Malé ženy

Vedel som, že idem do čisto ženského filmu, no nečakal som to až tak zlé. Z toho ich večného plkotania, švitorenia, chichotania.... ma rozbolela hlava. A tie reči... no... nechám to radšej tak, nebudem komentovať. Skrátka je tu hotová ZOO. Jediné čo za niečo stalo boli herečky a výprava celkovo. Určite nezdieľam nadšenie väčšiny a hoci je mi ľúto kaziť priemer, no vzhľadom na to, že som tým zabil dve hodiny si to právo osobujem. Takže na hranici odpadu. 30/100 (17.02.2020)

Degenerovanost kultury se pozná také podle toho, co ta považuje za klasická díla své literatury. A otravný, kýčovitý, plytký brak sektářské transcendentální lesby, neumětelsky a zoufale se snažící parazitovat na rovněž těžce nemrdaných, ovšem dramaticky, příběhově i spisovatelsky zcela profesionálních pannách Bronteových, je vskutku děsivou vizitkou. Vizitkou, kterou se navíc co 10 až 20 let pokouší nějaký brutálně zanedbávaný bobr furt dokola urputně vizualizovat, patrně proto, že „romanticky založených“ ufňukaných prasnic u žehlících prken a rozněžnělých bukanýrů je neustále přesycený trh. Tudíž tu už po sté máme strašlivě zábavné trampoty čtyř až k Mumulendu přeidealizovaných hřadujících mladodospělých sufraštětkoidních pičinek, krutě přecypovaných Emanem, které na absolutně nehumánních pěti stech stranách, potažmo ve více než dvou agonických hodinách, naprosto záživně a nesmírně strhujícím způsobem kvokají o tom, která se za koho a kdy vdá, přičemž zažívají všeliká dechberoucí dobrodružství, jako například jízdu v kočáře, hru na klavír, vybíraní šatů, tanec nebo chichotavé očumování dandyjujících bukvoidů. Prostě povrchní a nudný satanopustý škvár, kulturní dávidlo a ve své podstatě takový instabitching a cuntmessaging 19. století, který tentokrát trochu vytáhli ze žumpy opruzených pošteváků alespoň herecké výkony. Sympatická Onanovic Srša tu fuckt jede bomby, a i Floránc Pjúková není ani trochu xblití a neméně zdatně ji kunduje. Ale to je tak vše. Zachránit to mohl leda alternativní závěr, v němž by se ten slizký žabožroutský řiťopich, do kterého se naše hlavní pičinka po pěti minutách kontaktu tak děsně osudově zamilovala, zasnoubil třeba s výpravčím, než by ta kravka doběhla na nádraží vstříc močopudnému heavyendu. To bych snad tasil i plnou palbu. (23.02.2020)

Než se člověk ve všech těch postavách a časových rovinách zorientoval, chvíli to trvalo, ale pak už klasický feministický příběh, který samozřejmě má co říct i v současnosti (pro Mr. Hlada viz též třeba Jane Austenová a sestry Brontëovy) šlapal jak hodinky. Na mě se tam vztahy pitvaly až moc, ale jsem chlap a tohle už k romantickému žánru zkrátka patří. (12.03.2020)

Abych řekl pravdu pravdoucí, musel jsem se do zhlédnutí trochu přemluvit. Nemůžu totiž úplně říct, že bych byl vyloženým fandou romantických dramat z tohoto období. Nicméně během první třetiny mě velice překvapilo, jak rychle mě film začal bavit. Jedna z nejhezčích věcí na celém snímku je zejména to, jak neskutečně příjemně a hřejivě některé scény působí. Jde především o pasáže, ve kterých mezi sebou mají interakce všechny čtyři sestry, které byly fakt výborně obsazené. Saoirse Ronan jednoho dne udělá hereckou díru do světa, tím jsem si jistý. Každá z nich má svou vlastní zajímavou dějovou linku, se kterou se dobře pracuje jak v přítomnosti, tak i ve vzpomínkových pasážích, kdy to byly ještě holčiny. Jen škoda, že Beth se nedostalo takové pozornosti jako zbytku sester. A která byla nejlepší? Amy. Hlavně teda kvůli výborné Florence Pugh, která odváděla dobrou práci už ve Slunovratu. Umět hrát nejdříve uvěřitelně infantilní a následně důstojně vážnou postavu určitě není žádná sranda. Gerwingová očividně umí psát, její scénář si udržuje po většinu doby konzistentnost, která se prokazuje v dobrém propojování jednotlivých linek všech sester do sebe, aniž by to působilo vnuceně nebo nevěrohodně. Možná to skákání z minulosti do přítomnosti mohlo být zvládnuté trochu lépe, ale na druhou stranu to tvůrci chytře odlišovali například barvami - když se to odehrávalo v minulosti, film byl barevnější. Když zas v přítomnosti, působil víc studeněji a se ztlumenými barvami, celkově znázorňující konec dětství. Celkově ale moc příjemná a hezká adaptace. A ten konec je doják! Průměrné 4* (29.01.2020)

Mnohonásobně zajímavější než příběhy jako Pýcha a předsudek a jemu podobné. Sama jsem byla překvapená, jak moc si mě film získal. Částečně je to nepochybně příběhem samotným, který udává předloha, včetně různorodých a krásně prokreslených charakterů (žádná ze sester není stejná, každá má něco svého), a částečně je to filmovým zpracováním, které mi přišlo neotřelé a velmi mi padlo do noty. Zpočátku mě sice trochu mátlo, jak se ve filmu prolínala minulost a budoucnost, ale rychle jsem si přivykla a nakonec musím říct, že byla rozhodně dobrá volba nevyprávět příběh běžným chronologickým způsobem. Mělo to své kouzlo a stejně tak závěr, který se dá chápat dvojznačně i jednoznačně, byl dobře zvládnutý. V neposlední řadě si mě pak získaly herecké výkony v čele se Saoirse Ronan, kterou jsem nikdy až tak nemusela, ale tady mě vysloveně nadchnula. Obsazení bylo celkově dobře vybrané a snad i proto herecké výkony působily velmi přirozeně a maximálně uvěřitelně. K tomuto filmu se ráda opakovaně vrátím. ~(4,5★)~ (07.01.2020)