Reklama

Reklama

Nikdy neodvracaj zrak

  • Česko Nikdy neodvracej zrak (viac)
Trailer 2
Nemecko / Taliansko, 2018, 188 min (Alternatívna 182 min)

Kamera:

Caleb Deschanel

Hudba:

Max Richter

Hrajú:

Tom Schilling, Paula Beer, Sebastian Koch, Saskia Rosendahl, Oliver Masucci, Cai Cohrs, Ina Weisse, Jevgenij Sidichin, Mark Zak, Lars Eidinger, Rainer Bock (viac)
(ďalšie profesie)

Obsahy(1)

Kurt (Tom Schilling) sa po prvýkrát s moderným umením zoznámil ako dieťa na výstave „zvrhlého umenia“ usporiadanej nacistami. Po vojne potom ukáže svoj talent a študuje výtvarnú akadémiu vo východonemeckých Drážďanoch. Tu stretáva Ellie (Paula Beer) a je presvedčený, že našiel lásku svojho života. Jej otec, prominentný lekár Carl Seeband (Sebastian Koch), s ich vzťahom však zásadne nesúhlasí a snaží sa ho za každú cenu  zničiť. To, čo nikto z nich zatiaľ netuší, je skutočnosť, že ich životy sú už dávno prepojené hrozným zločinom, do ktorého bol Seeband za vojny zapletený. Kurtovi a Ellie sa nakoniec podarí odisť do západonemeckého Düsseldorfu. Kurt pokračuje v štúdiu a hľadá v slobodnom svete svoj nový, moderný výtvarný štýl. Životné skúsenosti a traumy sa Kurtovi nakoniec stávajú inšpiráciou, vďaka ktorej začína tvoriť osobité obrazy, ktoré odrážajú nielen jeho vlastný osud, ale aj pocity celej povojnovej generácie. (Cinemart SK)

(viac)

Videá (11)

Trailer 2

Recenzie (173)

BoXBe 

všetky recenzie používateľa

Rozmáchlý krásný příběh provázaných osudů v abstraktní i v silně existenciální rovině. Obdivuhodný je i urputný smysl pro detail, jak v obrazech samotných filmových oken, tak v tom, co se odehrává v nich. Dohrávající smyčce na závěr jsou patřičně osudové a pohled do očí hlavních postav je někdy nakláněním se nad propastí krásna až kýče. Film je hodný doporučení všem romantickým duším se slabostí pro klasická velká a dlouhá dramata. A k tomu nádherná Paula Beer. ()

marhoul 

všetky recenzie používateľa

Já, která doslova miluji film Životy těch druhých, jsem si pustila Nikdy neodvracej zrak, aniž bych tušila, kdo je režisérem, ani o čem to asi bude. Po půlhodině jsem byla vnitřně přesvědčená, že tohle musel dělal Florian a pak už jsem se nechala unášet na vlnách nádherného filmového zážitku a ani tříhodinová stopáž mě neuondala, neunavila, ba naopak. Hudba Maxe Richtera mě opět okouzlila, (v krátké době podruhé) a herecký koncert všech zúčastněních snad ani není třeba zmiňovat. Nádherná kamera, výprava, scénář, kostýmy, malby, zkrátka jeden strhující, epický klenot. Který ovšem nebude bavit každého, protože sto lidí- sto chutí. Však pro mě byl dnes opravdovým dárkem. A neodpustím si kopnutí do Romy: tady měl být Oscar za nejlepší cizojazyčný, komplexně odedřený, kvalitní, hodnotný film. 100% ()

Reklama

angel74 

všetky recenzie používateľa

Nebudu se sáhodlouze vyjadřovat k obsahu filmu, ať si každý udělá obrázek sám. Jen bych ráda zmínila svůj vlastní poznatek. Přes všechny nepěkné dějové peripetie mám pocit, že snímek Nikdy neodvracej zrak je takovou malou oslavou života v celé jeho kráse, pro kterou jsou dokonce i ty tři hodiny čistého času dost těsnou vestou. Kromě jiného se mi velmi zamlouvalo herecké obsazení, jemuž vévodil mně dosud téměř neznámý Tom Schilling. Tradičně skvěle se s rolí popasoval Sebastian Koch, ovšem výborná byla také Saskia Rosendahl a zaujala mě i Paula Beer. Celkové vyznění dramatu v závěru umocnil naprosto strhující hudební doprovod. (85%) ()

