Tenká červená čiara

Já zrovna na válečné filmy nejsem, ale tenhle mě hodně moc zaujal. Naprosto úžasné exteriéry, ten dokonalý kontrast temně modré oblohy a zelených planin. Skvělé herecké obsazení, kde co voják to herecká legenda. Nijak nepřikrášlené scény bojů a naprostá realističnost. Klidně bych dal pět hvězdiček a vůbec by mě netrápilo svědomí, žel třeba v porovnání s Vojínem Ryanem tam ještě malilinko chybí. Škoda že tu není aspoň ještě půl hvězdičky navíc. Zkrátka stručně a jednoduše, tohle je jeden z nejlepších válečných filmů posledních 20ti let a zaslouží si pozornost. Takže přímo hleď, kazetu do videa nebo DVD do přehrávače a ovládání do bojové pozice. Přeju příjemnou zábavu. (09.02.2004)

Panenská příroda, silná válečná výpověď, meditativní bitva o Guadalcanal, tucet slavných jmen a Terrence Malick, který se vrátil ve velkém stylu. Projít nebo zemřít. První velké vítězství Spojenců nad Japonci je blízko, ale bude to stát hodně životů. Ženské party tady mají jen okrajovou úlohu, nabízí se nám několik mariňáků, kteří se vyloupli z davu a Malick s nimi pracuje (na jejich množství) překvapivě pečlivě. Jsou vyčerpaní, bojí se, věří, vzpomínají, rozjímají. Do toho se nám chvějí v ložnici záclony, milenci se objímají na pláži, domorodé děti divočí ve vlnách oceánu a tvůrce předkládá přírodní alegorie z pralesa. Zatímco ve stejném roce vzniklém Ryanovi hereckému osazenstvu vévodil Tom Hanks, tady máme několik zajímavých figur. Kamera Johna Tolla je sakra poutavá, hodně odlišná od té Kaminského „krvavé“ v Ryanovi, hraje si s detaily a úžasnými celky, génius Hans Zimmer dokresluje svými tóny meditativní atmosféru. Délka je masivní, ale děkujme za to, že Malick posedlý kladením zásadních filozofických otázek se tehdy sakra brzdil (když vezmete jeho poslední dva filmy, rychle pochopíte). Natočil mnohovrstevnatý kus, plný zajímavých charakterů a výborně zvládnuté akce. (16.10.2016)

Chcete vidět svůj DVD přehrávač ječet zoufalstvím a televizor otráveně pocukávat reproduktory? Pak doporučuji nabít tuto monstrozitu ihned po Lovci jelenů! Záživnější alternativou už je pak jen ultimativní Maratón v čumění do zdi. Pokud si nedáte pozor a nebudete pravidelně používat tlačítko FWD, tihle "Filosofové z Quadalcanalu" vám vyžvaní díru do hlavy tak velkou, že obyčejná, čarokrásná, naplňující nuda už nikdy nebude tím, čím bývala! Zažít Tenkou červenou linii, jóóóóó to, KURVA, fuckt VADÍ !!! (18.05.2010)

"Jsi osamělý? Jenom mezi lidmi." . . . . . Válečné filmy jsou přesně to, čemu se vyhýbám. Tohle je překvapivě dobré. Červenou linií, která se táhne celým filmem je hlavní potížista, který má citlivou duši a nevojenské myšlení. K brutální scénám jsou do protiváhy kladeny záběry přírody. Velmi jemná citlivá muzika. (10.06.2014)

Terrence Malick je nenapravitelný poeta. Proto jsem ani v nejmenším nepředpokládal, že by mě výrazněji zaujal. Avšak stalo se, Tenká červená linie s přehledem překonala vše, co jsem dosud s válečnou tématikou viděl. Čím to? Inu, udělejme sumář. Co zaujme nejdříve, je vizuální stránka, které z pozice zapáleného filmového fanouška nelze nic vytknout. Herecké obsazení nejenže si říká o přízvisko hvězdné co do jmen, tak rovněž i co se samotných výkonů týká. Přehršel známých osobností mi, na rozdíl od mnohých kolegů, nevadil, stejně jako stopáž. Ta je zabijácká, přiznávám. Vzhledem k tomu, že v ní jde v podstatě jen o dobytí jednoho kopce na louce, se může 170 minut jevit jako zbytečné mrhání divákovým časem. To by ovšem metráž nesměla obsahovat prvky, které shledávám v konečném vyúčtování za další obrovské přednosti. A těmi jsou Malickova typická poetická intermezza s hlubokými myšlenkami vystihujícími podstatu a (ne) smysl války jako takové. Za doprovodu hudby Hanse Zimmera se tak z Tenké červené linie stává dokonalý válečný epos, jehož hloubka je mnohonásobně větší, než hloubka střelné rány v těle vojáka. (24.07.2011)