The Haunting - Záhadné sídlo Bly

Očekávání po brilantní první sérii bylo logicky vysoké a samozřejmě musím přiznat, že nebylo naplněno. Hororová stránka je totiž velmi upozaděna, protože jak se v závěrečné epizodě dozvíte od vypravěčky, nejedná se o "ghost story", ale o "love story". A tak jsem si u posledního dílu parádně pobrečela. (21.11.2020)

// Tak jo, na začátku jsem trochu váhal, kolem třetí epizody se to ale konečně rozjelo a jakmile došlo na pátou a šestou, už jsem se regulérně topil v jezírku. Flanaganovi sázka na staré tváře v kombinaci s několika novými vyšla na jedničku a musím říct, že to obsazení bylo až na děti parádní. Dokud hrály sebe, tak to ještě jakž takž šlo, jakmile se ale přepnuly - no, zkrátka narazily na své limity. Což ale nic nemění na tom, že se Hauntingu opět povedlo proměnit obyčejný horor v něco daleko víc. Místo příběhu o rodině jsme tentokrát dostal příběh o lásce, a to hned v několika podobách a ze všech možných perspektiv, což mě na tom vlastně fascinovalo nejvíc. Režijně to bohužel nedosáhlo na level geniality předchozí série, ovšem emocema se to minimálně vyrovnalo, takže za mě jeden z nejlepších letošních počinů a už se moc těším, až si to někdy zase bingnu celé znova. P. S. Victoria Pedretti je zlatíčko. <3 8/10 (17.10.2020)

Nečekejte žádné laciné lekačky, přeřvanou hudbu nebo zohavená monstra. Tento seriál nejlépe vystihuje slovo "poetický". Že to zní nudně? Ale vůbec ne. Příběh hezky plyne, zápletka se rozplétá poměrně pomalu (ale díky tomu se stihnete do postav vžít a zamilovat si je). Podobně totiž jako u Hill House, i tady je krásná atmosféra záhady a tajemno. Rozhodně ale nehodlám srovnávat, poněvadž první série s toutou nemá obsolutně nic společného, co se děje a zápletky týče. Příběh Bly Manor má pomalejší rozjezd, což v tomto případě není vůbec na škodu. Nicméně později atmosféra houstne a věci se dají do pohybu. Naštěstí ne všechny záhady zůstávají až do konce a jsou odhalovány průběžně, což je vždy dobré pro rozvoj postav a velice obohacující k pochopení. Postavy byly skvělé. Malý Miles i jeho sestra Flora, odvedli opravdu obdivuhodný výkon na tak malé děti. Ono vlastně celé to osazenstvo pracovníků Bly Manor bylo skvělé. Zahradnice Jamie mi byla asi nejsympatičtější a Hannah s Owenem si nadobro získali moje srdce. U finále jsem opět posmrkala spoustu kapesníků, to zkrátka umí jen Flanagan. Kvalitou rozhodně lepší než American Horror Story, ale podobný formát tomu svědčí. Je to krásně pochmurný seriál. - "We lay my love and I, beneath the weeping willow. But now alone I lie, and weep beside the tree. Singing Oh Willow Waly, by the tree that weeps with me till my lover return to me..." (30.10.2020)

Druhá série je režijně i scenáristicky skvěle vedeným dramatem s hororovými prvky. Nejedná se dům hrůzy v takovém měřítku jako u první série, ale i tak jde o promakaný, scenáristicky stejně dobře vypiplaný počin, v němž každý duch má své logické místo. Veškeré strašení zase dějové odůvodnění, a každá postava svou vlastní minulost. Navíc zpětně hodnotím, že logických lapsů tu bylo stejně pomálu, jako u Hill Housu, a i když epizody nebyly tentokrát tak kvalitativně dobře poskládané, rozhodně mohu závěrem sdělit, že Bly Manor ukazuje značné množství kvalit, který hororový žánr a jeho propriety oproti jiným žánrům má. Mike Flanagan to chápe také dobře a evidentně z něj vyzrál charakterní tvůrce s jasným rukopisem, který si rozumí v dialogách a jeho horor není o lekačkách, ale o strachu z postav, které nám excelentně předkládá (doporučuji pro fanoušky zhlédnout Doktora Spánka). Jen tak dál. 80% (10.10.2020)

Hm... Rozjelo se to obstojně, a pak to slo do haje. Strašení prakticky zadny, zato hromada kecu. Romantika mi v hororu nevadi, ale tady se 90% casu neřeší nic jinyho, nez osudova laska toho a toho, cim osudovejsi, tim lepsi, coz mi šílene lezlo krkem. Kdykoliv se na obrazovce objevil titulek “somber piano music,” mela jsem chut zabíjet nebo to aspon pretocit, a ze to směrem ke konci fakt nabírá obrátky. Ty kecy myslim, nikoliv napeti nebo strasidelnost. Spoustu hercu, kteří me v prvni sérii bavili, jsem tady nemohla vystat, neboť nebetycne přehrávali. Nejhůř asi Henry Thomas, jak se s takovym projevem mohl stát hercem nebo co si slehl nechapu. Viktoria Pedretti zacala dobre, byla ale cim dal vic hystericka, a jestli neco fakt nesnasim, tak to jsou tyhle “hrdinky” věčně s hysterakem na pochodu, ten jeji vyraz davici se kozy byl k uzoufani, ke konci uz tak i chodila, bleee. Ostatni docela zajímavý postavy zabil jejich nulovy vývoj. Nejvic se mi libila T’Nia Miller, ac i jeji pribeh skončil nudne jako vsechny ostatni. Jako celek to moc pohromadě nedrží, chybi silnější mytologie, nejaky spojující prvek, ktery by tem roztristenym pribehum dával rad, jako byl Hill House v prvni radě, navic melodrama prebiji kazdy pokus o tajemno. Posledni epizoda je nuda uz fakt k posrani, naprosto antiklimaticky vyústění. Taky ty divny anglicky a vselijaky přízvuky trhají usi. Aspon ze ty decky herci (obzvlast holcicka) byli v pohode, mit tam jeste otravny deti, to by byl teda konec. Takze za me mezi 3-2 hvezdama, znovu koukat urcite ne, mohlo by se to taky jmenovat Ordinace v růžové zahrade - dnes s duchy. (18.10.2020)