Braid

Nedávno jsem tu nadšeně psal o jiném "ženském" filmu (Nancy), takže tentokrát tu snad můžu tenhle takyženský film pořádně ztrhat, aniž bych byl za misogyna. Takže: Dvě okázale arogantní kurvoidní čůzy opravdu nejsou zrovinka ty správné typy filmových hrdinek které by mi imponovaly, na kterých by mi nějak záleželo, nebo které by mě aspoň trochu zajímaly. A jelikož jejich cáklá afektovaná kámoška (třetí do party) mě nebavila o nic víc, bylo od začátku všechno špatně, protože dívat se na film, jehož postavy vás absolutně nezajímají ba jsou vám děsně protivné, je otrava. Pí rejžová zjevně moc a moc chtěla mít svůj filmeček artový a extraordinární a charmantní a enigmatický a interesantní, ale zůstalo jen u křečovité upocené snahy. Jelikož jsem si už minimálně od poločasu hrál většinu času s mobilem, netuším ani, jestli rádoby mindfuckově psychedelická zápletka měla či neměla nějaký smysl. Někdo by mohl namítnout, že moje hodnocení je tedy v tom případě jen povrchní póza a schválnost, ale to je asi tak všechno, co s tím může dělat. Jedna za hudbu, barvy a za to, že jsem už viděl ještě větší sračky. (05.03.2019)

Chtěla jsem být hodná, ale tohle po mně nemůže nikdo chtít hodnotit víc než dvěma ubohými hvězdami. Děj je tak dementní a divný, že vůbec nechápu, co tím chtěl básník říct. Mitzi Peirone má jistě smysl pro vizuál a zavedla tu pár oku lahodících vychytávek, které dodávají filmu šmrnc. Nicméně to mi k dobrému zážitku nestačí. Scénář je totiž hrozně nesmyslný a než se divák zorientuje, co se tam s hlavními hrdinkami vlastně děje, je konec. Občas se to sice snaží naznačit nepatrnými detaily, o co tam jde, ale ve finále to stejně nezapadá do sebe a působí to strašně neuceleně a tak, že samotná režisérka nevěděla, co chce. Braid je filmová anarchie bez špetky pravidel, řádu a smyslu. Za mě asi ztráta času. Dvě hvězdy dávám za vizuál a za pěkný plakát. (05.02.2019)

Film, při jehož sledování divák nechápe, oč v něm vlastně jde, je bez diskuzí ODPAD. Může obsahovat působivé obrazy a mohou v něm hrát hvězdy, ale ve výsledku diváka neuspokojuje. Horor? Nevzpomínám si na jedinou scénu, která by mě vyděsila. Thriller? Namísto napětí jsem se nudil. Mysteriózní? To ano. Pro mnoho diváků je Braid tajemný v tom smyslu, co tím chtěli tvůrci vlastně vyjádřit. Mitzi Peirone následuje trend současných hororových režisérů: závody v tom, kdo z nich je podivínštější magor. Kde jsou ty staré dobré časy, kdy byl děj hororů srozumitelný a atmosféra se budovala příslušnými atributy žánru! V současnosti je znát, že staří mistři zestárli nebo umřeli. Nezbývá nám, než se spoléhat na Jamese Wana, čekat zda se k hororům nevrátí Ram Raimi či Clive Barker, nebo sledovat seriály namísto filmů. (03.03.2019)

Vnější i vnitřní svět tří žen unášený logikou dětských her a snů na první pohled uhrane opentlenou strhující vizualitou, aby záhy nechal osobnosti postav i mysl diváka rozplynout v psychedelickém vyprávění. Výsledkem je noční můra z domečku pro panenky rozkročená mezi anarchistickou surreálností "Sedmikrásek", slastnou zákeřností "Oklamaného", podmanivou přízračností "Pikniku na Hanging Rock" i uhrančivou patologičností "Grey Gardens", přičemž stejně jako všechny jmenované referenční tituly zůstává i "Braid" ódou na sounáležitost a nespoutanost žen navzdory okovům vnějšího světa. "Reality will never keep up with our dreams." (20.09.2020)

Dvě holky přijdou během policejního zátahu o drogy a prachy a musí z města. Rozhodnou se navštívit svojí vyšinutou kamarádku z dětství, u které by se nějaký peníz dal najít. Nicméně aby se jí dostaly na tělo, musí přistoupit na hru, kterou společně jako malé provozovaly. Potud mi to dávalo smysl, ačkoliv ze samotné hry jsem byl občas jelen. Ale díky holkám a vymazlenému vizuálu se na to dívalo hezky, takže se nad ledasčím dalo mávnout rukou. Nicméně cca v poslední třetině mi přišlo, že Peirone si zvýšila dávkování, vykašlala se na jakýkoliv děj a začala promítat psychotické obrazy, které se jí líhly v hlavince. Ať jsem se snažil sebevíc a některé pasáže si i opakoval, vůbec mi to nedávalo smysl. Vzdor tomu se ale bylo pořád na co koukat, protože obrazovou stránku věci má režisérka v ruce. Každopádně příště by to chtělo točit s čistou hlavou. 60% (02.03.2019)