Rozsudok

Ja sa nečudujem, že súčasnému divákovi môže pripadať Rozsudok trochu nudný a stopážou mierne prestrelený. Môžu za to seriály typu Bostonské prípady, ktoré podobné súdne prestrelky zvládnu za polovičný čas. Lenže pre mňa znamenajú viac dlhé pohľady na Paula Newmana a Charlotte Rampling, ktoré povedia o téme viac, ako husto konverzačné seriály. Film pokladá okrem iného otázku, či má človek dať prednosť spravodlivosti a pravde, alebo právnickému, formálne správnemu hľadisku. Túto dilemu riešila v závere porota a myslím, že rozsudok každého diváka bol na konci jednoznačný a nenašila by sa, okrem nejakého suchého právnika, žiadna výnimka. Mimochodom Charlotte Rampling tu má krásne vlasy ako Jacqueline Bisset a dosť ju pripomína. Na Lumetovi sa mi páči, že týmto filmom akoby priamo obžaloval právny systém USA za prehnitý a skorumpovaný. Vzhľadom k faktu, že sa nejedná o prvoplánovo komerčný zábavný produkt, ktorý by mal na polarizácii oboch strán stáť. (14.09.2013)

Nečekal jsem, že mě tak upoutá komorní soudní drama. Jako celek naprosto kompaktní a tip top. Nade vše exceluje Newman jako zchátralý právník, jemuž morální kompas nepovolí jen tak shrábnout peníze a rozhodne se vyzvat establishment. V průběhu případu tak sám roste na duchu, dává do kupy svůj vlastní život a dosahuje vykoupení. Ta proměna je naprosto přesvědčivá, hned 3x jsem si přehrál závěrečnou řeč na téma spravedlnost. "This speech is terse and pungent: the powerful have the power to convert all the rest of us into victims and that condition probably cannot be changed, but must it always prevail?" (13.08.2022)

Novohollywoodská nálepka 'Sidney Lumet' znamená střet charismatických antihrdinských sympaťáků s byrokratickými institucemi. Vyprávění je pak zakořeněno v dualismu pramenícím z rozporu mezi svébytně motivovanými jedinci a dogmaty řízenými společnostmi. Neviňátko Sonny a prostory brooklynské banky, Howard Bayle a nestoudnost zpravodajských praktik a nyní alkoholik Frank, zlovolná soudní moc a... alkoholik Frank. Podobně jako Psí odpoledne a Network, i Rozsudek nabízí pohled na výsledek axiologicko-deontického konfliktu obou entit, nicméně tak dělá daleko skromněji než jeho předchůdci. Frankův nejnebezpečnější nepřítel je totiž on sám a jeho jedinou zbraní je možnost vzchopit se.___ Z tohoto důvodu Lumet pracuje se žánrovým schématem soudního dramatu jakožto skeletem, jehož primární funkcí je udržet onu formální skládanku pohromadě. Pozadí v podobě soudní linie dominuje posílená subjektivita a existenciální tetelení ve stylu TAXI DRIVERA či ROZHOVORU; proces vyprávění nevyužívá komunkativnostní hry k dynamizování právnického souboje, neb zatajování informací je vázáno téměř výhradně na postavu Franka; osnova vyprávění se na místo řetězení zvratů a zodpovídání podurčených otázek týkajících se žaloby soustředí na vývojový vzorec Newmanovy postavy a centrem fabulovaných událostí je pouze minulost stále sympatičtějšího alkoholika.___ Vnitřní proměna Franka Galwina a její vnější ozvěny (sklenice whiskey měnící se v hrnek kávy, postupné shazování obleku coby kazajky, stále umírněnější herectví a nahrazení sevřenosti baru otevřenými prostory kanceláře) je k tomu všemu radost pozorovat, neb na rozdíl od cynictějších amerických filmů nabízí pozitivní rozuzlení. (29.08.2018)

Amerických filmov zo prostredia súdu som videl toľko, že niekedy mám dojem, že súdiť sa je jedna z najobľúbenejších činností Američanov. Aj filmov, v ktorých osamelý a handicapovaný (vek, alkohol atď.) právnik stojí proti poisťovacej, tabakovej, chemickej, či zbrojárskej korporácii a bez es v rukáve sa zúfalo snaží presvedčiť porotu o svojej pravde. Preto nechápem sklamanie niektorých užívateľov, ktorým chýbalo veľké, nečakané prekvapenie. Keby bolo, budú tvrdiť, že ho predvídali už počas úvodných titulkov. Takže tadiaľ cesta nevedie. Tento film je postavený na Paulovi Newmanovi a bola to vynikajúca voľba. Sidney Lumet je v právnickej problematike zorientovaný a v prostredí súdnej siene sa pohybuje s virtuozitou suveréna. Film mi vôbec nepripadal zdĺhavý, aj keď som ho sledoval v neskorých nočných hodinách. Mal som pri ňom pocit, ako dieťa pri sledovaní rozprávky, keď celý čas drží palce kladnému hrdinovi a veľmi si praje, aby to všetko dobre dopadlo. Preto tie štyri hviezdičky. Päť by som dal iba vtedy, ak by tam okrem Paula Newmana bolo ešte niečo iné, čo by som si na dlhú dobu zapamätal a spojil s týmto filmom. Ale také tam nič nebolo. (02.07.2010)

K tomuto filmu, o ktorom som vôbec nevedel, som sa dostal tak, že som si chcel pozrieť najstaršie filmy a prvé herecké začiatky Brucea Willisa - stalo sa, že som narazil na vysoko kvalitnú, emotívnu a intenzívnu súdnu drámu z rúk hotových majstrov: či už lumeta, mameta alebo newmana - a na brucea som úplne zabudol: až pri záverečných titulkoch som si znova spomenul na svoj prvotný zámer a tak som si film pretočil na späť na galvinovu záverečnú reč, stopol obraz a po minúte hľadania som našiel vpravo vzadu mladého, ešte vlasatého willisa sedieť v lacnom obleku ako štatista a komparz (nebol dokonca ani uvedený v titulkoch); pri dobrom filme je jedno, akou cestou sa k nemu dopracujete - a tento film je dobrý: menej známy a komorný, no na poli súdnej drámy zatiaľ jeden z naj, ktoré som videl - a to asi kvôli téme (prípadu, ktorý sa rieši), výborne hrajúcemu newmanovi a tomu, že sa vyhli (ako máloktorá súdna dráma) v závere prílišnému moralizovaniu, patetizovaniu a tlačeniu na pílu; (16.10.2012)