V máji si rob, čo chceš

Uvedení filmu v české tv distribuci moc nechápu. Žádné herecké eso, žádný silný příběh. Z historického hlediska má tenhle film asi velký význam jen pro Francouze. Okupaci Německem lze zachytit mnoha způsoby, tady je hlavní dějovou linkou příběh muže a jeho syna a jejich nedobrovolné rozdělení a snaha o znovusetkání. Jakého vyvrcholení se kolega Malarkey dočkal, asi nechci vědět, ale hlavní postavy opustíme v okamžiku, kdy se může kdykoliv cokoliv stát, takže kulka nebo šrapnel jsou poměrně pravděpodobnou budoucností. Příjemná hudba od Ennia. (17.11.2016)

Chvílemi zajímavý a chvílemi nudný film. 1) O útěku francouzských obyvatel před postupujícími Němci v roce 1940 jsem dosud nevědel nic. Teď už něco vím. Osvětovou funkci splnil film dostatečně. 2) Spoiler. Dějová linka s německým otcem je zajímavá a akční. Druhá dějová linka s vesničany na pochodu je méně zajímavá, dost nudná a silně předvídatelná. 3) K tomu, jak se Francie chovala k uprchlíkům, doporučuji velmi zajímavý článek. 4) Film jsem sledoval na kanálu Cinemax 2. Překvapil mě podivný dabing. Film sám běží ve třech jazycích - Němci mluví německy, Francouzi francouzsky a Angličané anglicky. V dabingu francouzštinu nahradila čeština, některé německé a anglické dialogy jsou rovněž v češtině a jiné zůstaly v původním znění (bez titulků). Logiku tohoto uspořádání jsem nenašel, i když jsem se snažil. (20.11.2016)

Celkom slušný vojnový príbeh od Francúzov, síce bez nejakých veľkých vojnových scén, ale všetko zachraňuje uveriteľný a silný príbeh a samozrejme kvalitné herecké výkony. August Diehl dokáže zahrať jak hnusného nácka tak dobrosrdečného otca a rolám s tématikou 2. svetovej sa nevyhýba, čo je super. Za všetky spomeniem krásny Mallickov film - Na prahu války (2019). Počas filmu som niekoľkokrát spomenul, že hudba dosť pripomína Morriconeho. Nevedel som rok výroby filmu, vieme, že Maestro je už po smrti, preto som bol po filme prekvapený, že hudbu robil naozaj Morricone. O filme som nevedel, objavený úplnou náhodou. 80%. (24.12.2023)

Doufám, že se ještě dožiji toho, že bude tento a podobné filmy (ať německé nebo francouzské) považovány za podobnou "agitku" jako většina sovětských filmů do perestrojky. Už jinde jsem popsal proč, ale udělám to stručně i zde. Jde o vytvoření paradigmatu (dle Wikipedie "obecně přijímaného schématu"), že Francouzi se během války chovali korektně (až na pár lichvářů) a Němci vlastně válku (taky) vyhráli, protože porazili nacismus. Ale, jak to v podobných případech bývá, ideologie a inspirace se nekamarádí. Průběh filmu je "nestabilní a plný vaty", zápletka "laciná", obrázky "žánrové", hudba "pořád stejný Morricone", zkrátka něco jako Gambrinus - nikomu to moc nechutná, ale pít se to dá. (28.11.2016)

Když se francouzští filmaři v poslední době pustí do dění ve druhé světové válce, většinou z toho vyjde podařený film. Sledovat útěk vesničanů s povozy na cestě do nejistoty je poměrně tristní. V druhém plánu běží příběh německého fašisty pátrajícího po svém malém synkovi. To je poměrně záživnější část filmu. I když film nekončí tragicky, na mě celkově působí depresivně. Co všechno ještě čeká na tyto poutníky prchajícími před německými okupanty? Film je natočen s perfektní výpravou, působí na mě velice přesvědčivě. (17.12.2023)