Tenká červená linie
The Thin Red Line
The Thin Red Line
Réžia:
Terrence MalickScenár:
Terrence MalickKamera:
John TollHudba:
Hans ZimmerHrajú:
Sean Penn, Adrien Brody, James Caviezel, Ben Chaplin, George Clooney, John Cusack, Woody Harrelson, Elias Koteas, Jared Leto, Dash Mihok, Tim Blake Nelson (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
Skvělí herci v hlavních rolích – George Clooney, Sean Penn, Nick Nolte a Woody Harrelson – se pouští do nebezpečné akce ve filmu, který přináší drásavě realistický pohled na válečný i morální chaos v Tichomoří během 2. světové války. Film byl v roce 1998 nominován na sedm cen Akademie, včetně ceny za nejlepší film a nejlepší režii (Terrence Malick). Tenká červená linie je filmové mistrovské dílo, které nemá srovnání. Gene Siskel ho označil za “brilantní... hrůzu nahánějící... nejlepší současný válečný film!” (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (754)
Tento snímek jsem již dlouho očekávala s potěšením, za nímž se skrývalo hned několik důvodů. Především hvězdné seskupení mých oblíbených herců (Sean Penn, Adrien Brody, John Cusack) a ostatních mužů známých jmen (Jared Leto, Nick Nolte...). Poté, válečná tématika a nakonec režisér Terrence Malick, který mě Novým světem naprosto uchvátil. Bohužel tento snímek na mne zapůsobil zcela opačně. Je až nesnesitelně rozvleklý, aniž by na tomto obsáhlém prostoru nabídl něco jiného, než jen pobíhání po poli, trávě a občasných patetických, nevhodných vsuvek v podobě myšlenek na téma bůh, láska, válka, svět, duše. Ty by byly zajisté v pořádku, pokud by se však neobjevovaly až tak příliš často a tím tak narušovaly celkovou válečnou podstatu filmu. V Novém světě fungovaly úžasně, jenže v něm se jednalo především o lásku a objevování nových, nepoznaných věcí. Zde, kde se jedná o válku, boje, umírání a bolest, působily možná až podivně. Ani slibní herci mě nedokázali zachránit od průměrného dojmu a časté nesoustředěnosti, jež mě během sledování potkávala. ()
Můj třetí Malick během čtvrt roku, a stále z toho nejsem unavený - naopak! Kupodivu má mistrův válečný epos z roku 1998 velice blízko k seriálovému BoBovi. Nikam se nespěchá, dialogy jsou promyšlené (hlavně ty vnitřní), akce je velmi zdařilá. Nejzásadnější divácký zážitek pak vedle neopakovatelné atmosféry a (samozřejmě!) nutnosti shlédnout snímek na blu-ray, obstarává pestrá plejáda známých hollywoodských hvězd. Každá z nich se na obrazovce objeví sice jen na chvíli, ale ten pocit je k nezaplacení. ()
Film , ktorý vysoko prekračuje ostatné akčné snímky, zobrazujúce vojenskú akciu. Tento opisuje skutočnú vojnu v Tichomorí o Guadalcanal v Šalamúnových ostrovoch počas druhej svetovej vojny. Táto vojna nemá svojich zabijakov "Rambov" - silných, neohrozených a nepremožiteľných američanov. Prvá tretina filmu zobrazuje napätie, strach a hrôzu v detailných záberoch do tvárí obyčajných amerických príslušníkov vojenskej námornej posádky, pre väčšinu ktorých je to prvé stretnutie s OZAJSTNÝM bojom. Bojom, kde jeden vyhrá a ten druhý musí umrieť. Vojaci bojujú proti svojmu protivníkovi - vojakom japonskej armády , tvár prvého zbadáme v zábere až približne po hodine. Ďaľšia časť filmu zobrazuje takých istých ustráchaných a obyčajných vojakov - tentoraz japonských. Vo filme je počuť mnoho zamyslení a úvah, ktoré sú odrazom mysle účastníka týchto bojov. A jedno je pravda : Vojnu si vymysleli tí hore , ale životy nasadzovať musia tí na opačnej strane. Výborné herecké výkony, pôsobivá kamera a podmanivá ponurá hudba - to je to, čo vás na tomto filme zaujme. ()
