Zapadákov

Ani jsem se nenadál a byl konec - a mně připadaly "Badlands" strašně krátké (což se mi u posledních Malickových snímků už nestává). Dokonalá syntéza obrazu a zvuku (od voice overu po hudbu), na kterou bych se vydržel dívat další hodinu, mne uchvátila stejně jako samotný příběh jeho dvou prapodivných aktérů. Skvěle natočený i zahraný snímek starý stejně jako já, ale na rozdíl ode mne nestránoucí. Jediná věc mne mrzí - že si tak málo zahrál Warren Oates, který mi, spolu s námětem filmu, připomněl tvorbu jiného velkého vypravěče příběhů psanců z amerického Západu. (02.09.2007)

Film má svoje kouzlo a skvělé herce. Ale nemůžu si pomoc, obě hlavní postavy bych okamžitě poslal k psychiatrovi, Kit je vyloženě debil. Normálně mi podobná stylizace postav (tady možná ani o stylizaci nešlo, když jde o film podle skutečné události) nevadí, ale tady mi to vyloženě kazilo fajn zážitek. (09.07.2007)

Mallickův celovečerní debut mi přijde jako úporný pokus vypořádat se se vším, co předcházelo jeho odhodlání tvořit po svém, a pojmenovat ten skutečný nultý bod, před kulturou, která režiséra učila mluvit a představila mu pohodlím, stravou a vzděláním chýru Amerického snu. Nejde jen o spálení dívčina rodného domu samozvaným rebelem, snímané se zvláštní pečlivostí, hierarchizovaně zaměřující stopy opouštěné civilizace, ale i o upálení žánru, kriminálního dramatu. Bezstarostná jízda Bonnie a Clyde se zde zřejmou nemotivovaností činů zvrací v mdlobu zášti a necitlivosti, korunovanou ironickými záběry divočiny. Málokdo se jí vymyká tak jako přezrálé plody severoamerického masového vraždění, které film sleduje. Chladná horečka, sliz, který brání looserovi i dívce, oběma odsouzeným vlastní nevidomostí k domnělému schraňování, na něž ponejprv střílel(i), porozumět smyslu života, a tak ho nahrazují dobrovolnou smrtí, vůči níž se ale brání, jak jen to jde. Hrdinčiny reflexe vzbuzují dojem retrospektivního vyprávění: jako by bilancovaly šílenou cestu do nejhlubšího dolíku horečky… zároveň však vpouštějí trávený divácký zrak dětinskými frázemi, šedou řečí nudy, která je pravým pozadím všeho pozorovaného, do nejtemnějšího chaosu těch nejstřízlivějších návyků. Mnohdy strhující přírodní záběry, úchvatné postřehy krajiny a zvířeny, tak neúprosně nepřiléhají k tomuto banálnímu, unuděnému „zločineckému“ dění, že se až zdá, že režisér je sám zhnusen tím, co točí, že musí výslovně manifestovat svou jinakost a experimentálnost svého filmu, aby se od něj vzdálil. Stejně tak působí „filosofie“ rodící se z vrahových úst: Mallickův Kit není zdaleka Büchnerovým Vojckem, který filosofii potí vzdor zpanštělým čichovým buňkám svých směšných pánů; je to šustící papír, který se místy slepil a stvořil větu, která i mluvčího samého překvapí a která manifestuje režisérův přesah. Tam, kde lidský život nevyváží plynutí mraků a prosté slovo produchovněnou filozofující tezi, musí být každému jasné, že jde v podstatě – a především – o něco jiného: o ten požár, v nějž diváky nehodné rozumění vylákal ten, který nedokáže hasit. Souběžné natahování Carla Orffa na skřipec popových amerických zornic připomíná televizní reklamu a hlouběji tříští celek. Donekonečna se připomínající otázka po záměrnosti, vědomosti snímaného nakonec přehluší i křik helikoptéry a zneváží sám závěr. (13.01.2018)

Absolutní svoboda takových normálních zabijáků - Kita, který mohl být čím chtěl, ale přál si být zločincem a rozmarné Holly, zbavující se odpovědnosti pasivním přihlížením... Vzrušující záběry, zneklidňující hudba, zajímaví herci... prostě slušný Malick i čtyřicet let later tomu... (17.12.2013)

Chtěl být zločinec, ale asi ne tak velkej. Spálit mosty, pouští a planinou, nekonečné míle otevřeným prostorem si to následně spolu razili kupředu. Jak to dopadne, jim muselo být jasné. Autorský film milovaného i nenáviděného Terrence Malicka je znovu zážitkem. Sic mám v jeho filmografii podstatně větší favority, tenhle přímočarý výlet za „velkým světem“ v cynickém balení musí bavit. 75% (30.05.2014)