Braid

Vnější i vnitřní svět tří žen unášený logikou dětských her a snů na první pohled uhrane opentlenou strhující vizualitou, aby záhy nechal osobnosti postav i mysl diváka rozplynout v psychedelickém vyprávění. Výsledkem je noční můra z domečku pro panenky rozkročená mezi anarchistickou surreálností "Sedmikrásek", slastnou zákeřností "Oklamaného", podmanivou přízračností "Pikniku na Hanging Rock" i uhrančivou patologičností "Grey Gardens", přičemž stejně jako všechny jmenované referenční tituly zůstává i "Braid" ódou na sounáležitost a nespoutanost žen navzdory okovům vnějšího světa. "Reality will never keep up with our dreams." (20.09.2020)

Chtěla jsem být hodná, ale tohle po mně nemůže nikdo chtít hodnotit víc než dvěma ubohými hvězdami. Děj je tak dementní a divný, že vůbec nechápu, co tím chtěl básník říct. Mitzi Peirone má jistě smysl pro vizuál a zavedla tu pár oku lahodících vychytávek, které dodávají filmu šmrnc. Nicméně to mi k dobrému zážitku nestačí. Scénář je totiž hrozně nesmyslný a než se divák zorientuje, co se tam s hlavními hrdinkami vlastně děje, je konec. Občas se to sice snaží naznačit nepatrnými detaily, o co tam jde, ale ve finále to stejně nezapadá do sebe a působí to strašně neuceleně a tak, že samotná režisérka nevěděla, co chce. Braid je filmová anarchie bez špetky pravidel, řádu a smyslu. Za mě asi ztráta času. Dvě hvězdy dávám za vizuál a za pěkný plakát. (05.02.2019)

Nedávno jsem tu nadšeně psal o jiném "ženském" filmu (Nancy), takže tentokrát tu snad můžu tenhle takyženský film pořádně ztrhat, aniž bych byl za misogyna. Takže: Dvě okázale arogantní kurvoidní čůzy opravdu nejsou zrovinka ty správné typy filmových hrdinek které by mi imponovaly, na kterých by mi nějak záleželo, nebo které by mě aspoň trochu zajímaly. A jelikož jejich cáklá afektovaná kámoška (třetí do party) mě nebavila o nic víc, bylo od začátku všechno špatně, protože dívat se na film, jehož postavy vás absolutně nezajímají ba jsou vám děsně protivné, je otrava. Pí rejžová zjevně moc a moc chtěla mít svůj filmeček artový a extraordinární a charmantní a enigmatický a interesantní, ale zůstalo jen u křečovité upocené snahy. Jelikož jsem si už minimálně od poločasu hrál většinu času s mobilem, netuším ani, jestli rádoby mindfuckově psychedelická zápletka měla či neměla nějaký smysl. Někdo by mohl namítnout, že moje hodnocení je tedy v tom případě jen povrchní póza a schválnost, ale to je asi tak všechno, co s tím může dělat. Jedna za hudbu, barvy a za to, že jsem už viděl ještě větší sračky. (05.03.2019)

Haluškový filmy vždycky rád uvítám a tento je parádní. Začne to svižně. Dvě kámošky se kvůli pohřešování musí schovat u staré kamarádky, která je nechutně bohatá. Budou chtít získat její peníze, ale musí se k nim dostat přes hádanky, a ještě k tomu na to nemají tolik času, kolik by chtěli. U toho začnou brát drogy a tom začíná ta pořádná atmosférická sranda. Kouká se na to krásně, především kvůli hereckému obsazení. Ne, že by herečky byly nějak světové, ale za ty nádhery to za to stojí. Dokonce se to i dobře poslouchá. Tím myslím hudbu, je taková neobyčejná. Děj je hodně zajímavý a divný (z té lepší stránky). I když to zase tak dokonalé není. Asi tak posledních 20 minut to začínalo být už krapet o ničem. Ale i přesto doufám, že nějaké kousky se od paní režisérky ještě v budoucnu objeví. (09.03.2019)

Nakonec o dost chytrejsi zanrova hra, nez se zpocatku zdalo. Svedci o tom zejmena moc, kterou zdejsi hrdinky maji (jedna nad druhou i nad muzi) i experimentovani s ruznymi zpusoby snimani. Bonbonkem pro milovniky opery je pak scena vzdavajici hold slavne arii "Largo al factotum della citta" z Lazebnika sevillskeho. (28.07.2020)