Obsahy(1)
B. Polívka, O. Vetchý, I. Chýlková, J. Dulava a M. Pavlata v groteskní komedii L. Smočka. Přímý přenos legendární inscenace Činoherního klubu k jeho 50. výročí a 2. narozeninám programu ČT art. Groteskní komedie Ladislava Smočka, jednoho ze zakladatelů Činoherního klubu, byla napsána v roce 1965 a na repertoáru divadla je s normalizačními přestávkami od roku 1966. Je proto zcela ideální inscenací k letošnímu půlstoletí jedné z nejprestižnějších českých scén. Přímý přenos se navíc stal příležitostí, jak oslavit také druhé narozeniny programu ČT art, který se pravidelně věnuje divadlu. O přestávce slavnostního představení uvidíte ještě dokument Aleše Kisila z cyklu Legendární inscenace, který představí tuto úspěšnou divadelní komedii, která byla přeložena do mnoha světových jazyků a neztratila za padesát let nic ze své přitažlivosti. (Česká televize)
(viac)Recenzie (14)
Vydržel jsem asi 15 minut a potom si stáhl představení z r. 1991. Bolek v něm ještě tolik nehuhlá a nedrmolí a je mu docela rozumět. Nedávno jsem byl v jeho divadle na "Šašek a syn". Sice už trochu hůř slyším, ale všem hercům - mimo principála - jsem rozuměl. Začínám být na tu jeho hrdelní mluvu alergický. On to asi neví, že mu není rozumět... ()
Naprosto klidně bych sem mohl zkopírovat svůj názor na divadlo „Poslední leč“. Nebo názor na tutéž hru z roku 1991. A vlastně, proč ne, že jo. Tak viz níže. „Je to skvělá zábava, ale ne pro každého. Já jsem se bavil a hodně nasmál. Ale má to i slabší místečka“. Nu a zde bych chtěl jen dodat, paní Chýlková tu byla skvělá. Jen nevím, proč byla někdy Stázinou a někdy Svatavou zvána. ()
První verzi z roku 91 jsem pro porovnání neviděl. Boleslav Polívka a Ondřej Vetchý ji pamatují stejně jako režisér Smoček. Těžko tedy soudit. Pravd je, že celá hra je více než na dialozích stavěná na mimických a jiných projevech herců. Zde více než jinde jde hlavně o to, jak svou roli zahrají než o to, jak a co řeknou. Ivana Chýlková se výborně zeškaredila. Hra má výborné momenty a pak trochu slabší, ale celkově je to kvalitní divadelní podívaná. ()
Připravte se na rozjuchanou taškařici, ve které opravdu nejde o charakterní herectví, nýbrž o klauniádu, kde se záměrně přehrává a pitvoří až běda. Nečekejte intelektuální zážitek, ale nenáročnou (nikoliv přiblblou) komedii se silným hereckým obsazením - a nejspíš nebudete zklamáni. Záznam z počátku 90. let jsem neviděl a nemám tedy s čím srovnávat. Času stráveného v přítomnosti pana Burkeho, jeho svérázné paní domácí a její poněkud nevzhledné dcerušky rozhodně nelituji a za svůj smích se nestydím. Celkový dojem: 75 %. ()
Tak jako chápu, že v divadle se musí přehrávat, nicméně vše má mít hranice, a né aby Vetchý a Chýlková působili jako kdyby se zrovna vrátili z kástingu na Teletubbies a nestihli se mentálně přepnout. Bolek Polívka sice hrál přirozenějc, ale ač ho mám rád, už v jeho relativním mládí jsem měl občas problém rozumět, co říká, a s přibývajícím věkem (Bolkovým!) a ubývajícími zuby (rovněž Bolkovými!) se jeho výslovnost rozhodně nezlepšila. Zkrátka, vydržel jsem do první přestávky, kterážto byla navíc vyplněna rozhovorem s režisérem Smočkem, který se ukázal coby zdatný spojlerista, a pak znechucen vypnul. ()
Reklama