Hodinárov učeň

Opravdu vynikající česká autorská pohádka! Konečně někdo, kdo natočil pohádku bez pitvoření a podle scénáře, který nebyl hloupý. Ze zlé sudičky Lichoradky Jany Plodkové jde dokonce místy i strach, chvilku mi dokonce připomněla něco ze stylizace Morgiany Juraje Herze, Morana zase skoro konkurovala Mrakomorovi z Vorlíčkova Prince a Večernice, nebyl to sice úplně pohádkový horor, ale po těch všech troškovinách a jonákovinách je takovéhle pojetí (a filmová výprava plus obsazení ansámblu Dejvického divadla) opravdový balzám na diváckou pohádkovou duši... (25.12.2020)

Na rozdíl od uživatele Douglase si nemyslím, že by byl Hodinářův učeň mnohem chytřejší film, než by se na první pohled zdálo. Spíš film, který vypadá jako chytřejší, než ve skutečnosti je. Ano, konečně po letech se objevila záslužná snaha v žánru pohádka vyzkoušet i něco nového - nevystupuje tu žádný nesnesitelně popletený čert, žádný král nemá tři syny, které by posílal do světa... Oproti tomu je tu hodinář a hrátky s časem tu mají své místo. Pohádka je natočena na podzim, což jí dodává hezké barvy a atmosféru. Hudba není durově skotačivá, jako třeba písničky dua Svěrák - Uhlíř, spíš příjemně melancholická. To je moc fajn. Jenže nic z toho tak nějak není dotažené. Každý bod má své ALE. Není tu přehrávající čert nebo vodník, zato nechybí zlá sudička v podání Plodkově, co poulí očima, skřehotá a "diblíkuje", div se nepřetrhne. Proč, když všichni ostatní hrají uměřeně a citlivě? Prostředí lesů na podzim je krásné, ale počítačové triky ubohé, jako dvacet let staré. Píseň je moc pěkná, ale zazní jen jednou v podivně vytrženém, klipovitém čísle. Hrátky s časem jsou zajímavé, ale když se Urban chytí do časové smyčky v hospodě U Kukačky, jakto že si jako jediný uvědomuje, že v té smyčce je? Proč o ní ostatní neví? A proč hospodský v té smyčce není taky? Snad ve snaze o originalitu se objevuje celá řada otázek, podivností, nelogičností... Proč se hlavní hrdina křestním jménem jmenuje Urban? Proč jsou hodné sudičky dvě, zatímco zlá jen jedna? Jsou to jediné sudičky na světě, nebo jich je víc? Proč už hodné sudičky dávno majiteli hospody neprozradily, jak kletbu prolomit? Proč Urbanovi hodinky rovnou nepřinesly, když věděly, kde jsou? Kde vzaly v uzamčené kleci vojenské mundúry? Proč se hodinky jmenují "hodinky, co varují před smrtí" a ne "hodinky, co chrání před smrtí", když samotné varování by bylo k ničemu? Proč zlá sudička hodinky rovnou nerozbila, ale vyhodila na skálu? Postavy nemají vlastní vůli, jsou vláčené osudem. Jaký smysl pak ale taková pohádka má? Ať se rozhodnu jakkoli, nemůžu za to, protože mě do toho jen vmanipulovaly buď dobré nebo zlé síly. Vkrádá se na mysl, že pohádka vlastně nemá nosné téma. Snad kromě potrestané lakoty hodináře tu není žádné poselství mířené k dětskému divákovi. (V jednom momentě je tu dokonce jakési "antiposelství" - když se Urban rozhodne jít za ošklivou paní v odrbaných hadrech místo aby následoval dva hezké pány v ozdobných šatech, je zvláštní, že je za tento morálně správný krok nakonec potrestán.) Pohádce se rozhodně daří hezky (a trochu strašidelně) vykreslit prostředí cirkusů, hospod, pavilonů zrůd 19. století a činí tak originálním způsobem, bez pitvoření a rokokových paruk. Jen tomu tak nějak chybí pointa. Češi, samozvaní odborníci na pohádky, se to tentokrát rozhodli udělat jinak. Nedopadlo to průšvihem (jako třeba většina vánočních pohádek ČT, o Troškovi nemluvě), ale S čerty nejsou žerty nebo Byl jednou jeden král se bohužel zase nekonají. (03.12.2019)

