Verní neverní

Hodně zvláštní vztahovka, kterou ale Louis Garrel zvládnul režisérsky se ctí. Navíc se tu objevil i v hlavní roli, kde to do něj přítelkyně po tříletém vztahu v tlaku okamžitě navalí - rozchod, těhotná s kamarádem, ale jako kamarádi se vídat můžeme, ne? No a milý Louis si z toho k mému údivu nějak nic moc nedělá, protože čas uběhne a za pár let mu opět stojí před práhem. Tentokrát s dítětem. Těm vztahovým výkrutám jsem teda vůbec neporozuměl, ale jelikož se na to pěkně koukalo a hlavně to bylo docela krátké, s pohodou jsem mu to odpustil. Navíc Laetitia a Lily-Rose v hlavních ženských rolích byly jednoznačně dobrou volbou. (05.02.2024)

Francouzi jsou mistři v točení banálních scénářů. V jejich romantických vztahových komediích musí být rozervaný nebo přemýšlivý hlavní hrdina s rozcuchanými vlasy, který zřejmě neví o tom, že představuje ztělesnění dívčího snu. Krásná vyzrálá žena, které by propadl i mnich. Krásna dívka v rozpuku, z které se žena teprve stává. Malý byt. Klavír nebo tahací harmonika. Romantická zápletka, mravně volná. To je tento film Louise Garrela. Přehazovačky partnerů, láska, velká gesta, tajemství, drámo. O Francouzích se říká mnohé a všechno je to pravda. Ve Věrných nevěrných Garrel vypráví vlastně krátkou epizodu ze života několika běžných Francouzů, jejichž životní cesty se osudově protnuly. Zároveň ale využívá mnohdy absurdních, skoro až parodických dialogů, aby filmu dodal lehkost a vlastně banální vyprávění plynulo zábavně. Leitmotivem snímku je žárlivost a zkoumání pocitu, že člověk člověku náleží, který lidé často zaměňují za lásku, ačkoliv ve skutečnosti je to spíše touha, majetnickost. (06.10.2019)

Ach, vzťahy naše komplikované! Verní neverní je nenápadný francúzsky film na jedno pozretie, ktoré stačí. Rieši rôzne podoby lásky v manželstve a partnerstve. Ako vlastne vyzerá dôvera partnerov? Je vernosť či nevera korením či testom vzťahu? Obdobie zamilovanosti sa prelína s obdobím zrelej lásky a z partnerských trojuholníkov napokon zostáva partnerský vzťah vo dvojici. Páčilo sa mi, že v spleti túžob a potrieb divák vlastne ani nevie, komu veriť a zamotá sa s postavami do spleti psychologických hier. A tie sú o manipulácii, emočnej posadnutosti, zamilovanosti, vytriezvení z lásky, aj vypočítavosti. (19.10.2019)

Vcelku pěkný film, s povedeným obsazením a sympaticky krátkou stopáží (byť mi subjektivně přišlo, že těch 75 minut se nějak vleče). Louis Garrel mi zde byl hodně sympatický (obecně chovám respekt k podobným tvůrcům, kteří si napíší scénář, hrají hlavní roli a ještě si to sami zrežírují), jeho postava mi ale přišla hodně pasivní - když Marianne řekne Abelovi, že čeká dítě s jiným a aby se od ní odstěhoval, tak to prostě udělá a kupodivu ani nevyžaduje test otcovství, když mu později řekne, aby se vyspal s Ève, tak to opět poslušně udělá, a stejně tak když mu malý Joseph brečí v autě, protože nechce, aby si Abel vzal jeho matku za ženu, tak mu opět slíbí, že to neudělá - on snad v celém filmu ani jednou neprojeví vlastní vůli! Laetitia Casta, jeho herecký protějšek, mi přišla herecky zajímavá, byť už to zdaleka není ta oslňující krasotinka z Asterixe před 20 lety - ve svých 40 letech zde ale vypadá stále velice dobře, hezky se obléká a má neoddiskutovatelný francouzský šarm. A ač je o 5 let starší než Louis Garrel, nepřišlo mi, že by to bylo ve filmu znát. Lily-Rose Depp je potom - nenapadá mě jiné slovo - roztomilá. Když Ève žádá Marianne, aby jí přenechala Abela, a ta jí odvětí: "A co když řeknu ne?", reaguje Ève s odzbrojující spontánností: "Tak bude válka" - v té scéně je vrcholně okouzlující, její starší herečtí kolegové ji ale přece jenom lehce zastiňují. Na filmu mi trochu vadilo, že kamera u tváří herců zachází do nezvykle velkého detailu, a u samotného děje mi pro změnu přišlo, že je poněkud nepravděpodobný, byť současně i jaksi truffautovsky hravý a nápaditý - snad každý v tom filmu má nějaké své tajemství a sledovat vývoj jejich vztahů je dosti zábavné - minimálně pro člověka, který má takové filmy v oblibě - je vlastně téměř fascinující, že ten film v podstatě neřeší nic jiného než vztahy, což je asi dost francouzské. Nemyslím si, že je vyloženě nutné vidět to v kině nebo že je to film, který by chtěl člověk vidět opakovaně, ale jako jednorázové kultivované povyražení po francouzsku zafunguje velice dobře. (13.07.2019)

Louis Garrel servíruje divákům poměrně banální příběh o lásce, ve kterém nakousne hned několik vztahových témat, jež ponoukají k zamyšlení. Zásadní problém však spočívá v tom, že chování a reakce jednotlivých postav ve vypjatějších situacích jsou jen ztěží uvěřitelné, stejně tak jako podivně smírné zakončení celého vyprávění. (65%) (13.07.2021)