„Až uslyšíš střelbu, pusť se po proudu.“ radí Witt svému postřelenému kamarádovi, těsně před tím, než se vydá odlákat nepřátelskou patrolu, vstříc nesobecké oběti za životy druhých. Stejná rada jako by byla mířena i na diváka. Až uvidíš první obraz, zaslechneš první tóny, pusť se po proudu a nech se unášet. Odlesky a ševelením větru, barvami, vůněmi, náladami a komplikovanými rytmy majestátního filmu-řeky. Tenká červená linie začíná u pramene, drobného, poklidného potůčku, postupně se rozšiřuje, mohutní, je stále dravější a rychlejší, vede nás skrze peřeje, kaskády, ale i místa odpočinku, kde se proud naopak téměř zastaví. Klikatí se. Obtéká neobydlené ostrůvky. A svou cestu končí splynutím s mořem. V tichosti ústí do nekonečnosti, z níž vzešel život, aby došla zaslouženého klidu. Vzpomínky. Představy. Sny. Pocity. To vše unáší s sebou. Zdá se, že hlavním hrdinou je zde sám život (v tisících rozličných podob). Lidské postavy se objevují a mizí jako čluny náhodně křižující naši cestu nebo roztodivné předměty, jež strhl magický proud a unáší je do neznáma. Někdy je zanese na písčitý břeh, kde je vysuší slunce, jindy odkloní do slepého ramene, odkud již nenajdou cestu zpět, či zavede do stínu vysokých stromů. Nebo je vrhne nazpět do hlavního proudu, mezi kameny, ale nikdy natrvalo. <> <> Již Vlny Virginie Woolfové nám podobně mozaikovitou formou vyprávění říkaly, že každý individuální život má nesměnitelné podílnictví na plynutí Života v jeho celistvosti. Na společné, sdílené duši jednoho velkého já, všech tvářích jednoho člověka, po jehož existenci se táže nezlomný idealista Witt. Avšak kdyby byla jediná vlna-promluva z onoho říčního proudu opomenuta, plynutí by bylo narušeno a „text“ by se rozklížil. Neboť právě jednotlivé fragmenty bytí (odlesky slunce na hřebenech vln) propůjčují řece života její ucelenost a pohánějí ji kupředu s bergsonovským půvabem, v němž přítomná vlna již předjímá následující. Obdobnou myšlenku obsahuje i Tenká červená linie. <> <> Malick vedle válečných výjevů (bláta, krve, výbuchů, utrpení) intuitivně klade prostřihy na přírodní dění (zvířata, stromy, oblaka, sluneční paprsky razící si cestu korunami stromů), které jednak slouží jako ladné přechody mezi prostorově nesourodými scénami, jednak jako reminiscence hlubokého spojení s přírodou a životem. Věčný koloběh zrození a zániku, který je mnohdy stejně krutý jako granáty, jež trhají na kusy lidskou duši a tělo, probíhá nehledě na šílenství zmechanizované války. („Válka lidi nepovznáší. Dělá z nich psy. Otravuje jim duši.“) Svět se rovná životu a naopak. A ve středu tohoto světa-života se nevzpíná nic menšího než chrám přírody, který, jak nesmírně výstižně napsal Karel Thein, svými „tvary a formami převyšuje počet podob lidských příběhů a neštěstí.“ <> <> Nastavuje nám příroda zrcadlo? Má válka mezi lidmi předobraz v neutuchající válce v srdci přírody? („Tohle obrovské zlo. Odkud se bere? Z jakého semene, z jakého kořene vzrostlo?") Stejně jako mír, harmonie a pochopení? Láska? („Odkud se bere? Kdo v nás vznítil ten plamen?") Existuje zde nějaké prastaré pouto? Vine se napříč všemi živoucími organismy neviditelná tenká červená linie, linie života a smrti, která je spojuje v jedno? Jsou všichni nenahraditelnou součástí jediného „krásného světla“, cyklického proudění, jehož obsah je všude a obvod nikde? Prostředníkem i hledačem tohoto tušeného řádu je právě vojín Witt, který i přes všechny hrůzy války neztrácí víru v krásu a hodnotu bytí. Společně s ním vyhlížíme, nalézáme i ztrácíme ráj mezi melanéskými domorodci, společně s ním dosahujeme vnitřního klidu: předsmrtného usmíření, přijmutí vlastní smrtelnosti, v němž se skrývá doposud unikající nesmrtelnost. (“Jak to děláš? Připadáš mi jako kouzelník.“ pronese na jeho adresu otupělý seržant Welsh.) Tenká červená linie je především Wittovým filmem, ačkoli není (a ani nemůže být) ústředním hrdinou. Skrze pohled jeho laskavých očí se vyjevuje zázračná moc Malickova poetického „kinematografu“ a zřejmě i nejvíce z Malickovy osobnosti jako takové. Schopnost vidět všechny věci zářit božskou slávou. Panteistický rozměr světa, v němž každý aspekt skutečnosti, každá živá bytost – dobrá či zlá – vyjevuje přítomnost božského, jiskru, jež nás spojuje a je zdrojem všeho tázání. Co je však nejdůležitější, díky napojení se na tento pohled (prostřednictvím kamery a média filmu obecně) jsme schopni je napříště spatřovat také. A to nejen kolem sebe, ale i ve svém nitru. (celou moji úvahu najdete zde) () (menej) (viac)
