Henry: Portrét masového vraha

Zajímavé uchopení thrillerové látky - sledujeme samotného vraha, dokumentární prvky - nicméně s nějakou hlubokou psychologií bych to rozhodně neviděl tak žhavě, jako jiní uživatelé. Tohle by napsal každý talentovaný písmák, který někdy slyšel výklad středoškolské psychologie. Aura, která tento film zahaluje, je podle mne daleko silnější než film samotný. Což však nic nemění na tom, že je velmi povedený. A neradostný. Horror movie of the year (12.06.2010)

No, teda nic moc. Myslím, že Henry: Portrait of a Serial Killer není tak důkladně a kvalitně zpracovaným profilem jednoho z nejznámějších amerických sériových vrahů, jak zcela jistě mohl být. Postava Henryho není nijak extra zajímavá a je prezentována pouze jako "jakýsi" chlap, který si prostě jen tak vraždí, jak se mu zachce. Vlastně se o něm nic moc nedozvíme a vraždy, kterých se dopouští, nám v tomto filmu v podstatě nejsou vůbec ukázany, až na jednu. Vidíme pouze oběti, až po činu na nich spáchaném. To už mi zajímavější příšel vztah Ottise a jeho "sestry", která je ve skutečnosti neteří. Pokud Henryho i Ottisovo IQ dosahovalo nízkých hodnot, nelze se vlastně divit, že zde byli ztvárněni jako jednoduché postavy. Na rozdíl od manipulativních a vysoce inteligentních vrahů, jako třeba Ted Bundy, nebo Jeffrey Dahmer, kteří se zaměřovali výhradně na určitou skupinu svých obětí, se tak Henry a Ottis v tomto ohledu trochu vymykají "standardu" sériových vrahů. Prostě brali, co jim přišlo pod ruku. I když jejich příšerné rodinné zázemí zase naopak do tohoto formátu zapadá. Jejich činy nám jsou ukazovány jako zcela normální, běžná věc a ani oni sami se nad tím nijak nepozastavují. A o nějakých projevených emocích či svědomí při jejich páchání nemůže být ani řeč. Myslím, i tak, že se snímek mohl vydařit lépe. I charaktery ne zrovna chytrých chlapů, se dají nějakým způsobem zpracovat a dát jim nějakou tu hloubku. Když to srovnám třeba s Tedem Bundym, kterého výborně ztvárnil Michael Reilly Burke, Dahmerem, kde jsem prvně poznala Jeremyho Rennera, nebo i tím Edem Geinem, jehož si střihl Kane Hodder, tak Henry výrazně strádá jak ve zpracování příběhu, tak i postavách. A pod pojmem "kontroverzní", "šokující", nebo tvrzením "nejautentičtější portrét psychopata" si tedy představuju něco jiného. (10.04.2016)

Ano, sice se jedná o dost dobře depresivní snímek, ale že by mě nějak uchvátil, to určitě ne. Má svou atmosféru, má své světlé momenty, ale pořád se jedná pro mě o průměrný film, který mi neukázal nic zajímavého. Chvílemi jsem se i nudil, ale myslím že pro fanoušky hororu je to povinnost, ikdyž se spíš jedná o thriller. (20.06.2014)

Syrově civilní pohled na jednu profesní etapu sériového vraha. Musí často cestovat a měnit způsoby vraždění. Je chladný, brutální a minulostí poznamenaný člověk. Ovšem má překvapivě i zbytky "některých" morální hodnot, které se rozhodl udržovat. Bohužel jeho cesta k (sexuální) rozkoši a uspokojení nevede skrze jeho spodní prádlo, ale krev a smrt ostatních. Pro pochopení vám stačí velmi dobře natočených a zahraných (Michael Rooker vládne chladným pohledem) 83 minut pohledu do jeho světa, života a mysli. Nebudete potřebovat ani jeden voice-over, žádné vysvětlování, stačí poslouchat a vnímat. Ať videovražda nebo spojení obrazu mrtvol a zvuků z jejich umírání jsou brilantní okamžiky. Fotografie ze života jednoho špatného muže pospojované za sebou a dávající dojem filmového portrétu. Upřímného, skutečného a bolestivého. PS: Henry není jeden vrah, ale všichni vrahové, nejde tu o jméno, ale o princip... PPS: neposlouchejte řeči, jak je to drsné, protože to tak hrozně drsné není, ale pouze silné:) (26.02.2010)

Henry Lee Lucas není figurka z Happy Mealu, ale jeden z nejkontroverznějších sériových vrahů v dějinách amerického zločinu. Byl odsouzen pro dvanáct vražd, je v podezření, že se podílel na dalších sto padesáti, a on sám mluví o čísle 300. Ottis Toole, druhý z antihrdinů, na tom není o moc lépe. Zvláštní je, že i když byli souzeni v zemi s trestem smrti, dostali oba doživotí. Problematická je jejich motivace. To naznačuje film tím, že vypodobňuje Henryho jako bestii s lidskou tváří a Ottise jako přímý důsledek těžkého dětství - babička byla satanka, otec ho znásilňoval a bil, sestra ho nutila nosit ženské šaty, nadto byl chatrné mentální inteligence (IQ 75) a Henry se stal jeho druhým otcem a vůdcem bandy. Jak je vidět, vrahem se člověk nerodí, ale stává a spouštěč je vždy rodina a nejbližší okolí. Ne počítačové hry, násilné filmy apod. Ty můžou tak maximálně vychovat z člověka cynika, respektive masového vraha (viz případ Columbine), nikoliv sériového. Čili v tomhle ohledu má film poněkud zavádějící překlad, jelikož Henry nebyl masový vrah, jakkoliv blaze to uším koncového diváka z distribučního hlediska zní. Další spornou otázkou je chování obětí. Konkrétně ve filmu se dá o čisté vraždě mluvit pouze v případě tříčlenné famílie. Zbylé oběti jako by si svým přístupem o zabití koledovaly - riskující stopařka, drzý tlouštík v obchodě, chlápek zastavující v noci. Ve výsledku ale film tak bezútěšný není. Za prvé do něj jakýsi element lásky vnáší Becky a za druhé s realitou moc společného nemá. Než byli dopadeni, provozovali oba vrazi na své pekelné cestě skrz naskrz Amerikou nesrovnatelně krutější ty-já-trrr. (14.12.2007)