Othello 

všetky recenzie používateľa

Monumentální selhání nadutého filmaře, ve kterém lze odškrtat prakticky veškeré potřebné položky výstavního midcultu. Zároveň je to ale jeden z důležitých filmových milníků současné postfaktické doby, ve které je pro většinu již obhajitelné navázat se citově na nepravdu, pokud odpovídá jejím potřebám. ____Z čistě filmového hlediska je to slastný katalog tvůrčích chyb na poli životopisného filmu. Má tři hodiny na to, aby vysvětlil svoji pozici, ale nedokáže to bez závěrečného monologu vůči publiku. Neumí filmařsky vysvětlit unikátnost zobrazeného umění, takže si dopomáhá dramatickými smyčci a neustálým komentováním probíhajícího. Ukazuje naprosto zhovadilou práci s rozpočtem, který je zde plýtván na úplně zbytečné a digitálně vyhlazené scény z predválečných Drážďan či se ztroskotaným Messcherschmitem. U protagonistovi manželky si již nepamatuji ani její jméno, ale její prsa bych uplácal poslepu z modelíny s milimetrovou přesností, protože její postava ze dvou třetin komunikuje s divákem výlučně skrze ně. Film vypráví o výtvarném umění a vypráví o něm především slovy. A hlavně jakkoli se snaží být osvětovým, propadá permanentně strašnému kýči prakticky kdykoli se mu naskytne možnost. To o tvůrci už samo o sobě nevypovídá nic lichotivého. Werk tady definitivně vohnul autora. Přes stůl a bez gelu. ______ Nicméně film a jeho veskrze kladné přijetí je vlastně obrazem a varováním současné doby pohodlné alibistické nepravdy. Je obecně známo, že divák má inherentní potřebu vyvyšovat a tolerovat více film, jež se označí, že je dle skutečných událostí. Takové filmy mají svoje postupy, povahu, ideálně budují snahu o akurátní vytvoření prostředí a charakteru zobrazovaných osob a situací, aby nezůstaly realitě dlužné. Co ale se snímky, které využívají stejných prostředků, zaštiťují se skutečností a třeba z ní i z velké části vycházejí, nicméně značné či zásadní části pak pozměňují ve prospěch dramatizace či dokázání vlastní pravdy? Werk ohne Author je totiž z velké části fabulovaná blamáž na prvních třicet let života umělce Gerharda Richtera, jehož v zásadě film exploatuje. Vybírá si ty nejpikantnější momenty jeho života, které pak svévolně propojuje v neuvěřitelných scénáristických zákrutech ve stylu "není to pravda, ale mohla by být". Čímž mimo jiné dává vlastně najevo, že zaměření na čistě uměleckou stránku hrdinova života by dle tvůrců samotný film neutáhlo. Vlastně přiznávají vlastní tvůrčí limity v tom, o čem chtějí vyprávět. Veskrze kladné reakce neodborné i odborné veřejnosti na tento nezvládnutý kvák je pak zjevnou reakcí na sílu "skutečné události", které zde ale nenastala, nicméně film tuto iluzi zdatně buduje. Je každopádně před námi, obávám se, určitý filmový trend (viz třeba podobně prolhané Bohemian Rhapsody) volných adaptací skutečnosti, které budou vyprávět hezké a poučné příběhy třeba i o nehezkých a neinspirativních lidech, nicméně ve filmu je takové neuvidíme a jejich život vlastně také ne. Uvidíme, co chceme vidět v lidech, jak je chceme vidět, tak aby nás to nevytrhlo z naší komfortní zóny a mohli se každé ráno probudit opět do světa, kde všechno probíhá tak, jak si to představujeme. Akorát, že neprobíhá.. Pseudo-realita jako eskapismus. Varování před těmito filmy by mělo být účelem filmové kritiky. Casual publiku nelze vyčítat, že mu propadne. () (menej) (viac)

