Můj hříšný muž

Matějka se tedy umění ve filmu neskutečně vyhýbal a šlo mu to. Toto dílko je také toho důkazem. Film ale působí celkem mile, uvážíme-li roli kamarádky zpěvačky(Petra Janů), která tam vstupuje s hudbou M. Kocába. Uvážíme-li roli Radovana Lukavského jako tchána, slušného člověka, Jana Hartla jako vědce se vším všudy (koho jiného prdnout do téhle role?). I Veškrnka to docela zvládla a byla jako žena matka přesvědčivá, jako vědma nikoliv. Zato Jana Švandová jako děvka byla velmi velmi přesvědčivá! Takže vcelku to šlo. (23.01.2011)

V hlavních rolích dva herci, co k sobě vůbec nepasují a neladí jim to. Do toho jim ještě přizvukuje neherečka Janů. Rozkol mezi komedií a dramatem. Jenže od obojího do naplnění žánrových kritérií chybí notný kus. Navíc si některé žánrové prvky, vhozené do jednoho filmu, navzájem překážejí a blokují tak zajímavější rozehrání mnoha situací, na které jako by nebyl dostatečný prostor. Neplynulost filmu také odvádí své negativum. Plusem je filmový přístup, respektive Matějka se vyhnul televizním postupům, ale z marnosti nevybředl. Z filmu si nelze příliš zapamatovat. Neobsahuje žádné silné dramatické ani komické scény. A ke všemu ještě naprosté dramaturgické selhání. 20% (09.06.2013)

Film mi úplně nepřišel jako komedie, spíše drama nebo tragikomedie, když už. Těch humorných momentů totiž ve filmu moc nebylo. Příběh manželského páru, který si nedá pozor a pořídí si dítě, přitom ale oba touží po kariéře. Jenže manžel věří, že místo ženy je u pračky a sporáku a sám pracuje na své kariéře. Zajímavé je, že tento film je tak trochu aktuálnější dnes než v době vzniku. Jen ten příběh zpěvačky Ireny mi do toho moc neseděl. Ve snímku se docela povedlo vykreslit problémy dvou ambiciózních lidí, kteří na rodinu nebyli připraveni, ani jeden se o dítě zrovna nestaral. Určitě vhodné pro všechny, kteří rodinu plánují, aby se zamysleli. (13.01.2021)

Trochu se mi to prolíná se Zlatými rybičkami, ale Matějka je přeci jenom více na úrovni. Jeho přístup ke klasickému problému mateřství nebo kariéra není neotřelý, nicméně poměrně realisticky rekapituluje tuto situaci v rámci šedi poloviny 80. let. Herci jsou na hranici uvěřitelnosti, dokonce Petra Janů působí svěže, vzhledem k tomu, že hraje sama sebe. Ovšem její modely a celková image zcela bez námahy zabíjejí vše, co by jen vzdáleně připomínalo ničím nerušený divácký zážitek. (12.04.2010)

Režisér Matějka vplul do normalizačních filmových vod jako předchůdce dnešních ORDINACÍ, NÁMĚSTÍ, HOSPOD, KŘEHKÝCH VZTAHŮ, tj. jako představitel lehké a ještě lehčí filmové Múzy. Tento film se zdá být pokusem o prolomení série snadných úspěchů krátkodechého trvání. Základní konflikt i atraktivní prostředí přírodovědného akademického ústavu se mohly být nosné a skutečně se ve filmu střídá nesouvislý sled méně i více zdařilých scén, které čas od času obnaží i skutečný problém. Potíž je v jednom: kvalita nepřesahuje zárodečné stadium právě těchto záblesků a násilný závěr filmu budí dojem, že režisér vyčerpal přidělený barevný materiál. Naděje, daná tématem i hereckým obsazením, byla zmarněna i v tomto případě. MUŽ tak neprolomil meze normalizačního průměru své doby. (06.04.2008)