Jelenica

Zatím nejslabší Dupieux. Nebylo to dostatečně absurdní. Není tu trhlej celej svět, jak třeba ve Steaku nebo Rubber, ale hlavní postavě jenom mírně hrábne z rozchodu, zatímco všichni a všechno okolo jsou úpně normální, což mně i s jelením style malade na 77 minutovej film přijde trochu málo. (18.09.2021)

„Juste cool?!“ Krátká, jednoduchá, ale taky třeskutě vtipná a hravě ujetá komedie, v níž odvázaný chameleon Jean Dujardin hraje psychicky nemocného chlápka jménem Georges, jenž je doslova posedlý svou novou bundou z jelenice. A díky ní má zabijácký styl. Nechci prozrazovat nic o ději, je totiž vyloženě zábavné sledovat, jak neustále bizarnějším a bizarnějším směrem se film s ubíhajícími minutami ubírá. Pokud přijmete fakt, že se Jelenice zřejmě odehrává ve světě, kde drastické činy nemají tak úplně nějaké důsledky, budete se skvěle bavit. Klidně to mohlo být ještě o jeden akt delší. [Sitges 2019] (16.10.2019)

Je to jenom můj laický, divácký názor, s nímž vůbec nemusíte souhlasit, ale podle mě se jednoduše takhle točit komedie vůbec nedají. Uspávající pomalé tempo, řada dlouhých scén beze slov i bez hudby, styl kamery vypadlý jako z nějakého depresivního artu a po celý čas před kamerou jeden herec, který absolutně nedokáže ničím pobavit, rozesmát, být vtipný... no vlastně ani nijak s výjimkou kostýmu zaujmout. Prostě s výjimkou originální absurdní zápletky mi všechny základní atributy této údajné komedie přijdou přesně pravým opakem toho, co bych v dobré čistokrevní komedii (nejen z Francie) očekával. Stejně tak podle mě vůbec nelze černý humor vložit do filmu tak, že film bude obsahovat natvrdle pojaté syrové vraždy s dýkou. Osobně proti černému humoru nic nemám, pokud ho tvůrci servírují v kultivovaných a patřičně decentních dávkách, ale co je moc, to je vážně i na Willyho Kufalta příliš. :o) Nevím, zda je větší suchar režisér vyžívající se v podivné artové formě nebo tradičně nezáživný Dujardin, nebo zda chyba vězí naopak ve mně, ale nezasmál jsem se u Jelenice ani jednou. Během celých neskutečně dlouhých a prázdných 77 minut plných samoúčelné a neatraktivně ztvárněné absurdity mě pořádně zaujmul akorát ústřední kostým. Ten byl vážně hezký a líbilo se mi, jak si ho hlavní hrdina postupně doplňoval dalšími oddíly. To je ale asi tak vše. [20%] (13.02.2022)

Chlapík po rozchode so ženou, radosť urobí si vecou blaženou. Kúpi od starca z jelenice bundu a divácky svet vie: získal zas uletenú Dupieuxovu bžundu.  Strebodom záujmu muža krásne obstarožná bunda zdá sa. Žorž - tak chlapík zove sa - s jelenicou po večeroch zhovára sa. I poradí mu jelenica zvučným hlasom: ja jediná na svete som. Žorž slová vyslovené bundou do bodky splní, až kým vykopaná jama sa nenávidenými vecami nenaplní.  Všetko dokončí sa v rytme bodky osudu či náhody? Nevedno, stačí len, ak pozriete si tieto k žitiu návody: a) dá sa žiť aj peňazí a predsa zamestnanca získať a navyše nad kúskami nového koníčka veselo výskať; b)  ak sa žene poskytne ozaj sloboda, múdrou mysľou vládne: a to neny náhoda; c) robiť komparz filmový hocikoho vnútri osloví, no nemusí ísť vždy o záležitosť šťastnú - najmä ak pri nakrúcaní prídete o hlavu vlastnú. Celkove: Hoc skvelý kúsok sa v jelenici skrýva, s odstupom času - ako to už tak u búrlivákov často býva - oproti minulým kúskom režiséra, jeho štýl trošilinku zjemnel, ale lúby sa aj táto jeho sféra, no s tú opatrnoscú do budúcna jemne! (18.12.2021)

Mám pocit, že ač mě Dupieux strašně baví, tak jeho filmy asi nikdy snadno nerozlousknu. Přemýšlím ale, jestli v tomhle snímku občas neprobleskuje nějaký pokus o autobiografii a reflexi jeho tvůrčí metody. Myslím především scénu, v které se mladá ambiciózní střihačka (Haenel) zeptá George (Dujardin), jestli ta bunda z jelenice je hlavní protagonista jeho filmu a jestli symbolizuje krunýř do kterého se schováváme, abychom se chránili před vnějším světem. Na tenhle pokus o racionalizaci jeho blouznivého vztahu s bundou George polichoceně odpoví: "Myslíš, že by to mělo být o tomhle? Možná, že je to o tomhle." A ona překvapeně dodá: "Ale to ty jseš ten, kdo to ví." A George jen kouká a střih. Možná je to takový po pomrkávání směrem k divákovi, takovej náznak, jak by asi vypadal rozhovor s Dupieuxem. Možná. (10.05.2020)