Čas prebudenia

V 90. letech se razil tématický koncept humanity. Filmy z této doby disponují: 1, Doslovností, jelikož vypravěč říká vše, co ví, a nemusí poskytovat vodítka k tomu, co neříká (protože vše říká). Vypravěč je vševědoucí a není ničím omezen. Není zobrazen jako lidská bytost s lidskými omezeními, protože vnímá vše, včetně schopnosti vnímat, co se děje v hlavách druhých. 2, Spousta částečně nadbytečných informací poskytovaných filmem rozvíjí postavy, nikoliv příběh, v němž jsou zasazeni. Tudíž vyprávění má podobu představení. I v tomto filmu se nic nikam neposouvá, ani se nic nevypráví. Pouze kamera mění své postavení dle propozice technického scénáře a pohybuje se po nemocnici. 3, Postavy nemají daleko k trilobitům – viz klišé zabedněného vedení nemocnice, nebo vztah Williamse se sestřičkou. To je, přátelé, otřes a úkladná vražda diváckého vkusu. 4, Stejně jako v Rain Manovi (Williams = Cruis, De Niro = Hoffman), i zde doktor mění skrz pacienta svůj vlastní náhled na svět. Jak invenční. Ostatně co dělat s duševně narušenými, když se odbaziliškují (roztají)? Zaláskovat je, co jiného. Awakenings podobně jako Philadelphia, O myších a lidech nebo Shawshank oslavuje lidství v nejčistší podobě kalifornského sněhu – rozuměje koksu. (15.09.2008)

Awakenings bola jednou z vôbec prvých drám,ktoré som videl. Takže je pochopiteľné, že ma neuveriteľným spôsobom oslovila. V tom čase, teda niekedy v štrnástich bol jej zásadný obrat číslo jedna a zásadný obrat číslo dva pre mňa prejavom čistého filmového umenia. Dnes by som už bol kritickejší, jedná sa predsa o čistý didaktický hollywood, ktorý ale keď akceptujeme aj s jeho pravidlami, tak niet tomuto filmu čo vyčítať. (25.09.2012)

Neskutečně ledabyle napsáno. Námět disponuje velikou silou, ale jeho převedení do podoby filmového scénáře asi nemohlo dopadnout o moc hůř. Prvoplánová oslava lidského ducha pohodlně se vezoucí po tisíckrát vyšlapaných klišovitých cestičkách, kdy divák dokáže se stoprocentní úspěšností odhadnout nejen celý následující děj, ale i přesné zakončení (vypointování) libovolné začaté scény (ulehčeno tím, že spousta jich vůbec žádné vypointování nemá, slouží jenom pro další prázdné humanistické žvatlání). Nesporně povedený je samozřejmě herecký výkon De Nira i Williamse, ale současně je nutné dodat, že oba mají i lepší role. Chronicky nemocní jsou už z principu velmi dojímavým tématem, jehož potenciál v Awakenings opravdu NEbyl využit. (02.06.2009)

Jak by řekl Burešovic Andrej, je to účelovka a v tomto případě bych mu dal za pravdu. Takhle vypočítanou hru na city aby člověk pohledal. Jenže zároveň to neskutečně funguje, takže divák roní slzy na sekundu přesně ve chvílích, kdy je ronit má a se stejnou přesností je tu vyměřený čas pro přiblblé úsměvy. Přidejte si De Nira ve vrcholné formě a Williamse v další z vynikajících nekomediálních rolí a máte tu přesně ten typ filmu, který za starých dobrých časů vyhrával Oscary. 80% (02.08.2018)

Je tragické žít v neživém těle. Nežít v těle živém je však ještě tragičtější.. Lidskostí napěchovaná rapsodie Penny Marshall umí dojímat a zároveň vypouštět páru humorem. Přináší i otazník, jestli neurolog, co se kvůli fungující léčbě musí změnit v psychologa, cítí něco jako pocit viny, že přivedl pacienty do světa, o který mohou kdykoliv zase přijít.. Probuzený De Niro i good Williams válí, nicméně na působivosti ubírá schematičnost a očividná špionáž nad kukaččím hnízdem.. (08.06.2020)