Polosvet

Tri ženy. Ani jedna z nich nevyhrala pri narodení šťastie v tombole v podobe zámožnej rodiny. A tak sa pretĺkajú životom ako vedia. Ako im umožňuje doba. Jedna sa cez dráhu kurtizány dostane k majetku, samostatnému domu i majetnému amantovi, no nie k dobrej povesti. Jej kolegyňa z nevestinca zámožného platiaceho klienta nechytila, a tak sa stane jej hlavnou slúžkou. A tretia mladučká a krásna je pribratá do domu ako pomocná slúžka. Skvele rozohraná dráma, kde každá z trojice žien kalkuluje s vlastným osudom. S čím však nerátajú, sú zlomené city. (20.03.2021)

Když jsem (kdysi už hodně dávno) viděl Kočičí hru Istvána Örkényho, měl jsem pocit něčeho výjimečného. Přesto však něčeho podobného, jako nyní při sledování Polosvěta Attily Szásze. Proč právě teď točí "Polosvět" (Demi-monde)? Jeho doba už přece skončila někdy před 1 světovou válkou (děj končí v roce 1914) a jeho centra (Paříž, Berlin, Budapešť...) už od té doby měly jiné starosti. Nebo se toto téma stává opět aktuálním? Není prastará touha žen, být "ženou vydržovanou" opět na pořadu dne? Na to ovšem musí splaňovat jisté předpoklady (musí být sebejistá, neústupná, zkrátka jít přes mrtvoly, dokud se sama nestane mrtvolou - Max Schmidt tuto mez klade do 40. roku věku). A propos Schmidt; tvrdě pracuje (dříve se říkalo "težce", nyní dle angličtiny "tvrdě", rozdíl je značný, je zajímavé ho promyslit), aby zajistil své milence odpovídající komfort. Ano, hodně mužů nyní tvrdě pracuje, ale pokud nepodvádějí (nebo nekradou), se jejich profit rozplyne v dovolených, nábytku z Ikey, daních a poplatcích. Vydržovat si ženu jako Schmidt může málokdo. Ale je to asi ten nejpříjemnější způsob, jak o peníze přicházet .... Maďarský právník a posléze skvělý scénárista, Norbert Köbli, napsal skutečně poutavý, sofistikovaný příběh, plný významových znaků a detailů, který poměrně mladý režisér (Szászovi bylo při natáčení 43 leta před natáčením mu zemřeli dva herci) rozpohyboval s neuvěřitelnou bravurou a dokonalostí. Ještě jenou PRRRRRR a ještě jenou BRRRRRRR. (14.02.2020)

Maďarská kinematografie mě poslední dobou stále více zajímá a musím uznat, že komorní historické drama Félvilág má rozhodně něco do sebe. Příběh inpirovaný skutečným osudem známé budapešťské kurtizány Emílie Turcsányi se povedl na plátno přenést nadmíru poutavě. Největší zásluhu na tom mají skvělé herecké výkony všech tří představitelek hlavních rolí a pečlivě budovaná ponurá atmosféra s nádechem erotična gradující v tragickém rozuzlení. Ještě bych chtěla zmínit, že slova písně znějící v závěrečných titulcích na mě ve spojení s tou krásnou hudbou hodně zapůsobila. (85%) (17.05.2020)

Pomalé tempo, tmavé obrazy a ke konci i napjatá atmosféra. Félvilág je komorním příběhem z mad’arské historie, o smrti notoricky známé kurtizány (já ji tedy neznal), a musím uznat, že byl bezchybně zahrán co se týče vykreslení emocí a piklů mezi třemi ženami v různém společenském postavení. Ovšem prokousat se ke zmíněnému závěru byla docela fuška, tudíž jen těsný nadprůměr. (01.05.2016)

Maďaři jsou mistři minimalismu i když tohle nebylo až tak mini, třeba jen kostýmy a interiér z hlediska doby jsou trefeny dokonale a to skutečně není za minimum. No do bytu ve kterých žijou tři ženy bych asi nenašel odvahu vstoupit, ale naštěstí tam můžeme šoupnout kameru a žensky už se postarají o příběh, hodně zajímavý příběh, plný vztahového dusna, zajímavých dialogů, takovýho příjemně erotickýho oparu. (12.04.2020)