Americká krása

Nestandardní tragikomedie ze současnosti, kritizující citovou pustinu středostavovské rodiny, osciluje mezi parodií, satirou a realismem. Silné tragické okamžiky se střídají s čirou komikou. Mendesova invenční režie, ve které jsou cítit silné divadelní kořeny, velmi obratně kritizuje typická americká témata. Témata, ve které Američané trvale věří a které věrně ctí, jsou neměnné a nedotknutelné. Jejich velký „americký sen“ ale v rukou britského debutanta znovu pociťuje citelné trhliny. Ukazuje tak po svém některá zásadní témata, především pak americkou posedlost po úspěchu, která dokáže zničit „všechno lidské“. Ale i řadu dalších. Nenávist. Jane svoji matku nenávidí z jejího načrtnutého, do strany nevybočujícího života, otce z jeho pasivity a chování v přítomnosti její kamarádky. Mendes nám zároveň naznačuje, že si dříve byli blízcí a obnovení tohoto vztahu je nyní jeden z Lesterových „nových“ cílů. Homosexualita. Otec, milující svého jediného syna, je schopný jej okamžitě zavrhnout kvůli jeho možné homosexualitě. Úpadek rodinného života. V případě obou rodin. Carolyn se snaží urovnat vztah mezi dcerou a manželem a o to víc propast prohlubuje. Lež. Ze strany Rickyho k vlastnímu otci (ohledně drog), ze strany Angely, která se snaží upoutat veškerou pozornost i za cenu lhaní. Ambice. Nekontrolovatelná honba za úspěchem a zároveň i s chamtivostí. Naprogramované přání, které má většina z našich hrdinů. Závist. Ta je pro změnu vyjádřením touhy lidského ega být tím, čím není. Závist také přiživuje nepřátelství (Angela v závěru může závidět Jane, byť celý film fungoval naopak. I Carolyn pociťuje ke svému vzoru Buddymu závist). Neschopnost komunikace. Ta vede k tomu, že dochází k tragickým nedorozuměním. Nejsmutnější na tom z pohledu postav může být fakt, že všichni do jednoho rozprašují své nepravdy, promlouvají k nám opravdově a jejich pravdivá vyznání pomáhají k odstranění masek, které je tak dlouho tížily. Odcizenost. Pocit, že žijeme životy, nad nimiž nemáme absolutní kontrolu, a veškeré snahy omezit náhodnost výsledků našeho počínání vedou k ještě větším katastrofám. I na pošesté absolutních 100%. (15.12.2007)

Když Americká krása dostala Oskara, už předem jsem moc nevěřila, že to bude opravdu dobrý film ( a navíc ten podivný název ), ale on JE vážně skvělý. Takhle nějak opravdu vypadá krize středního věku, i když se poznávám spíš v něm než v ní. A mimochodem, Kevin Spacey je fakt úžasný. Tomuhle filmu fakt nemám co vytknout. (19.09.2004)

Pamatuji si jasně na chvíli, když jsem vyšel z kina. Byl jsem jako omámený. Tak ohromný a dokonalý film jsem ještě do té doby neviděl. To nebyl klasický příběh, byl to příběh o chlapovi, který se ze "dna" dostal nahoru takovým způsobem, který mě dostal na kolena. Kevin Spacey se pro tu roli hodil přímo geniálně. S opětovným shlédnutím už to samozřejmě ztrácí na důrazu, ale ten první pocit ve mně zůstal. (28.11.2010)

Na poprvé originální filmový zážitek. Sonda do střední vrstvy americké společnosti podána netradičně osobitě. Ovšem věřím tomu, že na každé další a další pokoukání je divákova spokojenost lehoulince podkopávána a výsledný produkt člověku připadá slabší a slabší. Mendes disponuje citlivou a svědomitou režií, klade důraz na detaily a scénář je skvěle propracovaný především co do charakterů. Přesto však na mě celek působí až příliš učesaně a nalinkovaně. Jako by Mendes chtěl tímto filmem říci: "já jsem skutečný umělec, koukejte". (13.11.2005)

Americká krása se stala v době svého uvedení ve Spojených státech obrovským trhákem, který uchvátil shodně diváky i odbornou kritiku, a je mnohými hodnocena jako nejlepší americký film 90. let. Na to, že byla Mendesovým prvním velkým filmem, je to překvapivě zralé dílo, řemeslně zručně natočené, Mendes v něm zúročil své zkušenosti z divadla a prokázal talent pro výběr herců a jejich vedení. Na druhé straně jsem ale nikdy neměl pocit nějakého velkého filmu. Mám dojem, že trochu klouže po povrchu, nejde do hloubky, neukazuje kořeny chování, příčiny jevů a vytváří tak trochu šablonovité karikatury místo plnokrevných postav. Neukazuje žádná východiska, všechny postavy se chovají konvenčně a jejich vzpoura je naprosto neškodná a vychází z morálně hodně diskutabilních poloh. Přes to všechno je to ale film, který patří k tomu výrazně lepšímu, co v 90. letech vzniklo, a stojí za to ho vidět. Celkový dojem: 80 %. (02.07.2007)