Ústřicová princezna

Wau, vůbec jsem nečekal, že bych se mohl u němého filmu (o kterém jsem navíc ani nikdy neslyšel) tak výborně bavit a zasmát. Film oplývá příjemnou atmosférou, skvělým hudebním doprovodem, ale hlavně mnoha gagy, které nepostrádají jistou dávku sarkasmu a rytmiky. Tato komedie se prostě povedla, a ve srovnání s dalšími filmy té doby (které už hodně ze svého půvabu ztratily) s přehledem vládne. (02.03.2015)

"Neseděl jsem minule vpředu?" - "To jsme ještě nebyli svoji!" Prostě výtečná ztřeštěná komedie plná humoru všeho druhu od klasické grotesky přes třeskuté absurdity po nečekaně verbální vtipy. Nevšiml jsem si snad jediného hluchého místa, nadchly mě dekorace a do Ossi Oswalda jsem se zamiloval stejně jako třeba do scény s epidemií foxtrotu. Ústřicovou princeznu jsem navíc viděl s živým hudebním doprovodem, který jí dodal ještě větší grády. (18.10.2018)

Komedie, která mě nezaujala z těchto prostých důvodů - nebavil jsem se, nesmál jsem se, a skoro jsem se nudil. Líbilo se mi to, jakým způsobem byl až do extrému vyhnán ten nápad s tím služebnictvem, líbilo se mi, jak byl přehnaný ten milionářský život, ale to je asi tak vše. Potom už mě tady nic, kromě několika málo kratičkých scének nebo fórků nezaujalo (za podařené považuji např. když hysterická dcerka vyrve svému otci noviny a on jako by se nechumelilo vyndá z kapsy ty samé a čte si dál a toto se opakuje ještě asi třikrát, anebo když je tam ten orchestr a v jednom záběru vidíme, jak muzikant řeže pilou na koze dřevo ...). Příběh jednoduchý a nezajímavý a rozhodně nebyl na hodinu, nějakou krátkometrážní grotesku by to možná utáhlo. Herci nesympatičtí. "Princezna" samotná docela hnusná. (16.08.2010)

V absurdní grotesce o dceři ústřicového magnáta, tedy ústřicové princezně, Lubitsch baví diváka na účet amerických zbohatlíků i zchudlé pruské šlechty. Občasný úbytek vtipu přitom vyvažuje zmnožením postav, ve vybroušených výstupech někdy doslova kopírujících architekturu, a energií hlavní představitelky. (Oswalda Staeglich, zde milionářská dcerka Ossi, prý zemřela jako osmačtyřicetiletá v naprosté bídě. Stalo se v Praze roku 1947, s douškou na Olšanských hřbitovech.) V roli dirigenta orchestru, který hraje foxtrot a zároveň předznamenává industriál, Kurt Bois, pozdější Homér z "Nebe nad Berlínem". (08.06.2015)

Poslední dobou se kolem mě Lubitsch nějak točil a tak to byla jen otázka času, kdy se střetneme. Éru němého filmů mám rád avšak spíš z vnitřního pocitu sympatie s atmosférou, která ji obklopuje, než že bych měl "nakoukáno". Jelikož si však myslím, že počátky kinematografie, nelze hodnotit dnešními měřítky a k nějakým objektivním soudům je potřeba mít nakoukáno, tak můžu jen laicky říct, že na to jaká to byla veskrz klasická romatická historka, která je k vidění v televizi třeba 4x do týdne a to ani nemluvím o počtu filmových zpracovaní, já jsem se bavil a zpracování mi přišlo více než povedené...přesněji řečeno I was impressed. Budu v očekávání na další setkání s Ernstem!=) (07.07.2011)