King Skate

Zřejmě jsem letos neviděl film s takovou živelnou energií (blízko k němu ovšem má, také tematicky, Léto). Osmdesátiminutová testosteronová jízda bez zpomalování (malá proměnlivost tempa ovšem při střízlivé stopáži nikdy nezačne být únavná). Na konci uvěříte, že absolutním vyjádřením svobody v nesvobodných časech byla jízda na skejtu. Režijně, resp. dramaturgicky jde (stejně jako hudebně) o dost punkovou záležitost, která sice sem tam zaměří pozornost na určité téma, ale žádnou pevnější strukturu, díky níž byste dostali ucelený přehled o skejtování za socialismu, nemá. Hlavní je zakusit pocit volnosti. Díky charismatickým skejťákům a mixu bravurně sestříhaných archivních záběrů (skvělé jsou kontrasty necenzurovaných amatérských záběrů a koženého oficiálního pohledu na věc) a téměř neutichající hudby, to je velmi snadné i pro člověka, který nemá rád pivo, na skejtu stál poprvé a naposledy cca v pěti letech a příčí se mu, když je ženám přidělována role pohledných pasivních zpestření mužských aktivit. Za to, že jsem díky filmu objevil písničku Superden, tvůrcům děkuji a zároveň je nenávidím, protože to už z hlavy nedostanu. 80% (07.09.2018)

Skateboarding šel vždycky mimo mě,ale tenhle dokument mě chytil hned na začátku a pustil až na konci.Úplně z něj srší příjemná nálada a energie a i když většina “socialistických” skejťáků jsou už dnes pánové v letech,pořád jim to člověk věří.Hodně povedený kousek a palec nahoru navíc za soundtrack…80% (21.02.2022)

Tohle mi strašně připomnělo mojí oblíbenou knihu Kmeny 0 o subkulturách za socialismu. Každá z nich si jak rostlinka v dusném temném pralese komunismu hledala tu svoji skulinku ke světlu, které bylo příslibem svobody a normálního života... Některé ze subkultur to měly těžké, jiné tak nějak záhadně proplouvaly pod bedlivými zraky komunistických funkcionářů prakticky bez povšimnutí či zákazů a represí. Pokud vím i z vlastní zkušenosti, leckdo se mohl se svými zájmy skrýt pod křídly ČSTV, kde například pod zkratkou TOM (turistický oddíl mládeže) fungoval nejeden téměř skautský oddíl apod... proto mne zaujalo, že pod stejnými křídly byli schováni i skejťáci. Díky velkému množství amatérských autentických záběrů na tehdejší klání a pokusy ovládnout to prkénko s kolečky dnes dokument získal nenapodobitelný feeling let osmdesátých což vše skvěle umocňoval vhodně zvolený hudební podkres. Překvapilo mně, že jedním z matadorů a sakra dobrým byl i mladý Petr Forman. Když si uvědomím, že tento sport šel zcela mimo mne už tenkrát (kamarád ale jezdil) i dnes, je s podivem jak moc mne dokument bavil. Znovu si uvědomuji, že jsem si zase u sledování řekl, že ti komunisté vlastně byli v něčem dobří. Nutili (nechtěně pochopitelně) lidi improvizovat. Dělat z ničeho neskutečné věci. Často jen podle kreseb s neuvěřitelným elánem si nadšenci razili cesty omyl - pokus a stavěly lodě, rogala, skateboardy atd... Nikde nic nešlo koupit, člověk musel být šikovný, nebo mít šikovného známého. O to větší pak byla radost z díla. Dnes? Konzum vše zalil a většinu těchto aktivit pohřbil, koupit si dnes můžete vše a klidně 1000x když na to máte. A tak si říkám, že přemíra blahobytu, ta vysněná meta těch co nemají, nemusí být nakonec to pravé. Koneckonců se na tom shodli i pamětníci v dokumentu. Dávám tedy za 5 otoček na U rampě. Líbilo se mi to ! * * * * * (06.06.2019)

Úderný soundtrack, bez něj by to nebylo ono. Například Moimir Papalescu and The Nihilists & Markéta Muchová a její Superden. A pak taky hláška: "No, nemám moc rád, když holky jezděj na skejtu. Fakt to moc nemusim. Radši jsem, když tam stojej kolem a koukaj na nás." Rozhodně skvělý autentický záběry. Můj táta sice na skateboardu asi nikdy nestál, ale na tenhle film bych ho klidně vzala (Papalescu!). (02.11.2018)

Z dokumentů využívajících sport k ilustraci dobové reality při udržení formátu mainstreamového filmu pro každého u mě vedou Nagano Tapes. Tady mi to přišlo jen jako řada objektivně správných rozhodnutí, kdy pokaždé jako by bylo zvoleno to, které se jako první jevilo nejrozumněji. Jediné, co bych tomu vytkl nad rámec téhle jízdy na jistotu, je odevzdání se nezměrné sebelásce respondentů. Jde rozhodně dokument bez náznaku sebereflexe (a tedy konfliktu) - a je to tak moc všudypřítomné, že je mi skoro hloupé to vytýkat, protože jde očividně o záměr. Rozhodně to je dobře odvedená práce v hranicích, které si to samo vymezuje - ale nestrhlo mě to ani na chvíli. Až budou počítačové programy točit filmy, tak jim podle správně vypočítaného algoritmu vyjede něco takovéhleho. (11.01.2019)