Můj hříšný muž

Režisér Matějka vplul do normalizačních filmových vod jako předchůdce dnešních ORDINACÍ, NÁMĚSTÍ, HOSPOD, KŘEHKÝCH VZTAHŮ, tj. jako představitel lehké a ještě lehčí filmové Múzy. Tento film se zdá být pokusem o prolomení série snadných úspěchů krátkodechého trvání. Základní konflikt i atraktivní prostředí přírodovědného akademického ústavu se mohly být nosné a skutečně se ve filmu střídá nesouvislý sled méně i více zdařilých scén, které čas od času obnaží i skutečný problém. Potíž je v jednom: kvalita nepřesahuje zárodečné stadium právě těchto záblesků a násilný závěr filmu budí dojem, že režisér vyčerpal přidělený barevný materiál. Naděje, daná tématem i hereckým obsazením, byla zmarněna i v tomto případě. MUŽ tak neprolomil meze normalizačního průměru své doby. (06.04.2008)

Scénář paní Pawlovské se pozná po několika větách; můžu nad tím frfňat, ale o ženských problémech má asi vyprávět žena. Není to crazy komedie, ale příběh má zato zas kus základu ve zcela reálných problémech manželství s hodně nezralými muži, jak byly tehdy dost běžné a jak je ukázala v dokumentech nejlépe paní Třeštíková. Podobně zas scény z pracovních porad a schůzí bych tipoval na p. Šteindlera. Překvapivá je hudba p. Kocába v podání paní Janů. Mezi její doprovodnou skupinou se v úvodu za bicími ukáže p. Koller a na kytaru nejspíš pan Ledecký (jestli se nepletu, tak v roli studentské kapely vystupuje Žentour), později na kytaru sóluje p. Pavlíček. Zpětně zaráží vzývání pop music jako oázy autentické svobody a rozvoje osobnosti. Myslím, že pro atmosféru českých osmdesátek to je celkem typické. Touto propagandou si vysvětluji leccos v mém vlastním charakteru a proč tak nějak celý život toho tolik očekávám od pop music. (25.06.2013)

V hlavních rolích dva herci, co k sobě vůbec nepasují a neladí jim to. Do toho jim ještě přizvukuje neherečka Janů. Rozkol mezi komedií a dramatem. Jenže od obojího do naplnění žánrových kritérií chybí notný kus. Navíc si některé žánrové prvky, vhozené do jednoho filmu, navzájem překážejí a blokují tak zajímavější rozehrání mnoha situací, na které jako by nebyl dostatečný prostor. Neplynulost filmu také odvádí své negativum. Plusem je filmový přístup, respektive Matějka se vyhnul televizním postupům, ale z marnosti nevybředl. Z filmu si nelze příliš zapamatovat. Neobsahuje žádné silné dramatické ani komické scény. A ke všemu ještě naprosté dramaturgické selhání. 20% (09.06.2013)

Matějka se tedy umění ve filmu neskutečně vyhýbal a šlo mu to. Toto dílko je také toho důkazem. Film ale působí celkem mile, uvážíme-li roli kamarádky zpěvačky(Petra Janů), která tam vstupuje s hudbou M. Kocába. Uvážíme-li roli Radovana Lukavského jako tchána, slušného člověka, Jana Hartla jako vědce se vším všudy (koho jiného prdnout do téhle role?). I Veškrnka to docela zvládla a byla jako žena matka přesvědčivá, jako vědma nikoliv. Zato Jana Švandová jako děvka byla velmi velmi přesvědčivá! Takže vcelku to šlo. (23.01.2011)

Žádný majstrštyk to není, ale část věnující se vztahu dvou ambiciózních a úspěšných vědců, kteří se nešťastně vzali, je hodně ze života. Hodně potěšil Radovan Lukavský jako ušlápnutý otec, dialogy o mokrém koláči jsou umělé. Šedivý socialismus, nadržená Jana Švandová a miloučký Hartlík laškující s Dášinými odhalenými ňadry. (06.08.2016)