Verní neverní

Francouzi jsou mistři v točení banálních scénářů. V jejich romantických vztahových komediích musí být rozervaný nebo přemýšlivý hlavní hrdina s rozcuchanými vlasy, který zřejmě neví o tom, že představuje ztělesnění dívčího snu. Krásná vyzrálá žena, které by propadl i mnich. Krásna dívka v rozpuku, z které se žena teprve stává. Malý byt. Klavír nebo tahací harmonika. Romantická zápletka, mravně volná. To je tento film Louise Garrela. Přehazovačky partnerů, láska, velká gesta, tajemství, drámo. O Francouzích se říká mnohé a všechno je to pravda. Ve Věrných nevěrných Garrel vypráví vlastně krátkou epizodu ze života několika běžných Francouzů, jejichž životní cesty se osudově protnuly. Zároveň ale využívá mnohdy absurdních, skoro až parodických dialogů, aby filmu dodal lehkost a vlastně banální vyprávění plynulo zábavně. Leitmotivem snímku je žárlivost a zkoumání pocitu, že člověk člověku náleží, který lidé často zaměňují za lásku, ačkoliv ve skutečnosti je to spíše touha, majetnickost. (06.10.2019)

Hodně zvláštní vztahovka, kterou ale Louis Garrel zvládnul režisérsky se ctí. Navíc se tu objevil i v hlavní roli, kde to do něj přítelkyně po tříletém vztahu v tlaku okamžitě navalí - rozchod, těhotná s kamarádem, ale jako kamarádi se vídat můžeme, ne? No a milý Louis si z toho k mému údivu nějak nic moc nedělá, protože čas uběhne a za pár let mu opět stojí před práhem. Tentokrát s dítětem. Těm vztahovým výkrutám jsem teda vůbec neporozuměl, ale jelikož se na to pěkně koukalo a hlavně to bylo docela krátké, s pohodou jsem mu to odpustil. Navíc Laetitia a Lily-Rose v hlavních ženských rolích byly jednoznačně dobrou volbou. (05.02.2024)

Vcelku pěkný film, s povedeným obsazením a sympaticky krátkou stopáží (byť mi subjektivně přišlo, že těch 75 minut se nějak vleče). Louis Garrel mi zde byl hodně sympatický (obecně chovám respekt k podobným tvůrcům, kteří si napíší scénář, hrají hlavní roli a ještě si to sami zrežírují), jeho postava mi ale přišla hodně pasivní - když Marianne řekne Abelovi, že čeká dítě s jiným a aby se od ní odstěhoval, tak to prostě udělá a kupodivu ani nevyžaduje test otcovství, když mu později řekne, aby se vyspal s Ève, tak to opět poslušně udělá, a stejně tak když mu malý Joseph brečí v autě, protože nechce, aby si Abel vzal jeho matku za ženu, tak mu opět slíbí, že to neudělá - on snad v celém filmu ani jednou neprojeví vlastní vůli! Laetitia Casta, jeho herecký protějšek, mi přišla herecky zajímavá, byť už to zdaleka není ta oslňující krasotinka z Asterixe před 20 lety - ve svých 40 letech zde ale vypadá stále velice dobře, hezky se obléká a má neoddiskutovatelný francouzský šarm. A ač je o 5 let starší než Louis Garrel, nepřišlo mi, že by to bylo ve filmu znát. Lily-Rose Depp je potom - nenapadá mě jiné slovo - roztomilá. Když Ève žádá Marianne, aby jí přenechala Abela, a ta jí odvětí: "A co když řeknu ne?", reaguje Ève s odzbrojující spontánností: "Tak bude válka" - v té scéně je vrcholně okouzlující, její starší herečtí kolegové ji ale přece jenom lehce zastiňují. Na filmu mi trochu vadilo, že kamera u tváří herců zachází do nezvykle velkého detailu, a u samotného děje mi pro změnu přišlo, že je poněkud nepravděpodobný, byť současně i jaksi truffautovsky hravý a nápaditý - snad každý v tom filmu má nějaké své tajemství a sledovat vývoj jejich vztahů je dosti zábavné - minimálně pro člověka, který má takové filmy v oblibě - je vlastně téměř fascinující, že ten film v podstatě neřeší nic jiného než vztahy, což je asi dost francouzské. Nemyslím si, že je vyloženě nutné vidět to v kině nebo že je to film, který by chtěl člověk vidět opakovaně, ale jako jednorázové kultivované povyražení po francouzsku zafunguje velice dobře. (13.07.2019)

Další lahůdka z milované Francie. Netradiční vztahovka a vztahovky na všechny způsoby Francouzi vždycky uměli a umí. Tragikomicky vystavěný a vypointovaný příběh tří fyzicky pohledných lidí, přičemž u Laetitii Casty považuji pojmenování její postavy Marianne za poměrně kruté a nevděčné, jelikož se mi už nezdá jako v dobách své nejlepší slávy jako francouzský symbol Marianne, jenž jí kdysi právem náležel. Ale proti gustu... Každopádně kvalitní filmový zážitek.... (31.07.2020)

Film jsem stáhnul jen díky tomu, že jsem narazil na rozhovor s Louisem Garrelem ve 2 roky starý Cinemě, když přijel propagovat film do Varů. Už od první scény, která vás zarazí bezkouláckou reakcí Garrelovy postavy, je jasný, že místo chlapskýho počínání, budeme mít co dočinění s typicky francouzskou pubertální melancholií. Milostný trojúhelník, podvádění, řešení otcovství a údajná vražda. Garrel hraje naivního vocase, co je bezhlavě zamilovaný do milfky Laetitia Casta (s kterou tvoří v reálu pár), jejíž postava má být údajně stejně stará jako Garrelova, což nepůsobí vůbec věrohodně, protože vedle ní vypadá jak zajíček, ačkoliv je jen o 5 let mladší. Do toho tu máme dceru Johnnyho Deppa, která jako by Vanesse Paradise z prdele vylezla. Ta je zas bezhlavě zabouchlá do Garrela. Film má hned několik WTF momentů, kdy mi reakce postav přišly jak z alternativního vesmíru. Od úvodní "čekám dítě, ale naprcal mě tvůj kamarád, s kterým tě už rok podvádím, budeme se brát, ale ráda bych, abys nám šel na svatbu" a jeho reakce "ok, nevim, co mám říct, čumim jako debil... co mu řekneš o tom, jak jsem reagoval?" - "že ses zachoval inteligentně", přes "co kdyby sis s ní zaprcal, abys zjistil, jaká je a mohl porovnat, jestli se ke mně chceš vrátit?". Nejvíc mi ale utkvěly v paměti hnusný křivý zuby Laetitia Casta. Asi proprcala milióny z modelkovských let a zubaři jsou ve Francii moc drahý, nebo je to jen francouzská diagnóza jako celý tenhle film. Na závěr musim citovat Garrela samotnýho, který v onom rozhovoru pro Cinemu zmínil, že chce točit filmy, které pochopí divák kdekoliv na světě. No nevim, možná na jiný planetě jménem Francie. (19.03.2021)