Štokholmský syndróm

Scházel už jen Grimm v klaunském obleku, aby stříkal z kvítka na klopě vodu po policejním šéfovi, co má v plánu osvobodit rukojmí a zatknout idiota. Nutno poznamenat, že v tomto případě by to znamenalo i rozsáhlé zatýkaní ve vlastních řadách.. Bolestně tomu chyběl silnější scénář, který by v tom krátkém čase a uzavřeném prostoru lépe rozehrál interakce. Snaha o absurditu spojenou se vznikem známého syndromu se sice cení, ale vtipnější mi už přijde historka, jak proběhlo doposud neobjasněné zastřelení švédského ministerského předsedy. Prý když té zimní noci roku 1986 odcházel s manželkou z kina, šli proti nim po chodníku dva muži a když ho uviděli, řekli jen: „Olof. Palme..“ (01.08.2019)

Jestli se to opravdu zhruba takto odehrálo i ve skutečnosti, tak je to vskutku bizarní příběh. Každopádně musím pochválit E. Hawka, který táhne celý film, který je místy dost křečovitý a přečkat první půlhodinu je vyloženě utrpení. Posléze se to ale rozjede a finále je prostě jeden velký bláznivý cirkus, který stojí za to vidět. (21.11.2022)

Tedy, jestli to opravdu probíhalo takto, tak se vůbec nedivím, že zde vzniknul takzvaný "stockholmský syndrom". Možná to bylo schválně natočeno jako komedie, protože chování policistů bylo opravdu groteskní. Nebylo to špatné, Ethan i Noomi hrají výborně, přesto zase převládá pocit, že to mohlo být ještě lepší. (04.07.2019)

A milé deti, takto vznikol tzv. stockholmsky syndróm. Skvelé obsadenie, skvelé situácie a tak absurdný a pritom pravdivý príbeh, že len kukáte a nechápete, čo sa v tom Švédsku v sedemdesiatkách dialo. Mám pocit, že som ešte nevidel "konvenčný" film z ich produkcie. Bud sú iné námetom alebo technickými záležitosťami. Švédi si proste robia vlastnú scénu. 3 z 5 (22.03.2020)

Dva nešvédští herci v titulních rolích švédských kriminálníků ve švédském prostředí (banky). To je patrně největší absurdita příběhu přepadení stockholmské banky, k němuž došlo v sedmdesátých letech. Předpokládám, že film velmi volně operuje se skutečnými událostmi, neb zlodějíček Ethana Hawka opravdu nemá dokonalý plán jak zmizet z banky obtěžkán nepoctivým finančním obnosem, tudíž mnohým divákům bude jeho přepadení připomínat improvizovaný trénink hysterického zoufalce. A pokud na tohle devadesátiminutové cvičení s kriminálním (záb)leskem a příměsí sympatické absurdity (situace) přistoupíte, je možné, že se v dobré herecké společnosti budete obstojně bavit. V podstatě režisér i scenárista v jedné osobě Robert Budreau neudělal špatně, když se rozhodl vtěsnat do provařeného prostředí originalitu, která vychází jak z vyhrocené situace, tak i z postav samotných. Ethan Hawke není žádný násilnický hrdlořez, tudíž narůstající počet mrtvých rukojmích rozhodně nečekat. Tři rukojmí s ním začnou přátelsky spolupracovat a spřádat plány jak vyváznout se zdravou kůží a jeden z nich dokonce k němu přilne o něco málo víc, až je namístě vznik termínu "stockholmský syndrom", jenž zažívá zajímavě obsazená Noomi Rapace, též spoluproducentka filmu. Požadavek na propuštění vězněného parťáka je záhy policií vyslyšen, takže k Ethanovi tam do banky vrazí vlasatého Marka Stronga. Divák v podstatě nemá komu fandit. Takže těch emočních zásahů nebude tolik, to ale vůbec neznamená nudu. Prostředí banky je z filmového hlediska v zásadě statické, ovšem režisér je poměrně šikovný, takže se jal hýbat s herci, tudíž dva kriminálníci často vyjednávají až zoufalým způsobem s policií, vyjednávání se dostává do mrtvého bodu, do toho je k vidění nemálo scén, které se dají zařadit k těm neotřelým, a herci odvádějí spolehlivé výkony. Kdyby se ještě zapracovalo na závěrečném vyústění, určitě by to bylo jen ku prospěchu filmu. Celkový dojem z filmu mám smíšený. Film nedisponuje napětím, ani nesklouzává do přebujelého komična. Herecká garda obstarává příznivou stránku filmu. A absurdní ráz filmu, na který se víceméně sází, svoji funkčnost plní. K přepadení banky ve Švédsku, které je Švédskem, dochází ve filmovém světě spíše vzácně, tudíž si je lze prožít bez větší psychické újmy. 7/10 (16.05.2020)