myslím, že Americká krása byla tak dobře přijatá ne proto, že by byla bůhvíjak sžíravou satirou, ale proto, že se tak jen tváří a ve skutečnosti po hollywoodsku dbá na to, aby se dotkla co nejméně lidí. Sexuální a násilné scény sledují jediný cíl - umožnit publiku říct si "To jsme ale odvážní, když chválíme tak drsný film." Jenže to je jen "odvaha" pubertálních chlapců špikovat každou druhou větu sexuálními narážkami ve snaze vypadat dospělejší. Kdybych uděloval nějaké ceny filmu, který nejlépe demaskoval usměvavý americký sen, o medailové pozice by se nejspíš podělili Střihoruký Edward, Válka Roseových a Byl jsem při tom. 60% (20.02.2007)

Najlepší film, kde sa prelínajú silné prvky drámy s nadľahčujúcimi prvkami komédie a navzájom vytvárajú brilantnú rovnováhu. Príbeh je tu tak jednoduchý, že bez poriadneho tvorivého štábu okolo, hercov a tvorcov by nestál za nič. Perfektná a trefná je rola Lestera, ktorý sa stal jedným z mojich filmových hrdinov. Annette Bening je tiež totálne neuveriteľná a dokopy so Spaceyim, ktorý svojho flegmatika neskutočne zreálnil, zahrali neuveriteľné hádky a dokonalé scény, pri ktorých som sa už dávno tak schuti inteligentne nenasmial. 90%. (05.08.2006)

Film mého srdce. Negativa: žádná Pozitiva: úžasný scénář, přesná hudba i režie a samozřejmě výborní herci: hlavně Spacey můj oblíbenec, ale Beningová (měla dostat Oscara) a Birchová s Bentleyem. A mistrovský závěr - který kupodivu na mě díky komentáři působí spíše uklidňujícím dojmem než depresivním. I ten tančící pytlík mi opravdu přišel poetický. Jeden z nejzaslouženějších Oscarů za nejlepší film. (07.06.2003)

Film, který rozbrečel Stevena Spielberga. Mendesova jistá invenční režie, chytrý scenář nemilosrdně tepající do pokrytecké morálky a pokřivených rodinných vztahů průměrné americké rodiny a fenomenální herecké výkony, včetně vedlejších rolí (vynikající CHris Cooper!!) udělaly z tohoto nenápadného filmu zaslouženě filmovou událost roku. Emocionální konec pak jen podtrhuje mimořádný a hluboký zážitek. Když jsme s kamarádem odcházeli z kina domů, skoro jsme nepromluvili ani slovo, jak nás to hluboce vzalo. MUST SEE! (03.09.2002)