Příliš malý svět

Lucy Cola (že by produkt placement?) v podání Natalie Portman vyletí do vesmíru , kde je hluboce pohnutá překračujícím zážitkem vidět život z dálky. Když se vrátí domů, její život se jí zdá moc malý a její spojení s realitou se pomalu rozpadá. Jako fanoušek sci-fi žánru jsem byl natěšen, ale již v úvodu padají banality jako "znám chlapy co se po příletu z vesmíru nepostavili na nohy". Film sděluje banalitu, že výstup do vesmírného prostoru změní osobnost. A že vaše svaly atrofují. Tvůrci si možná někde přečetli hlášení NASA , že ve vesmíru se může změnit DNA. A všechny penisy astronautů změknou. Film je kontemplativní a meditativní, ale neřekne vůbec nic. Lucy in the Sky nespojuje se Zemí, ale je ztracen někde ve vesmíru. Film může fungovat jen jako charakterová studie, ale přechází do melodramatické únavnosti. Film ve mě vyvolával nechtěný smích a poté smutek. Je to jedno z největších zklamání roku 2019. (16.04.2020)

Škoda toho tak trochu neobratně natočeného, ačkoliv pro děj velmi důležitého úvodu z vesmíru, který mě měl přesvědčit, že (a proč) chce Lucy co nejdříve zpátky. Moc mě totiž nepřesvědčil a Natalii Portman se to povedlo až na Zemi, když jsem sledoval její urputný trénink, její zasněné pohledy k nebi, to, jak se cítí doma a jak se cítí v NASA... Skvělý herecký výkon podpořený zajímavým a naštěstí nerušivým střídáním obrazového formátu a také krásnou hudbou. Takhle nějak jsem si přál, aby na mě zapůsobila Proxima s Evou Green. (24.01.2021)

Dlouho nepamatuji, aby někdo zpracoval téma krize vlastní identity takto suchopárným způsobem (po audiovizuální i obsahové stránce). Místo toho, aby snímek dostál svému psychedelickému názvu a divák se společně s Lucy vznášel v prostoru, kde by režisér bombardoval jeho vědomí podívanou na Zemi, kosmos a veškeré bytí, tak se velmi rychle vracíme do normality všedního dne. A přestože Lucy z vesmíru odlétá s určitým transpersonálním prožitkem, v důsledku kterého u ní dochází ke změnám v názorovém či hodnotovém systému, tak se nejedná o nic, co by zásadněji narušilo její každodenní prožívání. Očekával jsem, že Lucy začne mít problémy s rozlišováním vnitřní a vnější reality, že se u ní objeví hlasy, vize, příval nesrozumitelných emocí, kolísání nálad, atd. Režisér bohužel nevytěžil z nebývale atraktivního námětu zhola nic a po technické stránce se vzmohl pouze na nepochopitelné střídání formátu obrazu. S přimhouřením oka tak snímku Lucy in the Sky uděluji slabší dvě hvězdy. (19.12.2019)

Extrémně podhodnocený film. Pochopil jsem, že jde o náhled do duše workoholika, resp. astronauta, který se snaží nalézt sám sebe v reálném světě natolik, že se z toho nakonec tak trochu zcvokne. Zejména gradace v poslední třetině mě chytila a nepustila - opravdu jsem nedokázal odhadnout, jak tohle dopadne. Paradoxně to z tří „vesmírných“ filmů, jaké jsem ještě víc paradoxně naposledy viděl, vychází jako ten nejlepší snímek. (30.08.2020)

Velké psychologické dusno, a to takové, že by se dalo rovnou krájet a přehazovat vidlemi. Myslela jsem na začátku, že půjde o další verzi Gravitace. Ale tenhle film se vydal úplně jiným směrem. Měla jsem z filmu rozporuplné pocity. Lucy Colová je výborný studijní materiál. Máme tu zajímavý náhled do duše astronautky, která zažila něco nadpozemsky mimořádného, co nikdo z nás hned tak nezažije, něco duchovního a díky tomu se dostala do existenciální krize. O schízičku samozřejmě nebude nouze. Vhodné k přemýšlení. Žánr sci-fi bych trošku upozadila. Tohle je dokonalé psychodrama. Chválím střídání pohledů kamery. To umocňuje se vžít do Lucyiných myšlenkových pochodů, pocitů a nálad. Ta dáma potřebovala odpočinek a dobrého psychiatra. (08.09.2020)