Mazacia hlava

Film by se dal použít v psychiatrických léčebnách a odvykacích zařízení ke kontrole správné medikace. Z té hudby budu mít duševní potíže ještě dlouho a z těch prapodivných tvorů noční můry a potíže žaludeční. Zajímalo by mě, jestli Lynch během dlouhého natáčení sám nezapomněl co tím vlastně myslel. No, každý v tom patrně uvidí to, co jeho samotného nejvíc tíží a co se mu aktuálně honí hlavou. Hm, takže teď si to svoje vysvětlení budu muset nechat pro sebe, stejně jako autor. (10.06.2011)

Čistý nezředěný Lynch. Film, který není určen pro slabé povahy nebo pro osoby pod vlivem omamných látek, protože pak může mít nespecifikované vedlejší (možná hlavní) účinky. Přiznávám se, že jaksi nechápu, ale to asi nikdo. Kdo říká, že jo, kecá. I když se to tu několik komentátorů snaží rozebírat, je to zbytečné. Tenhle film musíte vidět a až potom si udělat vlastní názor a uvědomit si vlastní pohled na věc. Prvních 30 minut naprosto dokonalých, dalších 30 trochu nudnějších, ale poslední třetinka vše vynahradí a posílá tento snímek zpět do výšin a nedohledna lidského chápání. Lynch má zvláštní dar, že do svých psycháren dokáže obsadit naprosto bezkonkurenční herce, no kdoví kde se asi potkali, radši na to nemyslet. Na Eraserhead jsem se chystal velmi dlouho, protože kdysi jsem viděl 20 minut a od té doby jsem sbíral odvahu. Nakonec byl film úplně jiný, než jsem čekal, ale spíše k lepšímu. Proto se musím omluvit, ale Lynch má ode mě dalších 5 hvězd, sice tentokrát ne uplně čistých, dlouho jsem váhal, ale jinak to prostě nejde (opravdu tak nehodnotím "jen protože je to Lynch"). Film byl pro mě jakousi dušení sondou, která mi zase ukázala nový pohled na svět :). (16.08.2008)

Eraserhead je hlubokou sondou do nejtemnějších propastí lidské mysli, kde realistický pohled nevidí přes veškerou černotu nic. inspirace v nejděsivějších nočních můrách předvídá jedinečnou atmosféru, která je rozvíjena brilantním zpracováním technické stránky filmu. výprava uvádí diváka do prostředí klaustrofobického, industriálního, technokratického a znepokojivého pro svou všednost a zdánlivou obyčejnost. i přesto, něco v něm je "špatně". kamera zůstává povětšinou statická a umírněný střih zapříčiňuje neobvykle dlouhé, vtíravé záběry. náměsíčné projevy herců a všudypřítomná čerň šerosvitu přidávají na dojmu mlžné clony mezi divákem a obrazem. jak i v pozdějších filmech David Lynch dokáže, je mistrem v práci se světlem a stínem, což v černobílém filmu vyniká dvojnásob. otevírají se nové možnosti v komponování záběrů. takřka taktilní rozměr získávají povrchy podivných textur, vynikající v nejnezvyklejším, chvílemi pohasínajícím nasvětlení. probouzejí v mysli vzpomínky na doteky podobných povrchů, a tak může mít divák pocity, jako kdyby při sledování filmu opravdu zanořoval prsty do bahnitých hmot, nebo snad číchsi hnisavých ran? ještě více se může pod kůži vrývat zvuk - jeden z nejvýraznějších výrazových prostředků Mazací hlavy. Máloco tolik přispívá hutné atmosféře - všudypřítomné ruchy, skřeky, to táhlé hučení, které podkresluje celý film ale podvědomě pustoší stabilitu divákovy mysli. a co ty pazvuky, které jen málokdy patří viditelnému zdroji a ještě méně často se daří jejich příčiny domýšlet? raději si nepředstavovat, co všechno se může ukrývat v temných zákoutích mizanscény, kam světla nedosáhnou, nebo v prostoru vynechaném mezi střihy. ale ten možná není nic víc než bezrozměrnou tmou, chaosem a peklem, které časem pohltí všechno a každého a v posledku do této tmy odvanou ostatky každého z nás jako pouhé žmolky titulních gumovátek. celý film pak jistě není méně než audiovizuálním zpředmětněním onoho děsu z nicoty, do které se všichni nezadržitelně noříme jako do černého bahna. od toho ani ulpívání na lepkavých potomcích nepomáhá. dostavuje se pocit stejně svíravý, jako při bezprostředním ohrožení života, pouze temný a neviděný. zůstává pod povrchem, tlumený, ale neustálý. a jedině nevědomí se odváží zhmotnit všechny ty hrůzy, "bezpečně" ukryté za radiátorem vědomí. Lynch rozpoznal ve filmovém médiu schopnosti oprostit se od zákonitostí tak zvaného reálného prostoru a času a nalezl tak úzkou souvislost s nekonečným počtem dimenzí, kterými disponuje snění. jediným limitem jsou pak samy obsahy mysli ukládané a zpracovávané při vnímání. mimo jiné typicky lidský poznatek: vědomí vlastní konečnosti. (31.01.2006)

Nerozumim, nechápu, ani to snad nechci chápat. Prostě jen další Lynchova hovadina, kde mě zaujal jen účes týpka v hlavní roli, protože mi tak trochu připomíná Krychliče z Pradubickýho nádraží. Když tady v zajímavostech čtu, že je to nejoblíbenější film Kubricka, tak si akorát řikám, jestli tyhle dva slavný režiséři spolu nehulili nějaký svinstvo, protože oba točili většinou děsný sračky. A tenhle film je kopa sraček. (29.05.2008)

Mazací hlava je...jak to říct... je to lynchovina na el-tou... Na ploše devadesáti minut dokázal režisér tak neskutečným způsobem zamíchat filmovými konvencemi a divákovou hlavou, že hodně lidí tento snímek (a následně Lynche jako takového) nevydýchá hodně hodně dlouho. Potemnělý sál, na plátně jakýsi Henry Spencer toužící po buclaté zpěvačce, jež neodolatelně zpívá In Heaven Everything Is Fine, bizarní milostný vztah... Symboly, které mají anebo taky nemusejí mít smysl, jenž divákovi je důsledně skryt a k jehož odhalení autor nenechává ani minimum klíčů... Tohle všechno tvoří páteř a nosnou konstrukci surreálného světa dekadentní industriální společnosti, kde hlavní lidskou vlastností je frustrace a kolem vládne jakési postmoderní temno. Není nutné pochopit tento film (nebo se o to nějak přehnaně snažit) . Stačí na sebe nechat působit atmosféru tohoto podivného světa, který je nereálný, ale cosi živého v něm přesto je. Navíc ta fantastitcká zvuková kulisa... Viděl jsem Mazací hlavu dvakrát a pořád mě ten snímek svým způsobem fascinuje, byť to není úplná špička. 3 a 1/2 * (16.12.2006)