Americká krása

„You have no idea what I'm talking about, I'm sure. But don't worry... you will someday.“ Emoce vzbuzující hudba Newmana, voiceover mrtvého vypravěče, který si tak úspěšně převzaly Zoufalé manželky, precizní výkon sympatického losera Spaceyho a hlavně Chris Cooper, který v dalších letech jen dál potvrzuje, jaké herecké kvality se v něm skrývají. To vše v prvním režisérově pokusu o demýtizaci amerického snu schovaného za bílým plotem načančané zahrady, přes který nejsou vidět všechny ty ochladlé vztahy, vzájemná odcizení a kostlivci vedle nacistického nádobí ve skříních. Kdykoliv teď venku vidím poletovat sáček, nepřemýšlím o tom, za jak dlouho se ve volné přírodě rozloží, ale vzpomenu si na American Beauty a taky na to, že abyste poznali relativní krásu, musíte nejdříve zažít opravdový hnus. Citát z úvodu mého profilu tak sedí na Mendesův film jak prdel na hrnec. (01.09.2008)

Snímek Sama Mendese AMERICKÁ KRÁSA se „točí“ okolo jedné normální, americké, „středostavovské“ rodiny – rodiny Burnhamových. Snímek ukazující, že i na „americké kráse a idylce“ není vždy vše tak třpytivé, zářivé, skvělé prostě: cool. Z dálky – z ptačí perspektivy – snad může vše vypadat v pořádku; při bližším pohledu však člověk (divák) nachází řadu trhlin, škrábanců a prasklin. Představit divákům dílo, které by bylo vyvážené a realistické (tj. bez glorifikace či démonizace americké společnosti, kterému bohužel někdy podléháme; či bez „černo-bílé“ charakteristiky postav), je úkol nadmíru obtížný. A Sam Mendes se toho úkolu zhostil výtečně. Silnou devizou tohoto filmu jsou také perfektní herecké výkony – Kevin Spacey (coby „rozverně rezignovaný“ otec a manžel, který se již smířil se svým údělem), Annette Bening (coby uvědomělá, cílevědomá, puntičkářská a hysterická matka a manželka), Thora Birch (coby zmatená a frustrovaná dospívající dcera), Wes Bentley (coby „kliďas“, který to však v životě nemá vůbec lehké) atd. (onen výčet herců a hereček by mohl pokračovat až do posledního žáka (komparsisty) typické americké „high school“). Shrnuto a podtrženo: Sam Mendes předkládá výjimečné dílo, na které se divák nepodívá 1x či 2x za život, ale průběžně ho během svého života vyhledává znovu a znovu. (05.09.2003)

Dokonalý snímek s výborným Kevinem Spaceym (ostatně herecké výkony všech představitelů jsou na vysoké úrovni), který nahlíží do zdánlivě šťastné společnosti a rozebírá vztahy mezi nimi. Specifická lehkost, ve které se film celou dobu nese, společně s cynismem a sarkasmem ("I need a father who's a role model, not some horny geek-boy who's gonna spray his shorts whenever I bring a girlfriend home from school.") jednotlivých postav tvoří z tohoto snímku výborné psychologické drama. Hudební složka od Thomase Newmana skvěle sedne a exceluje především v samotném závěru filmu, který je kapitola sama pro sebe. Až v něm divák zjistí, že vše není předem předurčené a každá postava má i svou temnou stránku osobnosti. I přesto, že je American Beauty drama, opak je pravdou a ve výsledku působí pozitivním dojmem, který se zapsal do podvědomí nejednoho z nás, a za to mu ze srdce děkuji. (10/10) (16.06.2003)

Přelomový film v dějinách hollywoodské kinematografie. Sam Mendes přesně postihl a popsal fenomén rozpadajícího se narůžovo uměle nalakovaného amerického snu a obsahově vyprázdněného konzumního života spojeného s krizí středního věku a příslušností ke střední třídě, jako to udělal před lety třeba i Elia Kazan ve své Tiché dohodě v roce 1969. Pak ovšem skončila éra květinových dětí a myšlenkové svobody a hollywoodské filmy si za svá ústřední témata vybíraly úplně jiné věci a tenhle životní pocit se odsunul kamsi do kolektivního podvědomí (a do světa filmu nezávislého). Uplynulo však 30 let a Amerika je znovu tam, kde kdysi bývala - na scestí maximálního blahobytu a absurdnosti takového života. Doba se otočila ve spirále času a nutně musel přijít nový Kazan. Bravurní režie původně divadelního režiséra (lokální obdobou je náš Vladimír Morávek a jeho vynikající filmový debut...), geniální herecké výkony (Kevin Spacey si touto rolí zajistil místo v herecké síni slávy), úžasná minimalistická hudba Thomase Newmana, obrovská koncentrace podstatných filmových momentů (zvláště poletující mikrotenový pytlík je nezapomenutelný a signifikantní...) a téma, které naplnilo nejednu sociologickou studii... Americká krása, při odhalování jejíž podstaty mrazí... Podobné filmy: Tichá dohoda, Pan Rosnička, Elementární částice, Ledová bouře, Generace X, Volání o pomoc (03.07.2007)

Osobně si myslím, že Americká krása byla tak dobře přijatá ne proto, že by byla bůhvíjak sžíravou satirou, ale proto, že se tak jen tváří a ve skutečnosti po hollywoodsku dbá na to, aby se dotkla co nejméně lidí. Sexuální a násilné scény sledují jediný cíl - umožnit publiku říct si "To jsme ale odvážní, když chválíme tak drsný film." Jenže to je jen "odvaha" pubertálních chlapců špikovat každou druhou větu sexuálními narážkami ve snaze vypadat dospělejší. Kdybych uděloval nějaké ceny filmu, který nejlépe demaskoval usměvavý americký sen, o medailové pozice by se nejspíš podělili Střihoruký Edward, Válka Roseových a Byl jsem při tom. 60% (20.02.2007)