Oni a Silvio

Vizuálna stránka ide opäť na maximum a ja musím priznať, že ma po tejto stránke Sorrentinov veľkolepý a pompézny štýl stále baví. No ako celok to už bohužiaľ začína byt príliš málo na celosvetovo uznávaného režiséra. Pretože od takých očakávam, že ich filmy nebudem vedieť vypratať z hlavy minimálne niekoľko dni. A Lora tam už nemám. Ak je dezert iba priemerný, nezachráni ho ani chutná čerešnička navrchu. *Videné na MFF Cinematik, 2018. (01.10.2018)

...tentokrát byl Mistr velmi vázán žijící ikonou italské politiky - ohled na lavírování mezi provokativností interpretace a přiměřeností a lidským taktem nakonec působí proti umělecké svobodě. V Mladém papeži se Sorrentino vyřádil na konto anonymní instituce, neanalyzoval žádného konkrétního papeže - a dopadlo to výborně. Tady si kousl do živého a potkal se s publicistickou linkou komentáře a politickou satirou, kterou do vyššího levelu umělecké reflexe nevytáhne ani Ježíš, kterého v závěru vynáší jeřáb z rozbořeného kostela... (17.12.2018)

Pustil jsem si to jako nějaký provinční film nevědom, že to natočil mistr Sorrentino a už na úvodní scénu fascinovanou obrazovkou jsem byl také fascinován zajímavým nápadem. Bylo to požitkářské, ale celkově to není tak soudržný příběh jako v jiných jeho filmech. Spíš o jednotlivostech. V první části je to přehlídka sladkého života a obrázek pokřivených charakterů, cynických týpků, kteří jsou Berlusconimu podobní, ale ne tak schopní, mejdanů s otrlými kráskami, striptýzu, kokainu a pokoutních obchodů s veřejnými zakázkami za sex, ochotných provinčních krásek a místních šíbrů propojených vidinou, jak se proderou výš, do centrály, do Říma, až k Němu. S příchodem Servilla vyjde slunce. V sedmdesáti je až dojemně směšný pěstitel dojmu „věčného mladíka“, který chce zpátky k moci. Pohodlné zahnívání se mu až fyzicky zajídá. Místy by filmu slušel spíše seriál. Jeho osamělost není největší objev kinematografie. (20.04.2020)

Paolo Sorrentino v satiře o Silviu Berlusconim rozjíždí velkou párty plnou sexu, koksu a obnažených ňader. Aby se pak tradičně umírnil a představil samotného nechvalně proslulého politika. I když v úvodních titulcích tvrdí, že to on není, ale vlastně tak trochu je. Abyste si film užili, nemusíte nutně znát všechny detaily italské politické scény. Satirický humor pobere každý (ne každému však sedne), a obzvláště český divák zcela jistě ocení paralely se současným českým politickým bizárem. Komu sedne Sorrentinovo filmové velebení italské smetánky, sedne mu i Oni a Silvio. Toni Servillo je v roli politického magnáta precizní a bravurně mu sekunduje především hysterický Riccardo Scamarcio. Dokážu si nicméně představit, že v prodloužené verzi by vše mohlo fungovat ještě o něco lépe. [TIFF18] (17.09.2018)

Hromadný orgasmus, ó veliký. Smějící se bizár. Bohatýr - satyr. Bouřlivý požitkář mondénní nahoty moderní doby. Baron v rauši, co serval slušně efektní, hříšné konfety. Naservíroval lynchovské móresy. Jehož vlastní, smyslně bombastické pózy smetly, rozprášily hlas suverénův do stěn suterénu. Divadelník a jeho ovečky, bez ovací. (01.07.2020)