Woman at War

Islandský závan do stereotypní mainstreamové filmařiny, kterému se obdivuhodně daří skloubit potřeby klasických vypravěčských postupů a islandského národního folklóru, přičemž dokáže jednak strhnout zajímavým příběhem jednotlivce v boji proti větrným mlýnům, jednak oslovit přesahujícími myšlenkami z ranku Greenpeace. Možná, že kdybych byl více obeznámen s tamní kulturou, neměl bych k tomu filmu žádné výhrady, ale takhle mi už po chvíli začala vadit ta ohromně protlačovaná sebeuvědomělost, která možná znásobovala zvláštní mystickou auru v počínání hlavní postavy, ale její osudovost a morální připodobnění zároveň poněkud shazovala. Každopádně jsem zvědav, jestli mi takhle svěží a originálně pojatý koncept dá napodruhé více, nebo se jeho účinek naopak oslabí… (07.03.2019)

Mám rád takéto filmy bez pseudohrdinstva a superefektov, pôsobia prirodzene a na mňa aj trošku psychologicky. Keď som tento film dopozeral, nejakú chvíľku som stál pri okne a pozeral von na tie všetky paneláky a lampy a cesty a rozmýšľal, či je možné ešte vôbec zničeniu Zeme ľuďmi nejako zabrániť. Hoci nie je filozofický a dôvody počínania hlavnej hrdinky sa takmer nijako nerozoberajú, spontánne privodí divákovi otázku: Kde sú hranice? Chvíľkou filozofie je akurát čítanie jej manifestu: „Sabotáž naší přírody, která způsobuje oteplování planety a okyselování moří, je zločinem proti veškerému životu na Zemi. Mezinárodní koncerny jsou hnací silou tohoto zločinu, kterou očividně nemůže zastavit už ani demokracie. Žádám všechny, kdo tohle čtou, aby povstali, aby použili svou vynalézavost a působili škody těmto koncernům. To je totiž jediný jazyk, kterému tyto bezohledné globální koncerny rozumí. Sami totiž touto metodou pracují. Škodí přírodě i společnosti. Existuje právo, které je nadřazené všem lidským zákonům. Nelze ho nijak obejít. Slouží k ochraně života a zajištění zdraví budoucích generací. Současná generace je velmi silná, ne-li nejsilnější, co kdy byla. A je také tou poslední, která může reagovat a zastavit válku proti Matce přírodě. Pro naše děti a vnoučata už bude pozdě, ty už nebudou moct změnit nic. Momentálně je to na nás, abychom konečně jednali.“ (03.11.2019)

Severské filmy mají co do sebe a islandskou kinematografii mám zvůášť rád. Příběh dvou "střelených" sester by si možá zasloužil o hvězdičku víc. Zoufalá žena se rozhodla pro ekologický boj osobitým způsobem, který ovšem byl za hranou zákona, ba i ohleduplnosti k obyčejným lidem, kterým najednou přestal jít elektrický proud, pro Island tak důležitý. Tenhle boj jsem nemohl schvalovat. Její sestra zas byla v zajetí asijských náboženství a chtěla se odebrat na dva roky do indického kláštera kvýuce meditace. Co mě na filmu ale vadilo nejvíc byla záměna hrdinek ve vězení. Ano, z vězení se nedá pečovat o sirotka z Ukrajiny, ale lze tam meditovat... No, nevím... (09.01.2021)

Woman at War rozhodne nie je komédia, občas sa tu nájde úsmevnejší moment, avšak nejde o "klasickú ironickú škandinávsku srandu", akú poznáme z iných filmov severného teritória. Aká je základná otázka filmu je jej celou cestou, a možno aj pointou, takže lepšie je do komentára o témach ani nepísať. Osobne mám dojem, že podobne ladený severský film som ešte nevidel, pričom paradoxne každý záber osamote pôsobí v rámci kinematografie dosť familiárne. Scenár netlačí na pílu, rozumné argumenty má aj druhá strana, avšak ten skutočný zmysel našej existencie musíme predsa len hľadať niekde inde, ale to už zbytočne začínam o tých témach... (13.03.2024)

Heligon, bubon a harmonika, tri hudobne nástroje, ktoré formou "bizarných" podmazov sprevádzali Hallu poča celého filmu. Zaujímavý a pekný scenaristicko-režiný počin. Film o svojskom "riešení" ekologických problémov v Islande, ktoré vďaka propagandy vlády, lebo "nikto nechce žiť v rašelinových chatrčiach" nenašiel pozitívnu odozvu u bežných občanov Islandu. Herečka podala veľmi dobrý výkon. Island je krásna krajina, bolo to vidieť aj vo filme. Dúfam, že tí čínania sa tam neusadili. (17.11.2019)