Čas prebudenia

It's a fucking miracle. To tenhle film opravdu je. Dvě hodiny, které utekly ani nevím jak a pak se dostavil pocit nepochopitelného prázdna. Ta myšlenka mrhání životem, zabřednutí do všednosti a stereotypu, nesmyslného strachu ze zklamání... Žijeme, nebo stále jen čekáme na někoho, kdo by nás probudil?? (02.10.2009)

Jako malej harant jsem věděl velký kulový co to znamená opravdové herectví a herci jako Sylvester Stallone, nebo Arnold Schwarzenegger byli pro mě králi, byl jsem toho názoru, že hora svalů střílející těžkým kulometem nepřátele na maděru předvádí skvělý výkon. Když si na to dnes vzpomenu, popadne mě záchvat smíchu, protože z tohoto omylu mě vyvedl právě tento film, v němž jsem pochopil, co to znamená skutečné herectví. A fakt, že De Niro nedostal za svůj dechberoucí herecký výkon Oscara, mi způsobil doživotní psychickou újmu na zdraví. (09.01.2011)

Je tragické žít v neživém těle. Nežít v těle živém je však ještě tragičtější.. Lidskostí napěchovaná rapsodie Penny Marshall umí dojímat a zároveň vypouštět páru humorem. Přináší i otazník, jestli neurolog, co se kvůli fungující léčbě musí změnit v psychologa, cítí něco jako pocit viny, že přivedl pacienty do světa, o který mohou kdykoliv zase přijít.. Probuzený De Niro i good Williams válí, nicméně na působivosti ubírá schematičnost a očividná špionáž nad kukaččím hnízdem.. (08.06.2020)

Před projekcí jsem se zařekl, že prostě neuroním ani slzu. Hodinu a padesát čtyři minut se mi to dařilo celkem slušně, pouze husí kůže a trocha špatného pocitu, ale v posledních pár scénách to nešlo, spustilo se slzavé údolí, odpálil emocionální granát a já jsem stále plný šrapnelů. Awakenings je neuvěřitelně lidský film, který pomalu plyne, silně působí na člověka od první minuty a dává mu zabrat, střídají se pocity radostí (skupina ožívá) a smutku (Leoparda odvádí do vězeňské místnosti), nadšení (procházka městem při Time Of The Season) a zklamní (epilog v psané podobě). Pocitů zažijete spoustu, ale všechno umocňují herecké výkony, De Niro byl fantastický, tenhle herecký koncert, avšak smutný se zapíše do dějin. Williams zahrát svojí postavu civilně a lidsky. Celkové osazenstvo v ústavu dosahuje obrovských výkonů, perfektně zobrazují změny po lécích a následných neúspěších. Krásný film, a možná bych ho srovnal i Formanovým Kukaččím hnízdem. Někde mezi čtyřmi až pěti. (08.06.2008)

V 90. letech se razil tématický koncept humanity. Filmy z této doby disponují: 1, Doslovností, jelikož vypravěč říká vše, co ví, a nemusí poskytovat vodítka k tomu, co neříká (protože vše říká). Vypravěč je vševědoucí a není ničím omezen. Není zobrazen jako lidská bytost s lidskými omezeními, protože vnímá vše, včetně schopnosti vnímat, co se děje v hlavách druhých. 2, Spousta částečně nadbytečných informací poskytovaných filmem rozvíjí postavy, nikoliv příběh, v němž jsou zasazeni. Tudíž vyprávění má podobu představení. I v tomto filmu se nic nikam neposouvá, ani se nic nevypráví. Pouze kamera mění své postavení dle propozice technického scénáře a pohybuje se po nemocnici. 3, Postavy nemají daleko k trilobitům – viz klišé zabedněného vedení nemocnice, nebo vztah Williamse se sestřičkou. To je, přátelé, otřes a úkladná vražda diváckého vkusu. 4, Stejně jako v Rain Manovi (Williams = Cruis, De Niro = Hoffman), i zde doktor mění skrz pacienta svůj vlastní náhled na svět. Jak invenční. Ostatně co dělat s duševně narušenými, když se odbaziliškují (roztají)? Zaláskovat je, co jiného. Awakenings podobně jako Philadelphia, O myších a lidech nebo Shawshank oslavuje lidství v nejčistší podobě kalifornského sněhu – rozuměje koksu. (15.09.2008)