Ešte máme čas

Starého psa novým kúskom nenaučíš. Ani novému zmýšľaniu. Mortensen nakrúca v dvoch dejových líniách, pričom prestriháva v momentoch, ktoré asociujú v nich oboch tie isté pocity a niekedy aj dejové prvky. Tento prístup, spoločne s niektorými vypätejšími scénami medzi ním a Henriksenom patria k vrcholom snímky. Možno je dej ale príliš repetetívny a my po krátkom čase vieme, čo povie otec a ako zareaguje frustrovaný syn. Ich vzťah je stále rovnaký, nech sa syn, mimochodom tiež nie najmladší, snaží sebeviac. Možno to stačí, možno to chcelo ich vzťah posunúť nepredvídateľnejšími cestičkami. Záleží najmä od toho, ako vás téma zaujme a ako sa vám postavy hlboko vryjú pod kožu. Ako bonus dokonalé cameo Davida Cronenberga. (25.06.2022)

Má za to, že může dělat a říkat, co chce a jeho okolí na jedovatá slova pokaždé zapomene. Je to přece táta. Jenže už nerozeznává, kdo je živý a kdo po smrti, nepamatuje si souvislosti, ani neví, co je vůbec za den. Nikoho neposlouchá, nikdy není spokojený. Radost má jen ze své pravdy a urážení okolí. Kdo není šmejd, ten je „kurva nebo buzna“. Nikdy za život se neomluvil, neuměl projevit city ke svým dětem. Stejná krev, ovšem hodnoty tvrdého, rasistického a homofobního otce Lance Henriksena jsou úplně někde jinde než jeho homosexuálního syna. Hraje ho Viggo Mortensen, pro kterého je Falling prakticky výhradním autorským počinem. Napsal jej i zrežíroval, a je evidentně odžitý a do jisté míry osobní. Je to svým způsobem nepříjemná podívaná (ovšem proložená mnoha černohumornými momenty), konstantní natolik, až jí chybí vyloženě nějaký vrchol, přidaná hodnota, emoční výbuch. Mortensen v posledních letech vypouští silné dramatické role a i tentokrát je skvělý. Přesto na sebe hlavní pozornost strhává neústupný Henriksen, nejvíc proslavený rolí Bishopa z Vetřelců či lovce lidí z Živého terče. Béčkový herec vedlejších rolí jasně dokazuje, jak ho tvůrci se silnými rolemi opomíjeli. Je energický a přesvědčivý. Jediné co, tak se nedočkáme „vysvětlení“ toho, kde se v něm všechna ta zloba nashromáždila (kluka bral na lov, manželce nabízel pomoc v kuchyni). Každopádně velmi dobrý debut. (01.04.2021)

Pokud poloha přísedícího u terapie je vaše věc, můžete si to užít. Má to totiž všechny ty terapeutické fáze. Protagonista se drží ze začátku pod pokličkou, logicky to pak exploduje (herci hercují), tím se vyčerpá a v tom vyčerpání najde smíření. Problémů ten film má jinak po střechu. Znáte takový ty módy u současných videoher, kterými můžete snížit nebo morbidně zvýšit facial expressions u postav? Tak většinu filmu jsem měl pocit, že některý herci (Henriksen, Linney) to maj zapnutý na 250%, zatímco ostatní na 30%. Lance řve, buzní, negří, kurvuje na všechno kolem a ostatní v okolí jenom tak nějak vydechují. Nabízí se pak čtení, že vlastně vina je na straně protagonisty, který si nikdy fotra nevzal řádně do pucu a velikášsky si odjel za lepším životem, což zní sice z mé strany arogantně, ale to se váže k druhému problému a to, že film nenaznačí z jakého prostředí a doby vlastně onen otec vychází, takže místo nějakého lokální, dobového hodnotového rámce, který by nám umožnil s tou postavou nějak pracovat, nabídne jen sadistického psychopata, prostříhaného dvěma třema scénama, kdy teda zrovna netyranizuje svoji rodinu, aby bylo jako ukázáno, že na obloze nebylo jen pořád zamračeno. Pak ale film přichází o tu možnost uzavření, kdy k tomuhle terorizujícímu šmejdovi umožní závěrečné smíření, přestože vlastně nevíme s čím se smiřuje. A já vim, jak to tady Mortensen myslel a přijde mi to hezký, ale nebyl to schopný natočit tak, aby to bylo čitelný. Proč tenhle jinak špatně natočenej film nechávám v průměru je takové to sympatické produkční ochcávání, díky kterému tenhle film přišel na svět a které mi připomíná historiky ze starých malých produkcí. Jak Viggo s bráchou využívali své druhé občanství, aby zajistili koprodukce, režisér si vzal hlavní roli proto, aby dle hereckých odborů dostávali prachy, který pak převáděl na produkční účty a vrážel zpátky do filmu apod. A cronoskopie samozřejmě potěšila. PS: jo a Mortensen neni gay, což mi v rámci tohohle filmu přijde jako podraz, protože tu homosexualitu zneužívá jenom jako hyperbolu. Shame, shame.  PPS: Terry Chen zde hraje tak příšerně, že mi připomněl postavu Serapha z pokračování Matrixu, kdyby ztratil někde Vědmu a celou dobu se tvářil, že je všechno v pohodě a doufal, že se na ní nikdo nezeptá (02.06.2021)

Mortensenův režijní debut oplývá působivým námětem, jehož síla se však poněkud rozplynula ve veskrz povrchním zpracování. Herecky se jedná o kvalitní kousek (snad jen Laura Linney trochu pře-/nadhrávala), který mě zaujal svým retrospektivním vypravěním - přesto jsem měl při sledování pocit, že tomu chyběly silnější emoce, které by mnou pohnuly. Mortensen rozhodně ještě má čas na to, aby svůj režisérský um vypiloval. (06.06.2021)

Na konci zostane taký prapodivný smútok. V mojom prípade to bolo akási snaha preniknúť do tých pocitov a do tej nenávisti, ktorá z nich vznikala. Myslím si, že sa o to snažil aj Viggo. Taká tá emočná prázdnota, ktorá je všadeprítomná až na tých pár momentov šťastia, ktoré prichádzajú v spomienkach. Mortensen aj Henriksen sú skvelí. A obrovský ťahúni celého príbehu. Ich vzájomná snaha o nájdenie nejakej tej cesty k porozumeniu pôsobí skutočne. Jediné čo mi na filme vadilo boli retrospektívy. V niektorých prípadoch možno odpodstatnené v iných nie. Byť to trošku koncepčne jednoznačnejšie dal by som o hviezdu viac. Takto je to fajn film, pre Mortensena aj osobný, čo z toho dosť cítiť. Ale vracať sa k nemu už nepotrebujem. (02.04.2021)