Maják

Eggersova The Bitch, byla jedna z největších píčovin, co sem kdy viděla, takže když sem zjistila, že mu zase šplouchá na maják, a tvoří další ártovku, chtělo se mi potupně vrhnout. Alík tomu chtěl dát šanci a jelikož mě nedávno zmučil Čertím brkem, tak sem na to kývla s pomyšlením, že to třeba nebude tak hrozný jako další česká novodobá pohádka. No a film mě překvapil jako málo co, jelikož první půlka filmu mě neskutečně nadchla.To budete koukat !! Dělo se tam úplný hovno, formát filmu na píču a černobílé barvy jen dokreslovaly dokonalost, kdy každej musí zvolat "Tohle je árt, pyčo!!" Prdící Dafoe a fapující Parkinson prostě svými hereckými výrony doslova ovládli plátno mého notebooku !! Jejich duchaplné konzervace u večeře mě šimraly až na vaječnících a měla sem chuť se u toho teatrálně vyprstit a bublavě si usrat, abych byla taky ártová. Takže první, dech beroucí polovinu téhle příšerné sračky hovnotím kladně, jelikož sice to byl kolosální odpad ALE poté, co přijde ve druhé polovině, se jednalo o naprosto obyčejnou sračku, která Vás pustí hned jak si dáte černý uhlí. Jenže druhá půlka filmu se rozjela a Eggers se rozhodl, že trumfne samotnou The Bitch a rozjel bomby. Následujících 50 minut sem byla nucena se dívat na dva, už kompletně vypatlaný, čůráky co chlastaj, řvou na sebe, pak se tulej, pak se perou, pak se objímaj, pak se obviňují že ten a ten není skutečnej, pak zase chlastaj, Dafoe mocně hnije prdelí, Parkinson jebe mořskou pannu a hudruje si pelikána, zase se leje, zase se perou, Dafoe zahraje psa, Parkinson nakrmí ptáky a za vše může maják, který svítí !! Eggerse by měli vzít do Bohnic a zakázat mu cokoli točit, protože aby někdo natočil dvě tak neskutečně obrovský sračky po sobě, to už musíte mít v palici extrémně vymrdáno a zdejší (J)elita mocně sází 5*, protože pííííčo, tohle bylo neskutečně ártový, chápeš brácho?? Jedinej plus je, že mi Alík slíbil, že už nikdy nebudeme na Eggerse koukat a promrdanej čas mi vrátí promrdaným časem. Takže hurá na šukání a snad mi tuhle mrdku vyjebe z mozku. (06.01.2020)

Maják je snímek, kde atmosféra je vším a příběh ničím. Po zajímavé a úspěšné Čarodějnici dostal Eggers volnou ruku a využil toho po svém. Dělá dlouhý nos na popkornové publikum s jeho představami o hororu plném lekaček a bubáků. Eggers je snad jediný režisér, který nejen o Lovecraftovi slyšel a něco si od něj přečetl, ale který o jeho práci zároveň přemýšlel a jeho teoretickými východisky se inspiroval. Už Sartre věděl, že peklo nejsou čerti, ale druzí lidé. Strčte dva ultimátní sociopaty na opuštěný ostrůvek, jednomu svěřte iluzi moci, druhého vystavte ponížení a výsledek se brzy dostaví. Neexistuje nic, jen samota a nuda okořeněné vzpomínkami na zvuk drtících se lidských kostí a na ztroskotané partnerské vztahy. Sexuální frustrace, zahořklost a stoupající hladina nenávisti, podepřená destilátem v krvi. Běsnění vodního živlu jitří fantazii, stejně jako pověrečné námořnické zkazky. Eggers působivě pracuje s mytologickými odkazy, s obrazem i zvukem a mazaně se vyhýbá doslovnosti. Chytrému napověz... Oba herci se mu odměňují skvělým živočišným herectvím, jaké se hned tak nevidí. Sečteno dohromady, Maják představuje jeden z nejpůsobivějších hororových snímků, jaké jsem měl možnost vidět. Celkový dojem: 95 %. (15.02.2022)

Eggersova Čarodějnice mě svého času hodně nadchla, rozhodl jsem se proto dát nakonec šanci i Majáku, byť mě poněkud odrazovalo obsazení (Pattinsona moc nemusím a Dafoa už vůbec ne) i ta retro forma (podobně jako mě odrazuje třeba u Pawlikowského Idy nebo Studené války). A když konečně naběhly závěrečné titulky, můj dojem byl takový, že kdybych ten film ignoroval, o nic moc bych nepřišel, ten film je divácky nepřátelský a skrz naskrz divný, ať už ve svém celkovém vyznění, nebo třeba v tom, jako by dělal velkou věc z toho, že muži masturbují, pouští větry, nebo páchnou, pokud se nemyjí - v tomto ohledu mi ta Pattinsonova zdrcující nekončící replika, v níž vyčítá Dafoeovi všechno, co mu na něm vadí - "Mám tě plný zuby! Zvracel bych z tvýho smíchu, tvýho chrápání a z těch tvejch zatracenejch prdů. Ty tvoje zatracený prdy! Smrdíš jako chcanky, smrdíš jako semeno, jako shnilý péro, jako zanícená předkožka, jako když spařená cibule píchá s kadibudkou na hnoji. A já mám toho smradu po krk. Toho všeho! Je mi z toho zle, ty zatracenej ožralo. Ty zatracenej, bezcennej, prolhanej zkurvysynu! Přesně to jsi! Jsi zatracenej, ožralej, ukecanej, mrňavej, posranej lhář. Lhář!" - přijde zoufale nepřesvědčivá a bytostně novodobá - nevěřím, že na konci 19. století by někdo někomu vyčítal - nebo vůbec mohl říct - něco takového. Btw. silně mi to připomnělo skvělý ruský film Jak jsem strávil tohle léto, a to skoro tolik, až jsem v pokušení se domnívat, že zde zafungoval jako inspirační zdroj. (06.02.2020)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $10,825,163║Tržby Celosvetovo $12,925,163▐ Teda režisér Robert Eggers dáva do pľacu ťažké eskrementy, no fakt neviem, či toto je zrovna srdcervúce umenie. Herecky pôsobivá prechlastaná psycho depka ako hrom. Niekedy aj vizuálne podmanivá ale ako celok to nejak zvlášť nezaváži. Nuž natočil si artovú baladu o strážcovi majáku, pekné. /40%/ (12.01.2020)

Ještě mnohem artovější než The VVitch. Krásný černobílý obraz ve čtvercovém formátu, na jehož půdorysu sledujeme vyhrocenou psychologickou noční můru. Interpretačně otevřený příběh vás semele zejména svou autentickou syrovostí a geniálně zobrazeným propadem do stavu naprostého šílenství. Konsternovaně jsem sledoval úchvatné výjevy doprovázené famózním zvukem a nepříjemně skličující atmosférou. Pattinson a Dafoe zde rozehrávají virtuózní herecký koncert, ve kterém mají oba dostatek prostoru zazářit a vyrazit vám dech. (06.10.2019)