47 metrov

Po strašně dlouhé době béčko, které si na nic nehraje a funguje přesně v těch mantinelech, ve kterých fungovat má. Nesází se tu na levnou a lacinou rádobyzábavnou notu, na druhé straně se tvůrci ani nesnaží dokazovat, že ve svých rukou mají animal horor století. Stačí jim málo. Jen naslouchat tomu, co fanoušci chtějí. Vzhledem k počtu postav a prostředí, ve kterém se snímek odehrává se tu nenabízí příliš možností ke kreativitě. Přesto však autoři na nic nečekají, nenatahují úvod, aby se vlastnímu dramatu nemuseli věnovat příliš dlouho. Prostě se toho nebojí. Naplno se tu pracuje s klaustrofobní atmosférou v neznámém prostředí a neúprosně utíkajícím časem. Díky tomu má snímek dusivou atmosféru i v pasážích, kdy se zdánlivě nic neděje. A zde je třeba uznat, že těch moc není. I na tak malém manévrovacím prostoru se autorům podařilo rozjet spoustu dramatických scén, kvůli nimž skvěle odsýpá a nikde výrazněji nedrhne. (27.11.2016)

Myslel som si, že žraločí atak je v rámci natural hororu už vytuchnutá téma, ktorá ma nemá čím prekvapiť, no mýlil som sa... Pri sledovaní britského 47 Meters Down som opäť zažil pocity mrazenia, napätia a úzkosti podobné tým, aké som mal svojho času počas kino projekcie dnes už legendárnych Spielbergových Čeľustí. Keď si prezerám režijnú filmografiu Johannesa Robertsa, musím uznať, že tento ortodoxne hororový filmár mi hrá do noty ako málokto a na jeho tvorbu v najbližšej budúcnosti určite zameriam pozornosť. (18.10.2017)

Neoslnivý podvodní výlet bez přítomnosti Unterwassermanů. Dvě pipiny, které do klece může dát jen Alexandre Aja, dohlížející na fim z pozice producenta, se kdesi v Mexiku potopí do hloubky 47 metrů, aby si zblízka prohlédly bílé žraloky. Cosi se posere, pipiny zůstanou v kleci trčet, kolem proplave sem tam žralok, co skoro vůbec nic nepodnikne, kyslík bude povážlivě docházet, dívky zoufající, jestli ještě někdy uvidí (mořské) ptáky. A divák jako co? Ten z toho podvodního výletu nic nemá. Předně měl film smůlu v tom, že přibližně ve stejnou dobu se do kin dostal spřízněný snímek "Mělčiny", dalším nemilým faktorem je zjištění, že celý film je natolik tmavě nasnímaný, že není pořádně nic vidět. A tak to celé dobrodružství s tampony ve vaginách není nijak zvláště napínavé, občas se žraločí zub zaleskne natolik, až se objeví originální nápad. Vše ale shodí připitomělý konec. Tvůrci si neodpustili absolutně zbytečný závěrečný zvrat, který z filmu udělal ještě větší píčovinu, než původně byla. Holky Mandy Moore a Claire Holt hrály seč jim síly v bazénu, akváriu, nebo kde se to točilo, stačily, nicméně film je pro mě jedno velké zklamání. PG13 se pro film nehodil, film je doslova osekaný od drastických scén. Celou dobu místo krevních konzerv sledujeme, jak jedna holka na druhou volá, jak jedna mizí, posléze se objevuje, riziko dekomprese, to pořád dokola. Režisérovi Johannes Robertsovi se nepodařilo to hlavní - do svého filmu mě vůbec nevtáhl. Tím ale nechci psát, že je film vyloženě nepodařený, to vůbec ne, prostě jen nebyl zdatně natočený. Raději dám přednost výše zmíněným "Mělčinám", popřípadě zkusím vyměnit žraloky za zmutovaná paví očka, útočící na vnořené ruce do obřích akvárií. Já už bych ty filmy o žralocích nechal spát. 5/10 (21.04.2017)

Stejně jako dvě extra šukézní hrdinky tohoto filmu, jsem i já byla vystavena životu nebezpečnému nebezpečí - V létě jsem se zasekla s jednou důchodkyní v hypermarketu ve výtahu. Vedro jak v píči způsobilo, že z nás během chvilky lilo jak z prasklý roury, důchodkyně vedla protože byla nabalená jak na Sibiř, a smrad jejího žluklýho potu mě štípal v očích. Do toho občas mocně uhnila, jelikož stará střeva už nefungují tak dobře jako kdysi a já se tak dávila v koutě, zatímco babizna, hluchá a bez čuchu snad ani netušila, že mi tam co pět minut prdelí hraje sólo na trambón - Let čmeláka. Dostavil se tak, stejně jako u hrdinek ve filmu, zoufalý boj o kyslík a následně i halucinace. Nebo se tam ta bába fakt začala po hodině svlíkat. K tomu se se mnou stále snažila vést konverzaci a rozklepaným hlasem, prozrazujícím stařeckou demenci se mě co minutu ptala - ,,Nevíte proč nejedeme, slečno?" Plus měla strach o mé zdraví jelikož jsem prý nepřirozeně žlutá a mám nateklé oči. Chtěla jsem jí poslat do hajzlu, vysvětlit jí, že jsem žlutá od přírody a oči mám šikmý stejně jako ona scvrklou macochu, ale kombinace vedra, smradu, nedostatku vzduchu a jejího hlasu způsobila, že jsem sebou sekla a probrala se až nevím kdy na čerstvém vzduchu, kdy babka už byla pryč a já jako omluvu dostala ten nákup zdarma. Takže radši do klece se žralokama okolo, než do výtahu s prdící ježibabou. (14.12.2017)

Je zvláštní že tématicky podobné Mělčiny se mě tolik nelíbily. Tady se sešel mnohem lepší mix napětí, sympatických postav i zajímavějšího příběhu. Navíc ten konec mě stejně jako u letošního Life opět parádně vrátil zpátky na zem. Celkově považuji posledních 10 minut za parádní vygradovanou podívanou. Ne že by tedy do té doby snímek gradaci postrádal. Zpočátku, když tady kdosi poznamenal že se jedná o nejlepší žraločí film po Čelistech, jsem se jen tak ušklíbl a myslel si stejně svoje, ale opravdu je tomu tak. Těžko dnes přijít v žánru animal horor na něco nového, ale podobně jako u The Grey se ukazuje že smíchat společně se survival, výsledek je více než zajímavý. 75% (13.10.2017)