Hodina vlka

Naomi ako bývalá úspešná spisovateľka, teraz psychicky na dne kvôli agorafóbii v bronxovom pajzli, v čase keď vyčínal Zodiac killer a teplomery praskali od horúčavy. Nečakajte žiadne napätie (ak vás nerozhodí furt zvoniaci bzučák), komorná dráma sa odohráva slimačím tempom na ploche 70m², ale svoje čaro to určite má, kvôli historickým súvislostiam, ale hlavne kvôli skvelej Naomi Watts. Na záver som sa dokonca pristihol, že držím palce černochovi, ktorý utekal s jediným exemplárom manuskriptu zdemolovanými ulicami. (23.09.2019)

Já jsem tuto podívanou sledoval fakt pozorně, i tak se ale stejně nemohu zbavit pocitu, že mi tam jaksi něco uteklo? A nebo neuteklo, ovšem pak se nabízí jen jedna jediná otázka, co to mělo jako celé znamenat? Asi tedy takhle, atmosféra nesnesitelných veder ve špinavém bytě v nebezpečné chudinské afroamerické čtvrti jížního Bronxu roku 1977 je zde zpracována naprosto fantastickým způsobem. O tom žádná, až mě samotnému z toho bylo fakt vedro, a to mi byla před začátkem filmu do té doby opravdu zima. Jenže tím jakákoliv pozitiva končí a zbytek je jen jeden obrovský fail. Je tedy ještě pravda, že prakticky po celou dobu trvání filmu jsem byl pořád v očekávání, kdy dojde k nějakému zásadnímu zvratu, k nějaké scéně, která vnese do toho děje nějaké odůvodnění, o co tvůrcům vlastně jde, k ničemu takovému ale až do závěru nedojde, nehledě na to, že to nemá ani absolutně žádnou pointu, celé je to prostě jen o sledování jedné poblázněné hysterky, v diskutabilním podání Naomi Watts, která se bojí vylézt ven a tak dělá strašný koniny, jako pouštění smetí z okna a podobně. Dále jsem vůbec nepobral přítomnost a význam dalších postav v tomto snímku, prostě se jen objeví z důvodu jakéhosi dialogu o hovně a zas zmizí, bez toho aniž by zanechaly v samotném ději nějakou zásadnější stopu. Chybí tu ale i jakékoliv napětí, či emoce, no prostě Hodina vlka je devadesátiminutové prázdno, u kterého nenacházím jediný důvod ho vidět. Krom tedy té atmosféry, ta byla skutečně parádní a především pro tento film vyloženě škoda jí. (06.02.2023)

Tak tahle komorní televizní inscenace, jejíž celý děj se odehrává mezi čtyřmi stěnami jednoho pokoje, bohužel není ani vzdáleně druhý Summer of Sam, i když je ze stejné doby. Namísto geniální ódy na sedmdesátkový New York dostane totiž divák rozvláčnou sondu do neuspokojivého života jedné protivné neurotičky. Původně namyšlená dcerka z bohaté, vlivné, tedy tzv. "lepší" rodiny, jejíž "hovno nesmrdí", se z přechodně slavné levičácké spisovatelky, pozérsky rebelující vůči své rodině i své společenské vrstvě, pomalu a postupně propracuje až k solidní sociální fóbii, agorafóbii, prázdnému bankovnímu účtu a zaflusané garsonce v negerské čtvrti. A vám jí samozřejmě nebude ani trochu líto, protože kvůli přesně takovým kreaturám je dnešní západní svět v rozkladu a v hajzlu. Nutno ovšem podotknout, že Naomi W., kvůli níž jsem se na film hlavně těšil, mě nezklamala a zaválela skvěle, i když její filmová postava mi k srdci ani trochu nepřirostla. (14.03.2022)

Stejně jako psychicky rozložená spisovatelka se ani kamera nehne z jejího zabordeleného bytu, maximálně se podívá z okna na ulici. Osamocená, zdeptaná žena nezavdává příliš důvodů k sympatiím, nicméně v bezchybném sólu Naomi Watts ji lze aspoň fascinovaně zkoumat pod drobnohledem. Jenže to je tak vše. Samotný závěr s nepokoji při výpadku proudu byl sice působivý, ovšem předchozí prázdnotě žádný smysl zpětně nevtisknul. Ale překvapivě jsem se skoro nenudil. 50 % (09.09.2022)

Indie verze Ženy v okně, ještě o něco utahanější. Místo vraždy zlověstné otravování bzučákem, které ale nestačí na výživnější mysteriózní nebo thrillerový zážitek, stejně jako zprávy z rádia o sériovém vrahovi potulujícím se okolo a zabíjejícím ženy vypadající jako hlavní hrdinka (funny). Má to docela fajn atmosféru, ale jinak je to jen utahaná sonda do života spisovatelky trpící agorafobií, tvůrčím blokem, nedostatkem peněz (a sexu) a přílišným vedrem ve špinavém a nebezpečném New Yorku 70. let. Ten obsah filmu tady je dobrej bizár. (13.02.2022)