Je to perfektná vojnová dráma od Terrenca Malicka. Má veľmi dobrý príbeh o amerických vojakoch, ktorí majú za úlohu obsadiť ostrov Guadalcanal, ktorý je pod japonskou nadvládou a pre obe strany je veľmi dôležitý. So spracovaním som veľmi spokojný, síce kvôli výrazne nadpriemernej dĺžke má o niečo pomalšie tempo a nájde sa tu aj pár skôr priemernejších scén, ale nemám s tým väčší problém, toto nie je čistokrvný vojnový film, ale milujem tu tú poetiku, ktorá je miestami až úžasná a tak ma mrzí, že jej nebolo ešte viac. Už úvod naznačí, že v tomto prípade sa jedná o niečo výnimočné, vojnový film, v ktorom ani zďaleka nejde v prvom rade o bojové scény a rôzne drsnosti, je tu výrazný pocit zbytočnosti vojny, viacero menších príbehov dôležitých postáv, ktoré túžia po domove, svojej milovanej a podobne a tak tá vojna tu ide aj čiastočne do úzadia, ale stále má výrazné zastúpenie a film funguje aj vo vojnovom žánri. Takže sa je stále na čo pozerať, funguje tu všetko a dostal ma hlavne záver, ktorý je skvelý. Akcie je tu dosť a je aj celkom vydarená. Ako som spomínal, tu nie je až tak dôležitá, ako vo väčšine podobných filmoch, skôr je taká pasívnejšia, zameriava sa hlavne na vojakov bojujúcich proti nepriateľom, ktorých ani nevidia alebo len zďiaľky, čo sa zmení prakticky len v jednej scéne, ale aj toto rozhodne zaujme, chválim aj pár výraznejších scén, ako celá situácia s bunkrom alebo beh cez dedinu plnú nepriateľov. Herecké obsadenie je skvelé, len ťažko by sa hľadal film s väčším množstvom známych hercov, ako práve tento, aj keď mnoho z nich sa tu ukáže len na okamih. Zaujalo ma aj, že tento film prakticky ani nemá hlavného hrdinu, skôr každá časť patrí niekomu inému a tak najviac ma zaujal James Caviezel, pre ktorého je to životná úloha a tak ma mrzelo, že nemá viac priestoru, výrazný je len v úvode a v závere, výborný je aj Sean Penn, Ben Chaplin, Nick Nolte a viacero menších postáv. Réžia a technická stránka sú vynikajúce, Terrence Malick je jeden z najlepších režisérov vôbec a to jasne dokázal aj tu, vynikajúca práca. A musím pochváliť aj skvelú hudbu. Tenká červená čiara je asi najlepší americký vojnový film vôbec, mám ju o dosť radšej, ako napríklad Ryana z toho istého roku a plné hodnotenie jej ušlo len tesne. Keby sa ešte trochu pridalo tej poetiky a viac priestoru dostal Caviezel, ktorý tu je skvelý v každej svojej scéne, tak o plnom hodnotení nepochybujem, ale aj takto som veľmi spokojný a rád si tento film občas pozriem. 87% ()
Galéria (86)
Fotka © 1998 20th Century Fox
Zaujímavosti (40)
- Terrence Malick měl během stříhání filmu vypnutý zvuk a místo toho poslouchal CD od americké rockové kapely Green Day. (Borrtex)
- V záběru na palbu amerických houfnic je možné si všimnout, že při výstřelu se zákluz hlavně ani nehne, přestože z hlavně vyšel kouř, což je charakteristické pro střelbu slepými náboji. (bejkovec)
- Terrence Malick se rozhodl změnit jméno postavy Eliase Kotease (kapitán James Staros) v tak pozdní fázi výroby, že jí na uniformě zůstalo původní jméno Stein. (HellFire)
Súvisiace novinky
Disney zahazuje značku Fox
Už je tomu téměř rok, co studio Disney dokončilo akvizici studia 20th Century Fox a všech jeho odnož. Od té doby se mnohé změnilo, několik filmů bylo zrušeno, pár titulů čeká reboot a menší nezávislá… (viac)
Malick workoholikem
Legendární filmař Terrence Malick nikdy netočil závratným tempem. Mezi Nebeskými dny a Tenkou červenou linií třeba nechal díru 20 let, od roku 2011 se ale podivuhodně rozjel. Po šestileté pauze… (viac)
Reklama