Rambo: Posledná krv

Hrozně se mi líbí to creepy poselství filmu "Nemůžete mít kontrolu nad okolním světem, ale můžete okolní svět nalákat do tunelů, co jste si vybudovali pod barákem a... muehehe." Celkově je to asi podobně rozpačitý závěr série jako byl kdysi pátý Rocky. Sly (doufejme naposledy) dotlačený slyovsky rozjímat i zabíjet, tentokrát poprvé od jedničky na domovské půdě a s kovbojským kloboukem. Rambův epilog vsadil po vzoru Neesonových 96 hodin na záchranu (osvojené) dcery z pracek obchodníků s bílým masem (a na následnou pomstu) a jako takový slušně šlape až do absurdního finále. Hrdinovi fandíte, záporáci zaslouží zemřít a on se o to efektně postará, plus upomene na své předchozí bitvy - ať už úvodem v horském lese (kde narozdíl od jedničky s policií nebojuje, ale pomáhá jí), přes ztrátu osoby, kterou vnímal jako šanci na vykoupení (dvojka), po použití vietkongských tunelů s pastmi v závěru. Bavilo mě to o dost víc, než poslední Terminátor. (03.01.2020)

Navzdory tomu, že trailery neslibovaly nějakou zásadně povedenou podívanou, jsem věřil, že ji v kině dostanu. No a nedostal. Pátý Rambo není moc povedený film, ne však kvůli řemeslu, nedostatku akce nebo lacinosti. Spíš kvůli tomu, že to Rambo vlastně moc není. Spíš je to takový Emorambo. Sylvester Stallone se tu hodinu a čtvrt snaží tvářit jako člověk, který bojuje se svými démony a minulostí plnou násilí, ale váží si toho, že se v jeho životě konečně objevilo něco dobrého. A trvá mu zatraceně dlouho, než se promění v toho Ramba, kterého známe a máme rádi (nebo alespoň já). Akci uvidíme reálně až v poslední půlhodině a je extrémně brutální a chvilku jsem měl pocit, že spíš než na Ramba koukám na crossover Saw a Pátku 13. Ale nevadilo mi to. Vadila mi ta hodina a čtvrt před tím, ve které tvůrci naprosto nesmyslně věnují prostor novým postavám a snaží se zkoumat nitro filmového válečníka. Bez ohledu na to, že v tom nitru toho vlastně moc není a to, co tam bylo, jsme objevili už ve čtyřce. Kdyby se to nejmenovalo Rambo, asi bych byl k tomuhle ukňučenému béčku a čekání na finále shovívavější. Ovšem jako závěr klasické akční série je to přinejlepším zbytečné. A chvílemi i docela smutné. (19.09.2019)

„CHCI, ABY ZAKUSILI NÁŠ ŽAL…“ /// John je doma a má rodin. Není tak úplně jeho, ale klidně by kvůli nim zemřel… Lehce se vypořádává se svým veteránským syndromem … a mám strach, aby to nesklouzlo někam k poslednímu Rockymu. Půl hoďky trvá, než se lehce nasere, ale jsme ušetřeni blbejch keců. Přestane brát prášky, vytáhne kudlu, začne mluvit strašlivě drsně k těm správným lidem. Příběh je 80´tkovej. Trpí se tady víc než obvykle a John získává další jizvy. Na těle i na duši. Mrzí mě, že válka, kterou rozpoutá, není zase tak zajímavá, jak bych čekal. Sice jsou tady zábavný momenty, ale čekal bych, že John Rambo už je dál. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se do Mexika. 2.) Často si s Mexikánci notujeme tu jejich „Jedna, dvě, Rambo si jde pro tebe…“. 3.) Thx za titule “blacklanner“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (18.01.2020)

Jsem rozhodně rád, že to nedopadlo jako Smrtonosná past: Opět v akci. Ale to je upřímně to nejlepší, co mě na adresu nového Ramba napadá. Očekával jsem ledacos, ale rozhodně ne generický gorefest (finální třetina v až strašidelně vynalézavém Saw stylu), rozběhnutý miliontou variací na 96 hodin (první dvě třetiny). Rambo bez dlouhých vlasů, džungle a vojenského mundůru navíc ztrácí většinu ze svého charakterového podhoubí a najednou je tam "jen Stallone". Není to ale tak, že by byl Rambo: Poslední krev přímo špatný film. Jako zástupce svého žánru ("někoho unesou a to neměli dělat") funguje celkem obstojně. Ale na Ramba - dvakrát tolik na finále - je to zkrátka málo. Namísto pamětihodného loučení jsme dostali úplně obyčejné béčko, které je v podstatě Plánem útěku 3 v bledě modrém, jen má vyšší produkční kvality. Johnem prolitá poslední krev si zasloužila víc. Takhle se divák po otupující (leč zcela bez debat koukatelné) vybíjené nakonec dojme až u závěrečných titulků, které vzpomínají na celou sérii. A to je, slovy klasika, příliš pozdě a příliš málo. (19.09.2019)

Divácky nenáročné snímky, které cílí zejména na milovníky sladkého popkornu, logicky nemohou hororového experta jakkoliv oslovit, avšak každý máme nějaké to své guilty pleasure. Loučení s ikonickým zabijákem bohužel vyústilo v pouhé guilty, jelikož ostříhaný John Rambo zde připomíná kultovního hrdinu asi jen svým jménem. Vzhled patří k důležitému rysu postavy a každá výraznější změna může mít fatální dopady na vyznění celého filmu. Byla by například Samara Morgan děsivá i bez svých dlouhých vlasů spuštěných do tváře? Pochopitelně nikoliv. Koneckonců již biblický Samson nám ukazuje, že vlasy jsou ukazatelem životní síly, a tak není divu, že charismatického Johna Ramba nahradil jakýsi nevitální dědula, který na nás po celých sto minut tupě zírá prostřednictvím neměnného výrazu á la Kristen Stewart. Tvůrci si evidentně nebyli jisti, zda za těchto okolností vůbec dokážeme hlavní postavu správně identifikovat, a tak nám v průběhu snímku pro jistotu ukážou i její občanský průkaz. Rambo: Last Blood nabízí klišoidní zápletku, dle očekávání předvídatelnou snad již už od úvodních titulků, kdy zároveň upevňuje stereotypní představy o Mexičanech, kteří jsou zde téměř do jednoho vyobrazeni jako bohapustí násilníci. Většinu času jsem se nudil a nic na tom nezměnilo ani bezzubé finále, které bylo točeno vyloženě na efekt. Nemám tedy jinou možnost, než snímek ohodnotit odpadem. (19.09.2019)