Pinocchio

Jak už píší ostatní kolegové, toto byla opravdu zábava od hlavy až k patě. Roberto Benigni, coby malé dítě - Pinocchio, navíc v takovém doslova " ulítlém a ujetém " prostředí a světě - to už je pro hodně silnou náturu. Zmatené scény, místy nepochopitelný děj. Málokdy jsem se pořádně chytal nitky. Pokud by toto měl být film pro děti, nedivil bych se, kdyby jim u této pseudo psycho-pohádky vypadly oči z důlků ... Na druhou stranu, u některých scén jsem se opravdu smál, i když jsem leckdy ani nevěděl čemu. Navíc - je to prostě Roberto Benigni ... I přesto ale jen chabé dvě hvězdičky. Wow ... (30.10.2009)

Nepoznám bohužiaľ Collodiho dielo, ale mám o ňom predstavu, že je to jedna z najkúzelnejších, najtemnejších a najsmutnejších detských kníh, aké kedy vznikli. V tomto filme sa teda atmosféra skrývala veľmi umne všade, len nie pred kamerou a tam kde by mala byť a to v akomkoľvek zmysle, a ja stále rozmýšľam, či sa to tak strašne nepodarilo, alebo to bolo tak strašné zamýšľané dopredu. Benigni je blázon, aj na Taliana, to je nepochybné, ale v tom pozitívnom slova zmysle. Jeho frenetické pohyby a reč pripomínajú skôr sfetovaného magora ako drevenú bábku, keďže však veľmi dobre viem, ako sa okolie zväčša pozerá na excentrika, čo potom ešte excentický maniak takýchto rozmerov, ak mu to urobilo radosť a splnil si práve TÝMTO svoj sen, som ochotný to akceptovať. A dojímavú, krásnu a okúzľujúcu verziu Pinocchia si pozriem možno inokedy . . (13.11.2006)

Ideální studijní materiál pro psychoanalytiky... Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Nechápete? Tak ještě jednou: Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Pořád se ještě nechytáte? Nebojte já také ne. Dítě bych k tomu nepustil byť pouze na jediný moment. Důsledky, které to na něm zanechá do budoucího života zato nestojí. Roberto Benigni by se měl urychleně nechat léčit, protože v jeho duši jest cosi shnilého. Nemluvě o tom, že zřejmě opravdu věřil, že ještě někdo by s ním chtěl zprostředkovaně sdílet tento jeho úchylný div ne pedofilní celoživotní sen. A jenom pro připomenutí, kdybyste na to snad měli chuť to přeci jen zkusit: Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Tohle by prostě neuhrála ani Barča Škrlová, natož pak Benigni. V lošťomilých šatičkách s kytičkama. Nééé... (13.02.2008)

Taktohle nevyšlo. Ale aspon se Benigni nemůže na nic vymlovat, hlavním neštěstím je on sám. Na plátně totiž nevidíme Pinochia, ale padesátiletého Benigniho v šatech pro dětkou loutku. To neměl nikdo kolem tolik soudnosti aby Benignimu naznačil, že je spíše trapný než cokoliv jiného? Asi ne, když on zrovna dostal toho Oscara, že. Jen by mě zajímalo, proč se úplně zbytečně rozpustilo nehorázných 40 milionů dolarů do mizerných efektů a nepovedené pohádkové atmosféry? (tržby celosvětově jen 29 milionů). (21.09.2012)

"Pokud nemocný zde není mrtev, tak zde lékaři nejsou zapotřebí." Občas některá věta zalahodila mému uchu, ale viděné podivnosti mi hlavou proháněly otázky typu: Jsem na ten snímek moc starý, abych si ho mohl vychutnat? Jsem na ten snímek moc mladý, abych si ho mohl vychutnat? Které návykové látky je třeba užít pro to, abych se dokázal vcítit do infantilně dětského Pinocchia v takřka důchodovém věku? Odpověď je na všechno stejná: Nevím, ale už tu kravinu nechci nikdy vidět. (23.11.2016)