Město a město

China Miéville patří mezi nejzajímavější a nejnápaditější evropské knižní autory současné doby. A Město & město, přirovnávané k tvorbě F. Kafky, mě svým pojetím a vystavěním světa bavilo podstatně víc než jiné jakékoli jiné sci-fi či fantasy, pracující se stokrát ohranými genericky repetitivními vzory starších autorů. Ani ne tak kvůli příběhu ale spíš pro prostředí, do kterého je zasazený. K seriálové adaptaci jsem přistupoval s nedůvěrou ale po prvním dílu jsem velmi příjemně překvapen. Prostředí Beszelu - koktejl východoevropských a blízkovýchodních prvků s žigulíkama a občasnou stodvacítkou, je ztvárněno výborně, stejně jako poměrně abstraktní, mentálně-kognitivní pojetí odtržení obou měst. Doufám, že tvůrci laťku udrží. (18.04.2023)

Kniha mě bavila a minisérie Toma Shanklanda též. Je však znát malý rozpočet, ale na druhou stránu to zachránili herci a atmosféra vytvořených "měst", takže celkový výsledek je nadprůměrný, přestože došlo k určitým změnám oproti předloze. Kvituji, že autor předlohy působil alespoň na pozici konzultanta :-)). Dobré 4 hvězdy. (23.05.2020)

Nebudu se tvářit, že jsem si nevšiml toho, jak se tvůrci seriálu snažili předstírat, že v sobě jejich výtvor ukrývá něco většího; všiml jsem si a neukrýval. Na druhou stranu ale celá záležitost disponovala zajímavým námětem (schopnost odvidění mi připomněla tu známou opičí trojici), slušnou totalitní atmosférou s nádechem tajemna (která vzalo v závěru, bohužel, tak trochu za své) i solidními hereckými výkony. Jasně, narazil jsem tu na postupy, z nichž jsem byl poněkud rozmrzelý, ale nemůžu říct, že by mě seriál něčím těžce zklamal, nebo naštval, a i když nešlo o žádné veledílo, bavil jsem se u něj natolik, že si ode mě ty slabší čtyři kousky zaslouží. / Poučení: Za vším hledej korporátní praktiky. 4*- (12.08.2023)

Další ze seriálů, který mate tělem, jak si hraje na něco chytrého, a nakonec z toho vypadne příručka pro sebevrahy a nic víc. Všechny ty náznaky, historie, vykopávky, podivnost dělení, odkazy na totalitu - nic z toho zde nakonec nehraje roli, takže se díly díváme na něco, co se dalo říct kratším způsobem, a stejně by to vyznělo povrchně. Četl jsem od autora Nádraží Perdido, a to je v podstatě to samé - hromada stránek popisů, snaha o atmosféru, ale postavy jednaly jak dementi a příběh se nakonec přes tu spoustu stran ukázal naprosto jednoduchoučký, že by jej sfoukl žák základní školy. Pan spisovatel je prostě jen ozvláštňovač, ale kromě toho samoúčelného ozvláštňování, jež nakonec nikam k ničemu nevede, nedovede napsat ani jak šla babička na nákup. (27.06.2023)

Jak me bavila knizka, tak tohle bylo celkem zklamani. Asi to chtelo na reziserske sesli vetsiho vizionare, nebo alespon vizualniho vypravece. To, ze v kazdem zaberu se neco v postprodukci rozmaze a tim se bude ilustrovat atmosfera rozstepenosti, mi neprislo jako dobra volba. Take to klidne mohli o dil, nebo dva zkratit. Ke konci mi uz tekly nervy z toho vecneho bloumani po ulicich a jeskynich a pohledu nepohledu. (06.11.2020)