100 vecí

Kdo by to do helmutů řekl? Po jejich bizarních komediích a ještě bizarnějším pornu přišli se záležitostí, u které jsem se nečekaně dobře bavil. Abych se přiznal, nejvíc mě dostal úvodní průvodce generacemi, ten byl dokonalý. Do příběhu sice postupně pronikala určitá předvídatelnost, přesto jsem si film slušně užil, no, a Zuckerman:-D (02.01.2020)

Německé filmy mají jeden společný přívlastek. 90% z nich stojí za starou belu a je to odpad k nekoukání, nicméně čas od času přijdou s jedním klenotem, který vám vytře zrak a většinou vykompenzuje i tu tunu romantických sraček, kterou produkují. 100 Things je toho dalším příkladem. Skvělé aktuální téma, výborně zpracované a neméně dobře zahrané ústřední dvojkou. Je to možná klišé, ale štěstí si opravdu za peníze nekoupíte. Možná se k němu přiblížíte nebo si na něj na chvilku sáhnete, ale nikdy si jej zcela nekoupíte. (14.07.2019)

Kdo by čekal, že německá komedie, kde ještě pořád cejtím Pedolfa, bude za poslední měsíc to nejlepší a nejvtipnější, na co jsem mohl v pirátském webu natrefit. Jako správný gerotorent, nebo spíš torrent (ani nevím, co ty slova znamenají), tak i já bohužel jsem otrok moderní konzumační sféry. Denodenně mám plnou lednici žrádla (nějaká klobása a plesnivej sejra), mám co nosit každý den něco jiného, a nenosit pořád ty samé hadry (triko co mám na sobě, nosím už asi tejden), a mám dostatek prachů, abych si mohl kupovat každý půl rok nejnovější model Ajphounu (mám jen místo toho starý siemens, kterému ještě k tomu nefunguje klávesa na zapnutí), a mám i dostatečně rychlej internet, abych si dokázal na 100% legálně (kecám) stáhnout film, který mi přímo do ksichtu říká, že jsem ta nejhorší osoba na světě. Píčifix. Už je asi na čase, abych si taky udělal takový rádoby "celibát" bez věcí, bez kterých byl nepřežil ani den. První den - jít do centru města, bez spoďár a kaťat a uvědomit si, že exhibicionismus je dost nahovno věc, a ne každou to tak oslní, že mi ho rovnou přeblafne u knihovny, kde potkám svojí bývalou učitelku matiky. Uuh, ta krůta mi vždycky rozjasňovala pelikána. Druhý den - vynést celou lednici, rovnou i s tím smradlavým sejrem, a nechat před popelnicí, ať si místní feťák a Majsneros pochutná, já nepotřebuji konzumní trh. Mě stačí stonek cibule, která mi zrostla na podlaze, a já si můžu hezky vychutnávat dlouhé a zimní (už pomalu letní) večery. No, a jelikož 100 dní je na mě příliš moc dní (hlavně kvůli tomu, že do té doby bych dávno skapal s nedostatkem porna), takže třetí den - Finální - když jsem ztratil veškeré své cennosti a oblečení, tak si počkám až soused půjde nasekat špalek do kamen, a já přeskočím oknem, zamknu dveře a všechno totál zeseru, pomrdkuju a pochčiju, vezmu mu zbytek žrádla a jeho starou, podpálím mu chajdu do základú, a vezmu si to dom a konečně pochopím, jaký to je mít lepší život. Soused je asi milionář či co, a ta zmije lakomá mi nechce dát ani búra na pivko, takže konečně chápu tenhle "celibát". Súsede, zkusili jste taky tuhle nekonzumní čelindž? (21.05.2020)

pan florián si bere na paškál populární koncepci minimalismu. pan florián si nasadí brejličky humoru na úrovni podprůměrné české komedie, zarýpe si do Zuckerberga a Facebooku... a větší hloubku to vlastně nemá. naštěstí se tak aspoň netváří. 100 věcí je fajn oddechovka vedoucí k zajímavým debatám, ale premisa má rozhodně větší potenciál. (31.08.2021)

(6.5/10). Originální, svým způsobem dost revoluční snímek od soudruhů z NDR. Hlavní herec mě svým hereckým koncertem opravdu překvapil a celkově jsem byl hereckými výkony dost unešen. Soudruzi nám opět ukázali jako třeba v Narušiteli systému, že umí. To téma je samo o sobě dost silné a udrží si vaši pozornost po většinu stopáže. (05.06.2020)