Bedári

Som príjemne očarená z tejto adaptácie. Najskôr som bola jemne skeptická, ale tento seriál som si rýchlo obľúbila. Dominic West suverénne dominuje v stvárnení Valjeana, David Oyelowo v Javertovi je impozantný, presvedčivý výkon vznešenej Lily Collins v postave Fantine. Imponuje mi vynechanie muzikálnosti a pridanie dôrazu na príbeh. Bolesť a smútok sú nádherne zachytené s citom pre detail. (30.07.2019)

Není to špatné zpracování. Scénář, kamera, hudba na výbornou. Líbí se mi ten běh času a prolínání osudů a blik záběrů na všechny protagonisty v daném čase. Trochu jsem měl strach z těch šesti dílů, jestli nebude jen natahování příběhů. Ale obava byla zbytečná a seriál rychle odsípal. Co však nechápu je casting. Budu se opakovat, ale černoch jako inspektor policie v třicátých letech devatnalctého století! Proč? Chápal bych to spíš v divadelním představení nebo přepis Bídníků do dnešní doby. A už nechápu syna Thenadiera a jeho ženy(běloši) a jejich děti tmavší pleti. Do oči bijící nesmysl. Jinak byl zajímavý začátek seriálu, kdy člověk očekává dle knihy počátek Valjeana a jeho ukradení chleba nebo galeje. Ale začátek se točil kolem rodiny Maria. Jeho raňený otec u Waterloo a nechtěná pomoc Thenadiera a poté výchova malého Maria jeho dědečkem. Co mi trochu hlava nebrala bylo stárnutí Maria. On malý kluk a Cosetta se narodila. On pořád ten stejný kluk a Cosetta sedm let? Jinak poprvé ze všech zpracování jsem slyšel oslovení soudruh ony studenty a dělniky na barikádách. Jinak Dominic West mi v roli Valjeana hrozně připomínal Valjeana (Hugha Jackmana) z filmového muzikálového zpracování. A ještě něco ke konci. Ač toto zpracování mělo šest dílů, tak konec, kdy Valjean sešel a umrěl byl moc zkratkovitý a moc jsem tomu nevěril. Chybělo to, co jsem zažíval u Gabina, kdy ho opustila Cosetta, jak chodil sám domů, jak pomalu sešel trápením a jak umíra s panenkou a usmívá se. (14.02.2021)

Máloktorý román sa môže pochváliť takým množstvom spracovaní ako táto klasika od Victora Huga. Je to kniha ktorú môžem čítať dookola a najmä pasáže Cossetinho detstva asi mám najradšej. Seriálové spracovanie ma celkom zaujalo vidno tu slušnú výpravu aj pomerne dobrých hercov. Príbeh má celkom slušný spád a nenudí. Osobne by som možno uvítal pomalšie tempo rozprávania myslím že na nejakých 10 dielov by to v pohode vyšlo a nič by to nestalo. Najmä v tých posledných dvoch dieloch sa toho udeje pomerne dosť. To čo tu každému asi udrie do očí je zrejme postava Javerta ako šéfa polície ktorého tu hrá černoch. Ako nič proti hrá svoju postavu ozaj dobre ale do obdobia napoleonských vojen mi to proste nepasuje. Politická korektnosť a multikulturalizmus si zrejme nájde cestu všade.... (23.01.2021)

Román Victora Huga se zde dočkal kvalitního zpracování, které v šesti epizodách má dostatek prostoru pro odkrytí své hloubky. Je to bezútěšné od začátku do konce. Honba za lepším životem, kdy se marně snažíme prchnout od své minulosti, která nás symbolicky v roli inspektora pronásleduje jako stín. A teprve tehdy, když se Jean Valjean postaví svému nepříteli a přesto mu odpustí, pak teprve minulost symbolizovaná Javertem ztratí svůj náboj a posedlost a odejde. Jako kdyby nám Hugo vtloukal do hlavy, že před minulostí nelze utéct, ale je potřeba se jí postavit dřív, než bude pozdě. Protože pro Valjeana skoro pozdě už je. Celý seriál mě postava Javerta vytáčela, a to, že ho hraje černoch (ač excelentně) ten pocit jen umocňuje. Ultrakorektně se tam napasoval a Hugo se musí v hrobě obracet. Neexistuje, aby na počátku devatenáctého století v Paříži poroučel černoch bělochům. To prostě nejde, není na tom nic rasistického ani xenofobního. Je to holý historický fakt. Nicméně čím déle nad tím přemýšlím, tím víc mi přijde, že tam byl nastrčen schválně, aby vykreslil onu grotesknost a nesmyslnost státní "spravedlivé bělošské" persekuce. Ta postava je sama o sobě provokativní, a to, že ji hraje člověk tmavé pleti, to ještě umocní a onu absurditu vygraduje na pokraj snesitelnosti. Je nezbytné vyzdvihnout poslední slova Jean Valjeana, kdy říká:"Milujte se..." a to i tehdy, když celá realita stojí za starou bačkoru... (02.02.2020)

6/6 Poslední přepis Les Mis od BBC není špatná záležitost. Postavili se ke kanonizované látce jako obyčejně s respektem, s velkým rozpočtem, ale taky s ohledem na moderního diváka. U starších přepisů jsem si často říkala, že je potřeba po těch 150 letech mnohé aspekty románu komentovat a vysvětlovat. Určitě mi nevadí sociálně kritické komentáře Huga, naopak je považuju za to nosné. A v BBC měli hodně dobrých nápadů. Například Thénardierovi jsou zde velmi zajímaví už jen tím, že to není sehraná partička zlounů, ale mají problémy i mezi sebou a jsou to osobnosti mistrně pracující s přetvářkou. Velmi jsem ocenila celý příběh Fantine s Félixem Tholomyèsem před jejím odchodem do Montfermeil, protože na ten málokdy zbyde trochu času... Není to samozřejmě dokonalé, hodně otázek, které jsem měla u starších verzí jsou zde zodpovězeny, ale pokládají se zase jiné, které bych považovala za vysvětlené. Nicméně pro otevření klasické debaty na téma, zda je i dnes vhodné se zabývat klasickým románem 19. století a co si z něho můžeme vzít pro dnešek (kromě splnění jakéhosi minima v kontextu maturity či všeobecného přehledu, což samo o sobě nikdy nebude dostačující pro skutečný dospělý život). Finále krásně snoubí akční složku a rozuzlení jednotlivých osudů, nechybí víra v lepší zítřek, ale je velmi dobře a funkčně zpřítomněna i realita toho, že lidé jako Thénardier pokračovali své hnusné životy v koloniích a bída samozřejmě z ulic nevymizela ani po provolávání svobody na barikádách roku 1832... #bbc (25.11.2020)