Mazacia hlava

Toto je trošku silná káva aj na mňa. Tento film vám naozaj vymaže hlavu. Kto zvládne prvých päť minút, vie čo ho čaká v nasledujúcich minútach. Dlhé, čiernobiele zábery s depko hudbou, minimum dialógov, dlhé pohľady do divných očí a postavy o ktorých sa ťažko dá povedať, že sú normálne. K tomu všetkému "malý votrelec", ktorý tú depresívnu atmosféru ešte znásobuje. Niektorým filmom D. Lyncha nerozumiem a možno ani on sám. Ťažko povedať, čo tým chcel básnik vyjadriť, ale isté je, že to nepotrebujem vidieť znova. D. Lynch je nepochybne veľmi zručný režisér a pokiaľ nemá za cieľ šokovať, dokáže vytvoriť nádherný film ako Sloní muž, či Príbeh Alvina Straighta. Toto je čistá depka s jasným zámerom šokovať a znechutiť, čo sa mu celkom podarilo. 40%. (10.07.2011)

Mazací hlava je film o samotářském muži s květákem na hlavě a bordelem uvnitř. Znáte to pořekadlo? Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Tak si náš majitel květáku najde totálně vymazanou přítelkyni s ještě vymazanějšími rodiči. A když se takhle sešli všichni společně u společného stolu, tak to byla docela legrace. Poté se květákovi a jeho mentálně retardované přítelkyni poštěstilo míti děťátko, které bylo pastvou pro oči. Respektive se jim to poštěstilo ještě před večeří, ale dozvěděl se to až později od matky přítelkyně, která ho chtěla osouložit. Kdyby bylo možné mezidruhové páření, tak bych dal ruku do ohně, že květákovi přítelkyně zahnula současně s kuřetem, kačerem a rybou, neboť dítě vypadá, povím-li to slušně, nestandardně. Film pochází z rané režisérovi tvorby, kdy ještě definitivně nezešílel a jeho filmy dávaly alespoň nějaký smysl. Hlavní dějová linie tohoto filmu je rovněž jednoduchá a je popsána v obsahu. To co v obsahu není jsou květákovy vize, vidiny a halucinace(nevím, jak to přesně nazvat) které smysl nedávají vůbec žádný, jsou debilně natočeny a měl by za ně někdo Lynche zlynčovat, nebo mu alespoň na chvíli udělat z análního vývodu anální přívod a všechny mu je tam narvat. Vážně nevím, co vám všem aktivovalo ty vaše deprese a noční můry. Atmosféra byla, řekněme, zajímavá. Černobílost a slušná prácička se světlem ji ještě zdokonalovaly, ale stejně nemohu říct, že by mě film jakkoli rozhodil, či mi pozměnil náladu, či mi na nějakou chvíli uvízl v paměti. Jako žít bych v podobné atmosféře s podobnými lidmi rozhodně nechtěl, ale to je vážně můj jediný zážitek, který si z filmu odnáším. Jsem si jistý, že po dopsání komentáře už si na něj ani nevzpomenu, ale ruku do ohně bych za to nedal. Třeba se mi o něm bude zdát. Je čas pro finální součet. Úplná sračka to není, to nemohu říct. Ale zřejmě postrádám nějaký ten gen navíc, abych se dokázal infiltrovat do Lynchových feťáckých vizí. Já se schválně někdy nečichám toluenu a dám si chlast na trávu a kouknu na tento snímeček. Trošku se bojím, že se po něm zasamovraždím, neboť tu každý schízuje, jak je strašně depresivní, ale jsem ochotný v zájmu vyššího blaha toto riziko podstoupit. Mám z Lynche pouze takový pocit a každým dalším filmem mě v tomto pocitu ujišťuje, že nemá světu co říct, a proto zabaluje své filmy do kupy hoven a nutí tak diváka, aby si řekl sám, co by rád slyšel. Dovolím si to nepovažovat za umění, ale za prvotřídní vychcanost. A odpusťte mi, pokud se opakuji. 1* (29.06.2013)

Zde se na sebe Lynch poprvé strhnul pozornost užší skupiny filmových maniaků.V jejich okruhu se film stal kultovní záležitostí. V duchu jeho předchozích děl se jedná o naprostý úlet jehož nejen psychoanalytickými interpretacemi by se dali popsat stohy papírů. V té době už bylo jasné, že se zrodil velký režisér a umělec s rukopisem - auter. Film obsahuje několik nezapomenutelných geniálních scén. Například společná večeře, scén se stříháním obvazů „miminka“ či tanec dívky s nádory na tvářích…Tyto scény mají naprosto drtivý efekt na psychiku diváka. Jsou šokující, ale ne banálním způsobem. Vyplývá z nich, že máme co do činění s velkým umělcem. (16.11.2004)

Nemůžu na této stupnici hodnotit něco co ani hodnotit nejde. Nejsem si totiž jistý zda-li jsem koukal na film nebo co to vlastně bylo. Vím jen určitě že tento zážitek nikdy z hlavy nedostanu. Eraserhead je něco tak hnusného, že vám to i přes tu bolest, kterou prožíváte z každého filmového políčka, přes neustálý nářek (ať už strojů nebo dítěte) nedovolí odvrátit oči. Never more nebo snad ještě jednou? (24.09.2014)

Lynchův absolventský film se mi dlouho vyhýbal, po třech dekádách čekání mi ale neunikl - a překvapivě ho považuju za mnohem přístupnější, než jsem z ohlasů na něj čekal. Divácký oříšek pro mě představuje Lynchova pozdní tvorba, takový 200minutový Inland Empire nebo The Return dokážou toho, kdo není napojený na Lynchovo vnímání, přivést svou nekonečností na práh zoufalství. Mazací hlava je surrealistická hříčka s rozumnou stopáží, originální, v mnohém provokativní a znejisťující, pro mě ale celkem čitelná. Uznávám - můj výklad snímku může být na hony vzdálený Lynchovu autorskému záměru. To ale v případě surrealistického díla není na překážku; sny si můžeme vykládat různě. Ostatně pokud vím, režisér nikdy žádná vodítka k tomu, jak jeho film chápat, neposkytl. Že se nepřiznal k původu postiženého miminka, které je zjevně z organické hmoty, bych z vícero důvodů chápal. Každopádně oněch 10 000 dolarů, které mu Americký filmový institut poskytl, považuju za dobře investované peníze. Mám rád filmy, které stojí na atmosféře, a tady Lynch zabodoval fantastickým způsobem: tísnivý industriální svět plný bizarností a podivně vykolejených postav odpovídá noční můře, která vás pronásleduje těsně před probuzením. Režisér si tady vyrovnal účty s Philadelphií - městem, které formovalo jeho dospívání a kde se cítil frustrovaný a nepochopený. Tohle město zažívalo v oněch časech úpadek, průmysl mizel a město sužovala nezaměstnanost a chudoba. Špína a všeobecné chátrání vybydlených čtvrtí je z mnoha scén jasně cítit. Celkový dojem: 85 %. (02.02.2021)