Baby Driver

Patnáctistý komentář patří Wrightovi. A ačkoliv musím říct, že jsem z ani jednoho jeho filmu nebyl nijak extra odvařený a krom Scotta Pilgrima jsem neměl potřebu se na ně koukat víckrát, tak musím jedním dechem dodat, že Baby Driver se vedle cornetto trilogie bude směle tyčit. A to samozřejmě hlavně co se týče v akčních pasáží, ve kterých je Edgar Wright už od Soumraku mrtvých mrtvých nejjistější, opravdu pečlivě si vyhrál s bohatou hudební koláží, která na milimetry sedí k tempu akce a všechny akční, zejména automobilové, scény jsou díky tomu správně hektické, napínavé a dobře se na ně kouká. Co se týká toho ostatního, tam už je to podstatně horší. Po příběhu se nikdo nepídí, ovšem rejža měl k ruce bohaté slavné herecké obsazení, ze kterého ždíme maximum a tak zejména díky Spaceyho a Hammovo charismatu se to povede doklepat do konce i v tomto směru. A pak je tu Jamie Foxx, který je doslova démonický. Očekávání díky bohu mírně překonána. (31.07.2017)

Docela se divím tomu vysokému hodnocení. Jako honičky v autech fajn, docela mi to připomnělo NFS Most Wanted 2. Zajímavý byl i nápad jak film proložit haldou známých hitů. Ovšem celý ten příběh stál na hodně chatrných nohách složených ze samotných klišé a vrcholem byl povzdech bosse ,,taky jsem miloval'' ! Nevím, jindy mám tyhle mafošské filmečky nadupané hudbou plné automobilových honiček rád, ale tohle mně nějak neoslovilo. Dávám tedy za 3 blejskací růžové iPody. * * * (08.02.2020)

Momenty, kdy se ten hnusáček vlní v rytmu pamuziky (nebo vynikajících The Damned!) asociují nesnesitelnou lehkost bytí. Významově, od Kunděry jen vykradeno. Pokud tedy překlenete nutkavou potřebu přišlápnout Elgortovi ohryzek, je k vidění solidní, akcí nabitý film dle ověřeného mustru, jehož některé výseče však působí až uhrančivě, když se barvy, pohyb i muzika snoubí do dokonalých celků. (22.10.2017)

Baby Driver mě divácky ani analyticky nijak zvlášť neokouzlil, ač bych tomu byl rád. Pod vším jeho rachotem (písně, řev motorů, výbuchy, dialogy), okázalým designem a siláctvím vlastních postav mi nepřipadl nijak inspirativní a nejsilnější byl pro mě v momentech, které od všeho toho rámusu a záměrného pozérství utekly k mnohem civilnější poloze se subtilnějšími filmařskými nápady (viz dále bod b plus všechny scény s pěstounem). Tři věci mě ale na jeho výstavbě upřímně zaujaly. ___ (a) Komplexní práce s různými formami rytmu. Ta je zřejmá už z toho, že první scéna (335 sekundy) měla průměrnou délku záběru 1,48 s., zatímco druhá scéna (165 s., tedy 49 % trvání první) byla naopak komponována jako jednozáběrová. A to aniž by se významně změnilo tempo, důraz na pohyb figur rozsáhlým prostorem a určující role zvukové složky, takže se rychlý střih a návaznosti mezi záběry plynule funkčně transformovaly do složité spolupráce prvků mizanscény v pohyblivém rámu. ___ (b) Inscenace dialogové scény v prádelně jako scény muzikálové, přičemž hudba v ní naopak v porovnání s celkem osnovy ustupuje do pozadí. Romantický pár postav, spojený navzájem jedněmi sluchátky v uších, se v třicetisekundovém záběru hladce posouvá prostorem na pozadí barevně sjednocených otáčejících se bubnů praček. V závislosti na rytmu a významu promluv v dialogu se v kooperaci s pohybem steadicamové kamery takřka tanečně otáčejí, aniž by si musely vytáhnout sluchátka z uší. Krátké, ale kinematograficky krásné... Pro mě nejlepší moment filmu (ještě vedle první návštěvy pošty s malým chlapcem). ___ (c) Míra přemotivovanosti: film jako celek kopíruje vývojový vzorec akčních filmů (znáte to, profík, poslední džob, láska jako trám), takže logicky ho následovat nevyžaduje velké úsilí. Navzdory tomu ale zavádí do hry obrovské množství drobných i větších motivů, jež zahušťují zcela transparentní systém spojnicemi a vysvětleními, které sice k pochopení nepotřebujeme - ale každý z nich se excesivně využije, někdy i víckrát! Vypravěčsky to irituje, což je ovšem zřejmě součást konceptu, neb jejich funkce zjevně není vypravěčská či psychologická, nýbrž dekorativní až ornamentální. Lze to chápat jako součást sebou-se-opájející hry na muzikálový akční film: jakkoli maskovány za kompoziční či realisticky motivované prvky, naplňují tyto detaily a dílčí rámce především čistě sebestřednou estetickou funkci (např. motiv Babyho dětství, kazetové remixy, některé songy). (16.07.2017)

Celkom zaujímavý snímok, základná os príbehu sa síce moc neodlišovala od štandardnej romanticko-akčnej schémy, kde hlavný hrdina sa zaľúbi a chce sa napraviť, no táto klišé dejová linka bola pomerne originálne predostretá divákovi. Tiež sa mi páčila audiovizuálna zložka, to bola nádhera. Na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 (07.10.2017)