Česká pohádka HODINÁŘŮV UČEŇ (2019) je vskutku pozoruhodný film už tím, že dokázal dovést do extrému antické schéma, kdy všechny hlavní lidské postavy nejenže neprojdou vývojem, ale zůstávají až na plnění konkrétních úkolů nebývale pasivní - zatímco jejich kroky víceméně plně řídí hra/sázka postav nadpřirozených, případně pes! (Jedinou výjimkou je hrdinčina hladovka, ale i to je vlastně způsob řešení zadaného úkolu... pro změnu víceméně tím psem. :)) ___ To není coby východisko neobvyklé schéma, viz PRINC A VEČERNICE, S ČERTY NEJSOU ŽERTY či NESMRTELNÁ TETA, z hlediska hlavní postavy takhle funguje i většina verzí POPELKY. Vlastně je to tradice rozvíjena od antiky, kde lidské osudy řídily rozmary bohů... Nikde se v jeho celkové aplikaci a dovedení do důsledku podle mě (co jsem viděl) nedošlo v českém filmu tak daleko jako tady. ___ Nejde přitom o chybu a tu pozoruhodnost nemyslím jako sarkasmus, film tento koncept - Jitka Rudolfová byla obklopena dětmi, tak jsem se nemohl zeptat, jak moc vědomé to bylo - s postupným vývojem osnovy (ne postav) důmyslnými způsoby ozvláštňuje: (1) Za prvé mění aplikovaná inovativní schémata (včetně spirálového!), jimiž hrdina prochází na svém podivném kvestu za hodinkami, jež varují před smrtí. (2) Za druhé od pětadvacáté minuty intenzivně využívá sebepodporující síly vyprávění celého filmu v křížovém střihu, kdy se obě prostorově oddělené linie dění vzájemně umocňují - jedna soustavně rozvíjená, druhá epizodická. ___ Vezmeme-li navíc v potaz flashbacky, sny, příběh v příběhu, montáže, poctivě se vším všudy filmařsky realizovaný model záchrany na poslední chvíli a hru s funkcemi určitých postupů (světlo, široké objektivy, inscenování figur v rámu, zvukové efekty), navzdory určité repetitivnosti je HODINÁŘŮV UČEŇ vlastně mnohem chytřejší film, než by se na první pohled zdálo - a to zdánlivé popření základních dramaturgických pouček je na tom pro mě osobně nejvíc fascinující. (10.11.2019)

4,5* moc povedené, výborná Jana Plodkova, myslím, že se na roli vyřàdila, bylo to vidět 😄 a záporačka jí sedla. Moc se mi líbila postava Morany/Živy jak herečka, tak i kostýmy. Pavlíně Štorkové to moc sedlo a slušelo. Viktor Preiss jako vždy excelentní. Ústřední dvojice pěkná, šikovná a sympatická. Krásné exteriéry, nádherné lokace, záběry skvost pohledět především za mě prosvítající ☀️ a měsíc, také např. pěkné detaily na hodinové strojky. Vůbec moc pěkná a příjemná kamera, chvílemi až umělecké záběry "jakoby oživlé fotky.";) Scénář také povedený, i když tam jsou 2 hlavní kopie, přičemž jedna je z Jasněnky. 5 dát nemohu, něco zásadního mi tam k tomu chybělo, ale jinak za mě spokojenost a vřele doporučuji. Celá pohádka působí harmonickým dojmem. Myslím, že se nám tímto "zrodila" šikovná pohádkářka. 😉 (06.09.2019)

Velmi podařené dílko - dobří herci, vypointované scény, ucházející námět, supr výprava a dokonce, což je téměř vánoční zázrak, propracovaný scénář i charaktery některých postav. Příběh si pohrává s motivem času a jeho plynutím: hodinky, které ohlašují smrt (zas, ale, k čemu ti to je, když víš kdy přijde? Obranu ti ty hodinky nezajistí - ale nebuďme hnidopiši), časová smyčka v hospodě, časový zámek …. Motiv života jako motýlka a smrti jako smrtihlava fungoval, scény se smrtihlavy působily dokonce strašidelně. …… Milenecký pár byl hezký, ale poněkud mdlý - jen dva mladí hezcí lidé, co se mají rádi, protože.....? No, jednoduše se mají rádi, asi že spolu vyrůstali. Dobře napsaný byl ale lakotný hodinář. I když typizovaná postava, Viktor Preiss mu dokázal vdechnout hrabivost a bezohlednost, aniž by se musel uchýlit ke karikatuře. Skvělá byla i postava jeho manželky - poddajná, neodporující, submisivní - zajímavá figura v pohádce. Dvojpostava Moreny a Živy - dobrý nápad, jen v kostýmu Živy ta dívka vypadala trochu jako trans. Dva bratři-sudičky věčně se škorpící ale fungující jako tandem děj posouvali. Jednoznačné vítězství si však odnesla Jana Plodková jako umanutá a cynická temná sudička. Byla vtipná, rázná a ukoptěná, šla si za svým a trousila nihilistické hlášky. ____ Pohádka má celkově uvolněnou atmosféru a je přesvědčivá. Jen ten kompars by snad nemusel tolik působit jako kompars, dát do davu aspoň jednoho, dva herce, kteří zahrajou víc než jen: Teď nám rejža řekl, že musíme tímhle směrem běžet s vidlemi. SHRNUTÍ. Bylo na čase natočit slušnou pohádku. (03.01.2021)