Jack stavia dom

Jsem mírně znepokojen. Ale ten pocit neklidu se mi líbí a rezonuje ve mně. Nic mě dlouho tak neuhranulo, čumím na závěrečné titulky jak tele na nový vrata, a nedokážu říct, jestli Trier natočil umění. Rozhodně ale stvořil něco, co z hlavy nedostanu minimálně do jeho dalšího filmu. Tak doufám, že to bude třeba adaptace herního Agony. Fujtajbl!! (20.01.2019)

Nečekal jsem tak zábavný film a přímo zvrhlou komedii, která se hopem řadí do hvězdných serial killer profilů. A paradoxně nevyzní tak temně a šokujícně, vzhledem k tomu, co všechno se tu děje a jak bez obalu se tu vraždí. Filosofický žvásty a závěrečná dantovská pasáž překvapivě dojem nekazí, ba naopak. Výsledek je zajímavý, nechte si líbit, značka #metoo ideál. (21.12.2018)

Pokud se podíváme na lehkou marketingovou kampaň, která mluvila o stovce lidí, která odešla z projekce, tak můžeme předpokládat, že možná přeháněla, ale rozhodně ne moc. Podotknu, že úplně nerozumím tomu, co divákům na Jackovi z hlediska brutality vadí více, než třeba na Tarantinovi. Scény mají většinou celkem rychlý střih (druhý a čtvrtý incident) a zcela určitě se nejedná o nic, co bychom neviděli někde jinde. Problémem tady bude spíše morální hledisko, nebo přemíra uměleckého záměru. Oba zmiňované faktory totiž z kina vyženou nejvíce lidí. Jelikož většina píše recenzi na nového Triera podobným stylem, vezmu to z trochu jiné strany. Otevřeme-li si tedy krátké statistické okénko, můžeme rozebrat projekci, které jsem se zúčastnil. V sále nás nakonec bylo celkem 10 (projekce v 21:40 vysvětluje už tak nízký počet diváků). Z toho byly 3 páry, dvě kamarádky (které přišly až po prvním incidentu - je proto možné, že se vrátili se snahou o druhý pokus, aby film zkusily dokoukat znovu), jeden klasický divák a já (pokud má vaše přítelkyně/přítel stejný problém s krví a brutalitou jako ta moje, na Jacka ji neberte). Skupinka se držela celkem dlouho. První a druhý incident všichni přečkali celkem v pohodě. Nejdelší záběry jsou na hlavu rozraženou heverem (znáte z traileru), a Jack se chová jako typický vrah. Třetí incident je z pohledu člověka asi nejsilnější a jedná se o pořádnou "prasárnu". O tom svědčí i fakt, že pár s popkornem opustil kino ještě před návštěvou mrazáku a úžasně nechutným/děsivým Bručounem. Člověk by čekal, že následně se film trochu zvrhne, ale kromě jednoho řezání (pro které platí, že střih není dlouhý) je to už celkem snesitelné. Na konci film dostojí svému názvu a vytvoří prapodivnou kreaturu, která plynule přejde do nečekaného "Dantovského finále". Zhruba na pomezí mrazáku a finále odchází další pár, kde to podle reakce přítele vypadá, že na tohle už nemá nervy. Odešli teda ti, kterým film přišel zvrhlý, nebo je pojetí snímku s prostřihy na zvířata (a podobně) opravdu nezaujalo. Celý závěr je pro většinu lidí nepochopitelný, ale pokud znáte Božskou komedii, tak pochopíte na čem jste. Kompozice tohoto povídkového filmu je celkově dost zajímavá, avšak Trier je z hlediska morálky opravdu dost za hranu a stopáž mírně přestřelil. Pokud vás trailer zaujal a nejste z něj znechuceni, tak do kina vyrazte, protože se jedná o podivuhodnou zkušenost. Jestli vás odradily už otázky, radši se na to rovnou vykašlete a nekoukejte na Jacka, kterak staví domeček ani nikde jinde. (12.10.2018)

Lars von Trier opět kontroverzní, tentokrát snad i více než kdy předtím. Tak na mě po všech ohlasech působil film Jack staví dům, ale ve výsledku je film vzhledem k dnešní době a kinematografii všehovšudy standardní a znalého diváka nijak neodradí ani neznechutí (přestože se zde vraždí i děti). Lars von Trier opět jede svůj nestandardní vypravěčský styl a v mnoha ohledech je jeho utahanost až neúnosná. Film je rozdělen do několika kapitol a každá pojednává o vraždě. A než k samotnému činu dojde, musí si divák projít dlouhými, více či méně (spíše méně) zajímavými dialogy. Matt Dillon si roli náležitě vychutnává a přestože si už střihl celou řadu slizáků, Jack je možná jeho životní role. Bohužel je film dvě a půl hodiny dlouhý a nedokáže vyloženě zaujmout ani případně děsit. (23.01.2019)

Trierova patologická obsesia byť filmársky výnimočným v sebe ukrýva mnoho nedorozumení s divákom. Tí mu nemusia za každú cenu rozumieť, a mne sa zdá, že po tom ani netúži. Potrebuje zobraziť svoje videnie, poukázať na nefunkčnosť mnohých vecí a vysmiať sa spoločnosti, v ktorej sa dokážu páchať rôzne zverstvá. Jack ako architekt, ktorý stavia svoj dom, je chorým mužom, presne ako spoločnosť, v ktorej žije a táto postava sa silno smeje zakorenenej ľahostajnosti a nezáujmu. Jack svojimi vraždami, ktoré považuje za umelecké diela, stále viacej riskuje, ich prevedenie je okázalejšie a pri ľahostajnosti okolia sa dostáva do popredia absurdný humor. Aj občasné policajné vyšetrovanie v niektorých scénach je tragikomické, podobne ako čiernohumorná kreativita pri zabíjaní obetí. Trier vo svojej výpovedi prekračuje všetky hranice, neštíti sa ničoho. Možno nemusí byť taký krutý, toto je len otázkou divákovej únosnosti. Jeho Jack je zlovestný architekt zločinu, ľudského besnenia a inteligentného nebezpečenstva. Robí veci, lebo môže a spoločnosť ho za to odmeňuje mlčaním a ignoráciou. (23.12.2018)