Modrý zamat

V prvom rade Blue Velvet má úžasnú analógovú atmosféru technicolorových farieb, 50s fetišu, starých flákov, zamatu či pastelových textílií. No ako obvykle úplne ma to nepodmanilo. Na to je tam priveľa atmosféru narušujúcich momentov a v prvom rade príbeh je strašne jalový. To už radšej nepochopiteľný mindfuck Lost Highway alebo prekombinovaný guľáš Mullholand Drive. Tuším, čo ľudia na Lynchovi vidia, bohužiaľ ja to nevidím. (14.04.2017)

Lynch mixuje maloměstskou nevinnost se záhadnou noční můrou, na druhý pokus už je mi Blue Velvet přístupnější a přeci jen mu propadám. Hopper památný v roli cholerickýho gaunera, osobitá směs humoru, hororu, zvrhlý soft erotiky, otravných 80s klišé a v mnohém jasný předobraz Twin Peaks. [Noir Film Fest 2020] (21.08.2020)

Tajemný pohled Davida Lynche na dokonalost, čistotu a krásu amerického města a jeho obyvatel. Pomalu se odhalující "podsvětí" do kterého proniká Kyle "Mu-addib" MacLachlan, díky malému zločinu. Již od úvodní scény je patrné, že nám David Lynch ukáže co se vše může skrývat pod krásou(krásný zelený opravovaný trávník) a zlo v něm (hnusní odporní brouci). V tomto filmu se rychle ztrácí idee. Postava Franka je zastrašující, děsivá, arogantní, ale také vyvolává jisté touhy. Ať Kyle MacLachlan nebo Isabella Rossellini oba jsou naprosto skvělí a dokazují, že Lynch si umí vybrat herce, kteří nehrají, ale stávají se postavami ve filmu. Bezchybná hladká a děsivá kamera. Dokonalá atmosféra. Neuvěřitelné očekávání každé události se spojuje s bušením srdce. Ani hudba nemá chybu. Mistr Lynch si opět vybral svůj den a natočil geniální mysteriózní snímek. (28.12.2004)

Blue Velvet má u mě trochu nevýhodu v tom, že jsem ho v posloupnosti viděl jako jednu z posledních modernějších Lynchovek a působil na mě, dá-li se to tak vůbec říci, trochu doslovným a zbytečně opakovaným natahovyným dojmem - vzhledem k tomu, že ve svých dalších filmech (Zběsilost v Srdci, Twin Peaks, Lost Highway) dokázal podle mě Lynch sdělit a navodit to samé daleko výstižněji, jasněji a sugestivněji. (01.07.2007)

Blue Velvet je asi tak na půli cesty mezi normálním filmem a normální Lynchovinou. Když se v něm člověk snaží najít nějaký hlubší význam, nepodaří se mu to, neboť ta jediná velká zdejší teze není vůbec ukrytá, ale naopak viditelně vystavená a je až překvapivě banální. Této banalitě však neodpovídá film samotný, který se snaží tvářit sympaticky zvrhle a podivně. Ale narozdíl třeba od Lost Highway vůbec podivný není. Velký podíl na 4 hvězdičkách má samozřejmě Dennis Hopper v roli maniakálního pošuka, jenž dává snímku nezanedbatelnou část jeho zajímavosti. (06.03.2009)