Rozsudok

Člověk tak nějak automaticky uvažuje u Sidneyho Lumeta, že v 60. letech točil vrcholné pecky. V 70. letech své nejznámější kousky s Al Pacinem. A od té doby už potom nic. Jenže on se ještě minimální jednou v osmdesátkách vytáhl. Obsadil Paula Newmana a dal mu skvělou příležitost zazářit v soudním dramatu. Přiznám se, že tyhle typy filmů mám hrozně moc rád. Tady jsem dostal hodně nečekanou scénu, ve které na sebe štěkají naštvaný žalobce a hodně zaujatý soudce. Ono je to tady celkově vše trošku jinak než jsme zvyklí. V roli klaďase zde vystupuje žalující strana a zlá je ta co obhajuje. 80% (24.01.2023)

Jedno z nejlepších právnických dramat, co jsem kdy viděla, na jehož kvalitě se přirozeně lvím kusem podílí charisma Newmana. Bez něho by to byl pravděpodobně jen hodně dobrý film. Filmy zabývající se touto tématikou zrovna moc nevyhledávám, jelikož se z toho povětšinou vyklube dílo oplývající nesnesitelnou mírou stupidního amerického patosu. Tohle je ovšem jiná, sice mi zde chybělo krapet ostřejší vyvrcholení a větší dynamika děje, ale i tak se jedná o velice střízlivou záležitost, která se onoho obávaného patosu nedotkne ani zbla. 80% minimálně. (29.04.2011)

Rozsudek vedle největších Paulových pecek možná trochu zapadnul, což je škoda. Drama o právníkovi, který chlastá jak duha, kterého režírující Sidney Lumet nechává procházet nefalšovaným peklem. Skoro jako oáza naděje působí scény ze soudní síně, kde se zlomený sympaťák pořád dokáže realizovat a navzdory zdrcující přesile prosazuje pravdu s velkým P. Posledních 20 minut je na potlesk. (09.03.2024)

Paul Newman exceluje v roli právníka, který přišel o iluze a topí své problémy v alkoholu. Soudní tahanice je zajímavá, nepředpovídatelná a uvěřitelná. Sem tam se objevují celkem silná moudra a myslím si, že Rozsudek si tím zachovává i jakousi nadčasovost. Sidney Lumet nehraje příliš na divákovi emoce a nechává filmu plynulý spád. Asi proto mě příběh tolik nestrhl, i když je celkem napínavý. O něco lepší vyprávění příběhu a snad i výraznější hudba by určitě pomohla. Pořád je to ale hodně dobrý film, který prostě jen netlačí na pilu, jako třeba Philadelphia (1993) nebo ...And Justice for All (1979). Je škoda, že se režisér nevěnoval více do hloubky postavy Franka Galvina, protože Newman byl na to očividně připravený. (23.08.2017)

Courtroom drama classic. Lumet si celé dvě hodiny jede to své nevzrušivé tempo, což k příběhu životního ztroskotance, který hodlá jen s pravdou a ctí vyjet proti kurvím principům mimosoudního vyrovnání, náramně sedne. No, nalejme si syrového vejce, možná tam kromě spravedlnosti šlo i o velikost třetiny z odškodnění, ale nebudeme si kazit krásný večer plný idealismu.. Bartkowiak chrlí čisté statické záběry a při přibližování na božského Newmana při závěrečné řeči jsem měl pocit, že zachytil i jeho auru. Taktéž obsazení hodného strejdy Jamese Masona do role „Prince of fucking Darkness“ považuji za znamenitou volbu a vy si o to víc vychutnáte moment, kdy se přestane držet známé právnické poučky: „Nesmíš se ptát, když neznáš odpověď..“ (04.06.2019)