Černé roucho

Velmi autenticky se jevící a až hmatatelně působící polozapomenuté filmové dílo, které se vmžiku stalo mou srdcovkou! Brilantně vykreslené dobové náboženské smýšlení v porovnání s mentalitou indiánů, která je mi i přes mnohou krutost bližší než naše zápaďácké manýry neohleduplné k naší vlastní duši. (14.11.2011)

Od mala mám ráda indiány. Zde jsou nahlíženi skrze perspektivu misionáře. Kamera krouží, chvíli se dívame na kněze, chvíli na indiány, někdy takřka nevidíme přes sněhové vločky, atmosféra je velmi hutná. Misionář ve mě vyvolával silný soucit. Hledět na svět jeho očima pro mě znamenalo vzdát se romantizujících představ a pohlížet na původní obyvatele Severní Ameriky jako na necivilizované a animální, s krásnými zvyky sdílení a přirozeností žít v přítomném okamžiku. Snad nespravedlivě hroziví jsou Irokézové. U ostatních kmenů (Huroni, Algonquini) barevné líčení, náhrdelníky a ozdoby ve vlasech dodávají jejich příslušníkům na vznešenosti, Irokézové jsou zpodobněni bez osobnosti, posedlí krvelačností. Není spravedlivé vynášet do nebes indiány a zatracovat všechny bělochy, kterým kdy čelili, a je tak škoda, že filmaři nepřekročili rámec nespravedlivě se opakujících klišé beze zbytku a nevěnovali více prostoru též lidské stránce Irokézů. A poznámka na závěr: ve spojitosti s indiány miluji snad nejvíce a sama sebe si tak též představuji, kterak na koni s větrem ve vlasech uháním po nekonečných prériích. Indiáni, symbol svobody. Teprve před pár lety jsem zjistila, že původní obyvatelé Ameriky do příchodu bílých tváří koně vůbec neznali… (24.06.2017)

Velmi neobvyklý a rozhodně zajímavý film, i když slovo "zajímavý" může znít někomu podezřele. Oddychovka to rozhodně není a pro milovníky "klasických westernů" to asi nebude to pravé ořechové. Jak podotýkají druzí, spíš čekejte něco (imho o kousek lepšího) a la Mise. Slušná hudba, skvělý naturalismus míchaný se zvláštní pochmurnou baladičností. Drsná severská příroda, drsný průběh a nakonec i drsný konec. Historicky uvěřitelné. (21.11.2009)

Já tyhle pánbíčkáře nikdy v životě nepochopím. Ty jo, proč se uplně zbytečně cpali do hlav indiánů, kteří si do tý doby v klidu žili svoje spokojený a bohem nerušený životy. Měli toho svýho Manitů a žádnej frajírek v černým rouše jim necpal do hlavy "špiritus sankti", brr. Na film sem narazil z "tagu" lodě, takže sem neměl jediný tušení, že to nebude až tak uplně vodáckej film, nýbrž misionářskej :o). Při všem, co vypustil hlavní hrdina z úst, se mi otvírala kudla v kapse, nic příjemnýho. Poprvé sem viděl ve filmu indiány, který měli místo obyčejných vigvamů opevnění. Netuším, jestli to bylo ve skutečnosti takle, ale něco mi říká, že si to někdo vymyslel, aby to ve filmu líp vypadalo. Po filmu REVENANT už mi nikdy podobný béčka nebudou uplně sedět a budu to vždycky srovnávat :o). Tohle byl slabší průměr. (03.02.2016)

Jezuitské snahy v Kanadě byly dalekosáhlé, i když ne tak jako v Paraguayi. Huronská mise, na které se podíleli Noël Chabanel, Jean de Brébeuf a další, byla ukončena vpádem Irokézů, kteří vyrazili na válečnou stezku v nevídané síle (přes tisíc válečníků). Opakuje se tak historie všech dřívějších kontinentálních misí: kdo se jako první dá na křesťanství, stane se mučedníkem a světcem, následovníci pak už jen těží svůj prospěch. (Byl někdo svatý mezi Horony?) Rád se dívám na filmy, které objasňují nějaý aspekt ze života Indiánů, zvláště po invazi bělochů. I z toho pohledu je pro mě Černé Roucho cenným "uměleckým dokumentem". A Indiány mám rád, i přes jejich nesporné gaunerství. Obraz Tantanky Jotanky mi visí hned vedle krbu. A jeho konstatování po rozdělení Velké Siouxské rezervace (na dotaz, co tomu říkají Indiáni): "Vidíte tady kromě mě ještě nějakého jiného Indiána?" (parafráze), je velkým mementem. (07.07.2014)