rikitiki 

všetky recenzie používateľa

Co mě zarazilo jako první, že byli všichni vymydlení a nažehlení. Auta i venkovské autobusy se jenom leskly. Přešla válka a všichni furt jak ze žurnálu. Ruští vojáci obsazující Drážďany měli tak zářivě čisté uniformy, že s nimi v prvním sledu musela dorazit i polní prádelna s mandlem. Takhle nastrojení nejsou snad ani dnes, při oslavách konce války. A to byl jen okrajový jev, který naznačil, že příběh bude uhlazeně nesnesitelný kýč. ____ Všechny události do sebe hladce zapadly. Všechny zážitky se protkaly ve finální tvorbě. Provinění a tresty se skvěle doplnily (zatkneme zlého gynekologa a hle, koho náhle potřebuje ruský velitel? Sedíme v kavárně a hle, jaké se to prodávají noviny s aktuální zprávou?).______ Filmové metafory byly jak pro retardy (první krok ve svobodné zemi se záběrem na nohy překračující tenkou linii, posměšné zobrazení uměleckých pokusů 60tých let, poryv větru, který oknem přinese nejspíš duši zemřelé, aby ukázala na svého vraha – bože, to bylo tak naivní!). ____ Film byl absolutně předvídatelný. Když nás seznámil s profesorem, který si nikdy nesundává klobouki a zásadně se nedívá na díla svých studentů – v tu chvíli už každému dojde, kdo bude ten první student, kterému se odhalí a na jehož dílo se podívá. Když umělec konečně najde svůj styl (ne že bychom se tedy o tvorbě něco dozvěděli), tak je to extatický zážitek podmalovaný majestátní hudbou, aby to došlo i těm největším tupcům v publiku. Tohle prostoupení tvůrčím duchem má pak ještě noční pokračování, jehož vyústění odhadne také každý. ____ Klišé a hloupé metafory, naivita, polopatyčnost. Pitomost malovaná na růžovo a tvářící se jako zásadní výpověď. ___ Vůbec se nedivím, že malíř Gerhard Richter, který byl inspirací pro hlavní postavu a jehož obrazy film bezostyšně využil, se od tohoto filmu distancuje a je naštvaný. Bodejť by ne, vždyť parazituje na jeho osobě i na jeho dílu a dělá z něho pitomce, když se toporně snaží interpretovat jeho obrazy (mimochodem, ten obraz muže v nacistické uniformě – Uncle Rudi – věnoval umělec Lidicím). SHRNUTÍ: Zdá se mi, že režisér sám sebe zobrazil v postavě hochštaplerského umělce vydávajícího počmárané tapety za něco mimořádného. Ať se snaží okecat to sebe víc, pořád jsou to jen tapety. ()

Galéria (49)

Zaujímavosti (4)

  • Sochařem v klobouku na Düsseldorfské škole umění, který tvoří jen z plsti a tuků, je Joseph Beuys (12. 5. 1921 – 23. 1. 1986). Jedno z jeho děl vlastní i Národní galerie v Praze (Auto). Milan Knížák jej pro galerii koupil za neuvěřitelných 500 000 €. (dana32)
  • Celosvětová premiéra proběhla 4. září 2018 na filmovém festivalu v Benátkách. (ČSFD)
  • Postava Kurta Barnerta (Tom Schilling) je inspirována německým umělcem Gerhardem Richterem. (aporve)

Súvisiace novinky

Na Febiofestu uvidíte oscarové snímky

Na Febiofestu uvidíte oscarové snímky

19.03.2019

26. ročník Mezinárodního filmového festivalu – Febiofest přiveze do Prahy francouzského herce a režiséra Louise Garrela, který 25. března osobně uvede svůj nejnovější film Věrní nevěrní. Komediální… (viac)

Slavná belgická fantasy míří do televize

Slavná belgická fantasy míří do televize

03.09.2018

Režisér Florian Henckel von Donnersmarck (Životy těch druhých, Cizinec) natočí seriálovou adaptaci belgické komiksové fantasy Thorgal. Populární komiks pochází z hlav tvůrců Jeana Van Hamma a… (viac)

Reklama

Reklama