Příliš malý svět

Škoda toho tak trochu neobratně natočeného, ačkoliv pro děj velmi důležitého úvodu z vesmíru, který mě měl přesvědčit, že (a proč) chce Lucy co nejdříve zpátky. Moc mě totiž nepřesvědčil a Natalii Portman se to povedlo až na Zemi, když jsem sledoval její urputný trénink, její zasněné pohledy k nebi, to, jak se cítí doma a jak se cítí v NASA... Skvělý herecký výkon podpořený zajímavým a naštěstí nerušivým střídáním obrazového formátu a také krásnou hudbou. Takhle nějak jsem si přál, aby na mě zapůsobila Proxima s Evou Green. (24.01.2021)

Spíš než o vesmírnou sci-fi jde o niterné psychologické drama jedné astronautky a jako takové funguje docela obstojně. Nehledě na to, že Natalie Portman hraje Lucy Colovou opravdu velmi přesvědčivě. Nicméně na můj vkus by film mohl být kratší. Příběh není natolik obsáhlý, aby snímek musel nutně mít více než dvouhodinovou stopáž. (60%) (19.07.2022)

Lucy Cola (že by produkt placement?) v podání Natalie Portman vyletí do vesmíru , kde je hluboce pohnutá překračujícím zážitkem vidět život z dálky. Když se vrátí domů, její život se jí zdá moc malý a její spojení s realitou se pomalu rozpadá. Jako fanoušek sci-fi žánru jsem byl natěšen, ale již v úvodu padají banality jako "znám chlapy co se po příletu z vesmíru nepostavili na nohy". Film sděluje banalitu, že výstup do vesmírného prostoru změní osobnost. A že vaše svaly atrofují. Tvůrci si možná někde přečetli hlášení NASA , že ve vesmíru se může změnit DNA. A všechny penisy astronautů změknou. Film je kontemplativní a meditativní, ale neřekne vůbec nic. Lucy in the Sky nespojuje se Zemí, ale je ztracen někde ve vesmíru. Film může fungovat jen jako charakterová studie, ale přechází do melodramatické únavnosti. Film ve mě vyvolával nechtěný smích a poté smutek. Je to jedno z největších zklamání roku 2019. (16.04.2020)

Houstone, máme problém! Jsou špatně nastavené psychotesty.. Ať už se vrátíte z Fallúdži nebo orbitu, nemůžete si brát práci domů. V tom druhém případě vás bude bolet za krkem, jak se pořád díváte vzhůru a mezitím kapitán letu Hawley pošle divákova oční víčka opačným směrem. Když se to stočí k Shakespearovu: „Hvězdy potemněte; nechť na světlo nevyjdou mé temné touhy“, získá si to trochu pozornosti, ale už je pozdě. Raketa psychologického dramatu shořela už při startu.. Obsazení Jeffreyho Donovana, co úkladně vraždil v epizodě Pan Monk a astronaut, byl ale dobrý joke.. (04.07.2022)

Takhle to dopadne, když neumíte napsat příběh (natožpak Příběh), milujete Natálku Portman (která tady připomíná spíš mladou Juliette Binoche) a pokusíte se něco spatlat dohromady. Uvedete to dramatickým titulkem Založeno na... - chvíle napětí (to v tom filmu fakt je) - ... skutečných událostech. A aby nikdo nepoznal, že jste nýmand, který nic neumí, postmoderně přeházíte čas, aby nikdo nepoznal, co je retrospektiva nebo flashback, kdy se která scéna odehrává (takže v tom úvodu klidně může mluvit s duchem své maminky, vás pak napadne, ale to jen proto, že film nenabízí vodítka a můžete si interpretovat cokoliv, jakkoliv chcete) a aby to bylo fakt cool, budete střídat formáty 4:3, 1,66:1, 1,85:1, 2,35:1 a 2,78:1. Ha ha, a jste velký filmař. Prd. Těšil jsem se, že film se nějak hlouběji bude zabývat pocity kosmonauta, který se z nekonečného vesmíru vrací do okovů Země - jak je to naznačeno v tom úvodním rozhovoru s psychologem -, ale houbeles. Jediné, co se tu vydařilo, jsou některé dialogy, na to asi měl pan režisér nějakou dobrou námezdnou sílu, protože jsou občas vtipné, ale většinou ve věcech, v nich o nic nejde ("Měla bys mít nějakého koníčka.jako já" - "Pití není koníček, mami." - "Ale mohla bych v tom soutěžit".). Fakt film o ničem, zbytečnost. Raději si přečtu Armstrongovy paměti. (18.01.2020)